Wikipedie

Giselbert Lotrinský

lotrinský vévoda

Giselbert Lotrinský (885-900?- 2. října 939 u Andernachu)[1] byl vévoda lotrinský.

Giselbert Lotrinský
Narození890
Remeš
Úmrtí2. října 939 (ve věku 48–49 let)
Andernach
PotomciAlberada Lotrinská, Hedvika Lotrinská, Jindřich Lotrinský a Gerberga Lotrinská
OtecReginar I. Henegavský
MatkaAlberada Klevská
Některá data mohou pocházet z datové položky.


ŽivotEditovat

Giselbert se narodil jako syn hraběte Reginara Dlouhokrkého, který patřil s částí lotharingijské šlechty k příznivcům Karla Prosťáčka a provolal jej roku 911 králem Lotharingie.[2] Zato se mu dostalo od krále ocenění v podobě udělení titulu marchio. Reginar roku 915 zemřel a král se rozhodl sjednotit svá území ve Francii a Lotharingii, přičemž záměrně opomenul nároky Reginarova dědice Giselberta.

Giselbertova mocenská základna ležela v Ardenách[3] a královo rozhodnutí vedlo k eskalaci konfliktu, jež nakonec vyústil ve vzpouru. Roku 919[4] či 920 "zvolili mnozí Lotharingijci za vládce, principa, když předtím odpadli od krále Karla" právě Giselberta.[5] Giselbert se účastnil porůznu měnících se koalicí proti králi i proti sobě navzájem s ostatními nespokojenci mezi něž patřil Hugo z Neustrie a Heribert II. z Vermandois.[6] Roku 924 nabídl Giselbert novému králi Rudolfovi Burgundskému, že se stane jeho leníkem a na jaře 925 mu společně s Otou z Verdunu složil lenní hold.

Jindřich Ptáčník však využil Rudolfova zaneprázdnění normanskými nájezdníky a krátce nato napadl Giselbertovu pevnost Zülpich. Po získání rukojmích ustoupil zpět za Rýn a již na konci roku se Lotharingie vzdala Východofranské říši.[7] [pozn. 1] Po roce 930 se Giselbert účastnil vojenské podpory Heriberta z Vermandois, který donedávna věznil Karla Prosťáčka a přebíhal mezi Rudolfem Burgundským a Jindřichem Ptáčníkem dle aktuální potřeby. Válka pustošila území Francie i Lotharingie. Lotharingijci pod vedením Giselberta bojovali na Heribertově straně proti králi Rudolfovi.[10] Boje mezi Rudolfem a Heribertem pokračovaly do roku 934, kdy Jindřich Ptáčník vyslal na Rudolfův trůn své vyslance, mezi nimiž byl i Giselbert, aby působili "v Heribertův prospěch" a tak bylo uzavřeno první příměří. V červnu 935 se u řeky Chiers sešel Jindřich Ptáčník, Rudolf Burgundský a jeho jmenovec Rudolf II. Burgundský a uzavřeli smlouvu o přátelství.

Rudolf Burgundský však již v lednu 936 zemřel a novým králem byl v červnu korunován Ludvík Zámořský,[pozn. 2] syn Karla Prosťáčka. Téhož roku zemřel v červenci i Jindřich Ptáčník a nástupcem se stal jeho syn Ota I., který změnil dosavadní pojetí vlády a na rozdíl od svého otce začal prosazovat zvláštní postavení krále, což vedlo k hluboké krizi královské moci. Několik vévodů, mezi nimiž byl i Giselbert,[pozn. 3] Eberhard Franský a Otův bratr Jindřich se snažilo o převrat a byli ochotni riskovat i královraždu. Giselbert se nakonec rozhodl změnit stranu a nabídl přísahu věrnosti Ludvíkovi, který nejdříve odmítl, ale poté ji roku 939 přijal.

„ Ve třetím roce Otova kralování vyplenili jeho bratr Jindřich, vévoda Eberhard, hrabě Giselbert Lotrinský a další spojenci jejich zločinu krutě předrýnskou oblast. Když se to dozvěděl králův přítel Udo, zabil Eberharda, zatímco Giselberta s jeho pomocníky dal utopit v Rýně. “
— Dětmar z Merseburku[13]

U Andernachu se 2. října 939 uskutečnila bitva. Mezi Otovi spojence patřil Heribert z Vermandois, Hugo Veliký, Arnulf Flanderský a Vilém Normandský a i přesto se zpočátku zdálo, že vítězství nebude na jeho straně. Povedený útok dvou franských hrabat změnil situaci. Eberhard zemřel na bitevním poli a Giselbert se na útěku z bitevní pláně utopil v Rýnu.[11] Ota neměl dost sil, aby jeho potomstvo vyhnal z území v Ardénách, ale odebral jim vévodský titul a udělil jej svému mladšímu bratrovi Brunovi, který zastával post arcibiskupa kolínského.[9]

Gerberga po letech věnovala opatství St. Rémy bohaté statky v oblasti Meersenu, aby získala pravidelné modlitby za spásu své duše i duše Giselbertovy.[11]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. ↑ Pravděpodobně roku 928 či 929[8] se Giselbert stal Jindřichovým zetěm, když se oženil s Gerbergou, což zdá se společně s uznáním titulu vévody lotrinského zapříčinilo změnu jeho politické orientace.[9]
  2. ↑ Ludvík se na ihned po Giselbertově skonu na podzim 939 ožení s Giselbertovou vdovou Gerbergou, sestrou Oty I., který zpočátku nebude svazkem příliš nadšen.[11]
  3. ↑ Při Otově korunovační hostině v Cáchách v srpnu 936 ještě zastával úlohu komořího a ceremoniáře.[12]

ReferenceEditovat

  1. ↑ www.fmg.ac
  2. ↑ EHLERS, Joachim; MÜLLER, Heribert; SCHNEIDMÜLLER, Bernd, a kol. Francouzští králové v období středověku : od Oda ke Karlu VIII. (888-1498). Praha: Argo, 2003. 420 s. ISBN 80-7203-465-0. S. 31. Dále jen Francouzští králové. 
  3. ↑ VAN DER HORST, Han. Dějiny Nizozemska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-487-4. S. 44. Dále jen Dějiny Nizozemska. 
  4. ↑ Francouzští králové, str. 33
  5. ↑ Francouzští králové, str. 38
  6. ↑ Francouzští králové, str. 40
  7. ↑ Francouzští králové, str. 41
  8. ↑ www.genealogie-mittelalter.de. www.genealogie-mittelalter.de [online]. [cit. 2010-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-26. 
  9. ↑ a b Dějiny Nizozemska , str. 40
  10. ↑ Francouzští králové, str. 42-43
  11. ↑ a b c Francouzští králové, str. 51
  12. ↑ Dějiny Nizozemska, str. 40
  13. ↑ Z MERSEBURKU, Dětmar. Kronika. Praha: Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0088-4. S. 70. 

Externí odkazyEditovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Giselbert_Lotrinský&oldid=21927901“