Wikipedie

Giselbert Lotrinský

lotrinský vévoda

Giselbert Lotrinský (885–900? Remeš – 2. října 939 u Andernachu)[1] byl vévodou z Lotharingie či Lotrinska a švagr císaře Oty I. Velikého. Kromě toho byl laickým opatem v Echternachu, a klášteře sv. Maximina v Trevíru.

Giselbert Lotrinský
Narození890
Remeš
Úmrtí2. října 939 (ve věku 48–49 let)
Andernach
PotomciAlberada Lotrinská, Hedvika Lotrinská, Jindřich Lotrinský a Gerberga Lotrinská
OtecReginar I. Henegavský
PříbuzníReginar II. Henegavský (bratr)
Gislebert de Roucy, Brunon de Roucy a Ermentruda z Roucy (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Narodil se jako syn hraběte Reginara I Henegavského, který patřil s částí lotharingijské šlechty k příznivcům Karla III. Francouzského, kteří ho roku 911 provolali králem Lotharingie.[2] Zato se mu dostalo od krále ocenění v podobě udělení titulu marchio. Reginar roku 915 zemřel a král se rozhodl sjednotit svá území ve Francii a Lotharingii, přičemž záměrně opomenul nároky Reginarova dědice Giselberta.

Giselbertova mocenská základna ležela v Ardenách,[3] přičemž královo rozhodnutí vedlo mezi oběma k eskalaci konfliktu, které vyústilo ve vzpouru. Giselbert se stal členem několika opozičních frakcí proti králi, jehož vláda měla stále slabší podporu. Když se proti němu postavili i další šlechtici, toužící po moci, především Hugo z Neustrie a Herbert II. z Vermandois,[4] zvolili roku 919[5] či 920 „mnozí Lotharingijci za vládce, principa Giselberta, když předtím odpadli od krále Karla“.[6] Herbert z Vermandois v roce 923 v bitvě u Soissons podnikl odvážný krok, když nechal krále Karla III. Francouzského zajmout a uvěznit až do jeho smrti v roce 929, přičemž pod výhrůžkou propuštění krále dle aktuální situace přebíhal mezi nově zvoleným králem Rudolfem Burgundským a Jindřichem Ptáčníkem. Giselbert nabídl Rudolfu Burgundskému v roce 924 lenní hold, který na jaře 925 společně s Otou z Verdunu králi složili.

Krátce na to Jindřich Ptáčník využil Rudolfova zaneprázdnění neustálými normanskými nájezdy a napadl Giselbertovu pevnost Zülpich, což Lontharingii oslabilo natolik, že se na konci roku vzdala Východofranské říši.[7] Pravděpodobně roku 928 či 929[8] se Giselbert stal Jindřichovým zetěm, když se oženil s Gerbergou, což zdá se společně s uznáním titulu vévody lotrinského zapříčinilo Giselbertovo přiklonění se na stranu Jindřicha Ptáčníka.[9] Což dokázal hned v roce 930, když se účastnil vojenské podpory Herberta II. z Vermandois v boji proti Rudolfovi.[10] Boje mezi Rudolfem a Herbertem pokračovaly až do roku 934, kdy Jindřich Ptáčník vyslal na Rudolfův dvůr své vyslance, mezi nimiž byl i Giselbert, aby působili „v Herbertův prospěch“, přičemž bylo uzavřeno první příměří. K celému ukončení konfliktu došlo v červnu 935, kdy se u řeky Chiers sešel Jindřich Ptáčník, Rudolf Burgundský a jeho jmenovec Rudolf II. Burgundský, aby uzavřeli smlouvu o přátelství.

Rudolf Burgundský však již v lednu 936 zemřel a novým králem byl v červnu korunován Ludvík IV. Francouzský,[pozn. 1] syn Karla III. Francouzského. V červenci téhož roku zemřel i Jindřich Ptáčník a nástupcem se stal jeho syn Ota I., který změnil dosavadní pojetí vlády a na rozdíl od svého otce začal prosazovat zvláštní postavení krále, což vedlo k hluboké krizi královské moci. Několik vévodů, mezi nimiž byl i Giselbert,[pozn. 2] Eberhard Franský a Otův bratr Jindřich se snažili o převrat, přičemž byli ochotni riskovat i královraždu. Giselbert se nakonec pro jistotu obrátil a nabídl přísahu věrnosti zvolenému Ludvíku IV. Francouzskému, ten po poprvním odmítnutí přísahu v roce 939 přijal.

„ Ve třetím roce Otova kralování vyplenili jeho bratr Jindřich, vévoda Eberhard, hrabě Giselbert Lotrinský a další spojenci jejich zločinu krutě předrýnskou oblast. Když se to dozvěděl králův přítel Udo, zabil Eberharda, zatímco Giselberta s jeho pomocníky dal utopit v Rýně. “
— Dětmar z Merseburku[12]

Dne 2. října 939 mezi znepřátelenými stranami proběhla bitva u Andernachu. Mezi Otovi spojence patřil Herbert II. z Vermandois, Hugo Veliký, Arnulf I. Flanderský a Vilém I. Normandský. Přesto, že se zpočátku zdálo, že vítězství nebude na Otově straně, povedený útok dvou franských hrabat změnil situaci. Eberhard zemřel na bitevním poli a Giselbert se na útěku z bitevní pláně utopil v Rýnu.[11] Ota neměl dost sil, aby jeho potomstvo vyhnal z území v Ardénách, ale odebral jim vévodský titul a udělil jej svému mladšímu bratrovi Brunovi, který zastával post arcibiskupa kolínského.[9]

Gerberga po letech věnovala opatství St. Rémy bohaté statky v oblasti Meersenu, aby získala pravidelné modlitby za spásu své duše i duše Giselbertovy.[11]

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ Ludvík se na ihned po Giselbertově skonu na podzim 939 oženil s Giselbertovou vdovou Gerbergou, sestrou Oty I., který zpočátku nebude svazkem příliš nadšen.[11]
  2. ↑ Při Otově korunovační hostině v Cáchách v srpnu 936 ještě zastával úlohu komořího a ceremoniáře.[9]

Reference

editovat
  1. ↑ Lotharingia Nobility. fmg.ac [online]. [cit. 2025-01-15]. Dostupné online. 
  2. ↑ Ehlers, Müller, Schneidmüller 2003, s. 31.
  3. ↑ Han van der Horst 2005, s. 44.
  4. ↑ Ehlers, Müller, Schneidmüller 2003, s. 40.
  5. ↑ Ehlers, Müller, Schneidmüller 2003, s. 33.
  6. ↑ Ehlers, Müller, Schneidmüller 2003, s. 38.
  7. ↑ Ehlers, Müller, Schneidmüller 2003, s. 41.
  8. ↑ Lexikon des Mittelalters: Band IV Seite 1300. www.genealogie-mittelalter.de [online]. [cit. 2010-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-26. 
  9. ↑ a b c Han van der Horst 2005, s. 40.
  10. ↑ Ehlers, Müller, Schneidmüller 2003, s. 42-43.
  11. ↑ a b c Ehlers, Müller, Schneidmüller 2003, s. 51.
  12. ↑ DĚTMAR Z MERSEBURKU. Kronika. Praha: Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0088-4. S. 70. 

Literatura

editovat
  • EHLERS, Joachim; MÜLLER, Heribert; SCHNEIDMÜLLER, Bernd. Francouzští králové v období středověku: = Die französischen Könige des Mittelalters: von Odo bis Karl VIII. ; 888 - 1498. Praha: Argo, 2003. 422 s. Dostupné online. ISBN 80-7203-465-0. 
  • HORST, Han van der. Dějiny Nizozemska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-487-4. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Giselbert_Lotrinský&oldid=24579598“