Otevřít hlavní menu

Grafitový důl v Českém Krumlově je turistický název od roku 2003 již netěženého ložiska grafitu v Českém Krumlově. Důl byl založen v roce 1975 a stal se tak nejmladším grafitovým dolem v České republice.[1]

Grafitový důl v Českém Krumlově
Hlavní budova grafitového dolu
Hlavní budova grafitového dolu
Souřadnice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hornické vrtáky
Krápníky na stropě šachty

PopisEditovat

Důl Městský vrch, který je překopem spojen s nedalekým dolem Lazec,[2] zahrnuje přes 13 km vyražených chodeb s větráním 27 komíny, jež také sloužily jako únikové cesty a mají výšku 30 až 60 m.[2]

Na čelbě se používaly československé trhaviny, například nitroglycerinový Perunit a Danubit. Grafit z dolu byl velmi kvalitní a jeho vrstvy měly tloušťku od 20 do 150 cm, surovina obsahovala 80-90 % uhlíku.[1]. Vytěžený materiál pak byl kamiony dovezen do Netolic, kde se dále zpracovával.[1]

Průměrná teplota v chodbách nevystoupá nad 12 °C.[3]

HistorieEditovat

Na Českokrumlovsku je těžba grafitu zaznamenaná od roku 1767, ale je známo, že grafit byl v oblasti používán při výrobě keramiky již v období před naším letopočtem.[4] Těžbou na Českokrumlovsku se zabývali Schwarzenbergové a Eggenbergové, v polovině 19. století pak poptávka po grafitu prudce stoupla a do těžby se pustilo mnoho dalších firem, k nejznámějším z nichž patří těžařstvo bratří Poráků.[4]

Těžba v dole skončila z ekonomických důvodů v roce 2003, ale již roku 1994 zde začaly turistické prohlídky, jež s krátkou přestávkou trvají dodnes. V březnu roku 2006 báňský úřad prohlídky z bezpečnostních důvodů zakázal, tehdejší provozovatel neměl finanční prostředky na sanaci,[5] ale město se rozhodlo turisticky přitažlivé místo zachránit[6] i z důvodu, že se stalo třetí nejnavštěvovanější městskou památkou.[5] Důl se stal roku 2006 majetkem města,[6] následujícího roku jej však zakoupila společnost Grafitový důl Český Krumlov spol. s r.o., jež jej dosud provozuje. Grafitový důl se veřejnosti znovu otevřel dne 1. května 2008.[7] Někteří z bývalých horníků se stali průvodci, další se začali starat také o údržbu techniky a dostali na starost sanační a rekultivační práce.[3]

ProhlídkyEditovat

Na místo při silnici I/39 na Černou v Pošumaví lze dojet autem, před hlavní budovou je možné zaparkovat, je však dobře dostupné i pěšky - od hlavního českokrumlovského parkoviště u Jelení zahrady je vzdáleno jen 500 metrů. Prohlídky o počtu 10 - 20 návštěvníků je nutné rezervovat, prohlídky s průvodcem lze domluvit i mimo oficiální otevírací dobu. Před vlastní prohlídkou jsou návštěvníci vybaveni ochrannou kombinézou, holínkami, helmou a čelním světlem s baterií připevněnou k opasku. Prohlídka začíná za hlavní budovou a trasa je dlouhá přibližně 2 kilometry, přičemž od června 2007 vozí návštěvníky cca 1 km do nitra dolu důlní vlak.[1] Začíná se v místě kolem 75 m pod zemským povrchem.

Vzorky zdejšího grafitu spolu s keramikou, průmyslovými nádobami a hornickými oděvy si lze prohlédnout v městském muzeu.[1]

ReferenceEditovat

  1. a b c d e Grafitový důl na Českokrumlovsku - Toulavá kamera 15. 4. 2007 - iVysílání - Česká televize [online]. Česká televize [cit. 2011-08-28]. Dostupné online. 
  2. a b DĚJINY DOLOVÁNÍ STŘÍBRNÝCH RUD A GRAFITU NA ČESKOKRUMLOVSKU [online]. Vladislav Konvička [cit. 2011-08-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-11-21. 
  3. a b Podzemní turistický ráj - Večerník z Čech: 6. 5. 2005 - iVysílání - Česká televize [online]. Česká televize [cit. 2011-08-28]. Dostupné online. 
  4. a b Historie dolování ve městě Český Krumlov [online]. Město Český Krumlov [cit. 2011-08-28]. Dostupné online. 
  5. a b Uzavření dolu - Večerník z Čech: 20. 3. 2006 - iVysílání - Česká televize [online]. Česká televize [cit. 2011-08-28]. Dostupné online. 
  6. a b Český Krumlov koupil grafitový důl - Události: 23. 12. 2006 - iVysílání - Česká televize [online]. Česká televize [cit. 2011-08-28]. Dostupné online. 
  7. Toulavá kamera [online]. Česká televize [cit. 2011-08-28]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat