Wikipedie

Giro d'Italia 1984

cyklistický závod

67. ročník cyklistického závodu Giro d'Italia se konal mezi 17. květnem a 10. červnem 1984. Vítězem se stal Ital Francesco Moser, jenž porazil vítěze Tour de France 1983 Laurenta Fignona a krajana Morena Argentina.

Itálie Giro d'Italia 1984
Datum17. května - 10. června
StartLucca
CílVerona
Počet etap22 + prolog
Celková délka3808 km
Celkový čas vítěze98h 32' 20”
Konečné pořadí
Celkový vítězItálie Francesco Moser (ITA)
DruhýFrancie Laurent Fignon (FRA)
TřetíItálie Moreno Argentin (ITA)
Trikoty
Vítěz bodovací soutěžeŠvýcarsko Urs Freuler (SUI)
Nejlepší vrchařFrancie Laurent Fignon (FRA)
Nejlepší mladý jezdecFrancie Charly Mottet (FRA)
Nejlepší týmRenault–Elf
← 1983
1985 →

Švýcar Urs Freuler (Atala–Campagnolo) vyhrál bodovací soutěž, Laurent Fignon vyhrál soutěž vrchařů a Charly Mottet vyhrál soutěž mladých jezdců. Nejlepším týmem se stal tým Renault–Elf a bodovací soutěž týmů vyhrál tým Metauro Mobili–Campagnolo.

Týmy editovat

Celkem 19 týmů se zúčastnilo Gira d'Italia 1984.[1] Každý tým poslal na Giro 9 jezdců, celkem se tedy na start postavilo 171 jezdců.[2] Na start se postavili jezdci z 18 zemí. Týmová prezentace se konala 16. května na Piazza San Marco v Lucce. Týmová manažerka týmu Gianna–Motta–Linea Robin Morton byla první ženskou týmovou manažerkou na Giru d'Italia. Do cíle ve Veroně dojelo 143 jezdců.

Týmy, které se zúčastnily závodu, byly:

  • Alfa Lum–Olmo
  • Ariostea
  • Atala–Campagnolo
  • Bianchi–Piaggio
  • Carrera–Inoxpran
  • Cilo–Aufina
  • Del Tongo–Colnago
  • Dromedario–Alan
  • Fanini–Wührer
  • Gianna–Motta–Linea
  • Gis Gelati–Tuc Lu
  • Malvor–Bottecchia
  • Metauro Mobili–Pinarello
  • Murella–Rossin
  • Renault–Elf
  • Sammontana–Campagnolo
  • Santini–Conti–Galli
  • Supermercati Brianzoli
  • Zor–Gemeaz–Cusin

Trasa a etapy editovat

Trasa Giro d'Italia 1984 byla odhalena veřejnosti hlavním organizátorem Vincenzem Torrianim 18. února 1984.[3] Trasa dlouhá 3803 km zahrnovala 4 časovky (tři individuální a jednu týmovou) a 11 etap s hodnocenými stoupáními, na nichž bylo možné získat body do vrchařské soutěže. Pět z těchto 11 etap mělo vrcholový finiš: 3. etapa do Madonna di San Luca, 5. etapa do Blockhausu, 16. etapa do Bardonecchie, 19. etapa do Selva di Val Gardena a 20. etapa do Arabby. Organizátoři se rozhodli zahrnout 2 dny odpočinku. Ve srovnání s předchozím ročníkem byl závod o 114 km kratší a zahrnoval stejné množství časovek i dnů odpočinku. Zároveň také zahrnoval stejné množství etap.

Etapy a vítězové[4]
Etapa Datum Trasa Vzdálenost Typ Vítěz
P 17. května Lucca 5 km (3 mi)   Individuální časovka   Francesco Moser (ITA)
1 18. května Lucca - Marina di Pietrasanta 55 km (34 mi)   Týmová časovka Renault-Elf
2 19. května Marina di Pietrasanta - Firenze 127 km (79 mi)   Rovinatá etapa   Urs Freuler (SUI)
3 20. května Bologna - Madonna di San Luca 110 km (68 mi)   Horská etapa   Moreno Argentin (ITA)
4 21. května Bologna - Numana 238 km (148 mi)   Rovinatá etapa   Stefan Mutter (SUI)
5 22. května Numana - Blockhaus 194 km (121 mi)   Horská etapa   Moreno Argentin (ITA)
6 23. května Chieti - Foggia 193 km (120 mi)   Rovinatá etapa   Francesco Moser (ITA)
7 24. května Foggia - Marconia di Pisticci 226 km (140 mi)   Rovinatá etapa   Urs Freuler (SUI)
8 25. května Policoro - Agropoli 228 km (142 mi)   Horská etapa   Urs Freuler (SUI)
9 26. května Agropoli - Cava de' Tirreni 104 km (65 mi)   Horská etapa   Dag Erik Pedersen (NOR)
27. května Den odpočinku
10 28. května Cava de' Tirreni - Isernia 209 km (130 mi)   Horská etapa   Martial Gayant (FRA)
11 29. května Isernia - Rieti 243 km (151 mi)   Rovinatá etapa   Urs Freuler (SUI)
12 30. května Rieti - Città di Castello 175 km (109 mi)   Rovinatá etapa   Paolo Rosola (ITA)
13 31. května Città di Castello - Lerici 269 km (167 mi)   Horská etapa   Roberto Visentini (ITA)
14 1. června Lerici - Alessandria 204 km (127 mi)   Horská etapa   Sergio Santimaria (ITA)
15 2. června Certosa di Pavia - Milan 38 km (24 mi)   Individuální časovka   Francesco Moser (ITA)
3. června Den odpočinku
16 4. června Alessandria - Bardonecchia 198 km (123 mi)   Horská etapa   Dag Erik Pedersen (NOR)
17 5. června Bardonecchia - Lecco 249 km (155 mi)   Rovinatá etapa   Jürg Bruggmann (SUI)
18 6. června Lecco - Merano 252 km (157 mi)   Horská etapa   Bruno Leali (ITA)
19 7. června Merano - Selva di Val Gardena 74 km (46 mi)   Horská etapa   Marino Lejarreta (ESP)
20 8. června Selva di Val Gardena - Arabba 169 km (105 mi)   Horská etapa   Laurent Fignon (FRA)
21 9. června Arabba - Treviso 208 km (129 mi)   Rovinatá etapa   Guido Bontempi (ITA)
22 10. června Soave - Verona 42 km (26 mi)   Individuální časovka   Francesco Moser (ITA)
Celková délka 3 808 km (2 366 mi)

Průběžné pořadí editovat

 
Průsmyk Pordoi byl Cima Coppi Gira d'Italia 1984.

Během Gira d'Italia 1984 byly nošeny 4 různé dresy. Lídr celkového pořadí, kalkulovaného sčítáním časů dojezdů jednotlivých jezdců do cíle a přidáváním bonusů pro první 3 jezdce v cíli etapy s hromadným startem, nosil růžový dres. Tato soutěž je nejdůležitější, a její vítěz je obecně považován za celkového vítěze závodu.[5] Časové bonusy 20, 10 a 5 sekund byly udělovány prvním 3 jezdcům v cíli etapy.

Body do bodovací soutěže, jejíž lídr nosil fialový dres, bylo možné získal za dokončení etapy mezi prvními 15 cyklisty. Další body bylo možné získat na sprinterských prémiích. Zelený dres byl udělován lídrovi vrchařské soutěže. V této klasifikaci byly body udíleny za dosažení vrcholu před ostatními závodníky. Každé hodnocené stoupání bylo klasifikováno jako první, druhé nebo třetí kategorie. Na prémiích vyšší kategorie bylo možné získat více bodů. Na Cimě Coppi, nejvyšším bodu trasy, bylo možné získat více bodů než na normálních prémiích první kategorie. Cima Coppi tohoto ročníku měl být původně průsmyk Stelvio, ale nakonec to bylo změněno na průsmyk Pordoi. První jezdec, jenž se na tento průsmyk dostal, byl Francouz Laurent Fignon. Bílý dres nosil lídr soutěže mladých jezdců. Pořadí této soutěže bylo určováno stejným způsobem jako celkové pořadí, ale této klasifikace se mohli zúčastnit pouze neo-profesionálové (jezdci, kteří byli profesionály 3 a méně let). Existovala zde také soutěž týmů. V této soutěži se po každé etapě přičetly časy 3 nejlepších jezdců. Vedoucí tým této soutěže byl ten s nejnižším celkovým časem.

Průběžné pořadí po etapách
Etapa Vítěz Celkové pořadí
  		Bodovací soutěž
  		Vrchařská soutěž
  		Soutěž mladých jezdců
  		Soutěž týmů
P Francesco Moser Francesco Moser neuděleno neuděleno neuděleno neuděleno
1 Renault-Elf Laurent Fignon Renault-Elf
2 Urs Freuler Urs Freuler ? ?
3 Moreno Argentin Moreno Argentin Franco Chioccioli
4 Stefan Mutter Urs Freuler ?
5 Moreno Argentin Francesco Moser Moreno Argentin Carrera–Inoxpran
6 Francesco Moser
7 Urs Freuler Urs Freuler
8 Urs Freuler Moreno Argentin
9 Dag Erik Pedersen
10 Martial Gayant ?
11 Urs Freuler
12 Paolo Rosola
13 Roberto Visentini
14 Sergio Santimaria
15 Francesco Moser
16 Dag Erik Pedersen
17 Jürg Bruggmann
18 Bruno Leali Flavio Zappi
19 Marino Lejarreta ?
20 Laurent Fignon Laurent Fignon Laurent Fignon Renault-Elf
21 Guido Bontempi Johan van der Velde
22 Francesco Moser Francesco Moser Urs Freuler
Final Francesco Moser Urs Freuler Laurent Fignon Charly Mottet Renault-Elf

Konečné pořadí editovat

Legenda
      Označuje vítěze celkového pořadí.       Označuje vítěze bodovací soutěže.
      Označuje vítěze bodovací soutěže.       Označuje vítěze soutěže mladých jezdců.

Celkové pořadí editovat

Konečné pořadí (1–10)[6]
Pořadí Jezdec Tým Čas
1   Francesco Moser (ITA)   Gis Gelati-Tuc Lu 98h 32' 20"
2   Laurent Fignon (FRA)   Renault-Elf + 1' 03"
3   Moreno Argentin (ITA) Sammontana + 4' 26"
4   Marino Lejarreta (ESP) Alfa Lum-Olmo + 4' 33"
5   Johan van der Velde (NED) Metauro Mobili + 6' 56"
6   Gianbattista Baronchelli (ITA) Murella-Rossin + 7' 48"
7   Lucien Van Impe (BEL) Metauro Mobili + 10' 19"
8   Beat Breu (SUI) Cilo-Aufina + 11' 39"
9   Mario Beccia (ITA) Malvor-Bottecchia + 11' 41"
10   Dag Erik Pedersen (NOR) Murella-Rossin + 13' 35"

Bodovací soutěž editovat

Konečné pořadí (1-5)
Pořadí Jezdec Tým Body
1   Urs Freuler (SUI)   Carrera–Inoxpran 178
2   Johan van der Velde (NED) Metauro Mobili 172
3   Francesco Moser (ITA)   Gis Gelati-Tuc Lu 166
4   Dag Erik Pedersen (NOR) Murella-Rossin 160
5   Laurent Fignon (FRA)   Renault-Elf 150

Vrchařská soutěž editovat

Konečné pořadí (1-5)
Pořadí Jezdec Tým Body
1   Laurent Fignon (FRA)   Renault-Elf 53
2   Flavio Zappi (ITA) Metauro Mobili 40
3   Moreno Argentin (ITA) Sammontana 30
4   Johan van der Velde (NED) Metauro Mobili 29
5   Jesús Rodríguez Magro (ESP) Zor-Gemeaz Cusin 28

Soutěž mladých jezdců editovat

Konečné pořadí (1-5)
Pořadí Jezdec Tým Čas
1   Charly Mottet (FRA)   Renault-Elf 99h 02' 11"
2   Jens Veggerby (DEN) Fanini-Wührer + 3' 59"
3   Giocondo Dalla Rizza (ITA) Supermercati Brianzoli + 10' 19"
4   Elio Festa (ITA) Santini-Conti-Galli + 10' 52"
5   Jesús Ignacio Ibáñez Loyo (ESP) Zor-Gemeaz Cusin + 15' 47"

Časovkářská soutěž editovat

Konečné pořadí (1-5)
Pořadí Jezdec Tým Čas
1   Francesco Moser (ITA)   Gis Gelati-Tuc Lu 1h 43' 10"
2   Urs Freuler (SUI)   Carrera–Inoxpran + 4' 26"
3   Laurent Fignon (FRA)   Renault-Elf + 4' 27"
4   Daniel Gisiger (SUI) Atala + 5' 10"
5   Moreno Argentin (ITA) Sammontana + 5' 47"

Soutěž Trofeo Fiat Uno editovat

Konečné pořadí (1-5)
Pořadí Jezdec Tým Body
1   Dante Morandi (ITA) Atala 18
2   Johan van der Velde (NED) Metauro Mobili 12
3   Laurent Fignon (FRA)   Renault-Elf 10
4   Marino Lejarreta (ESP) Alfa Lum-Olmo 9
5   Mario Noris (ITA) Atala 8
  Bruno Leali (ITA) Carrera–Inoxpran

Soutěž Premio dell'Agonismo editovat

Konečné pořadí (1-4)
Pořadí Jezdec Tým Body
1   Daniel Gisiger (SUI) Atala 24
2   Giovanni Renosto (ITA) Murella-Rosin 15
3   Steen-Michael Petersen (DEN) Fanini-Wührer 11
4   Alf Segersall (SWE) Atala 8
  Juan Fernández (ESP) Zor-Gemeaz Cusin

Soutěž týmů editovat

Konečné pořadí (1-5)
Pořadí Tým Čas
1 Renault-Elf 293h 48' 45"
2 Murella-Rossin + 2' 34"
3 Carrera-Inoxpran + 27' 41"
4 Del Tongo-Colnago + 40' 30"
5 Alfa Lum-Olmo + 40' 46"

Bodovací soutěž týmů editovat

Konečné pořadí (1-3)
Pořadí Tým Body
1 Metauro Mobili 351
2 Atala-Campagnolo 336
3 Murella-Rossin 281

Kontroverze editovat

Po konci závodu byli organizátoři závodu několikrát obviněni z napomáhání Francescu Moserovi. Moser byl hned několikrát přistižen při jízdě za týmovým autem, které mu pomáhalo v jízdě do kopce, což však není povoleno v pravidlech závodu. Moser nebyl nikdy penalizován, vzhledem k tomu, že se vždy přiznal, ale několik dalších jezdců, kteří stejně podváděli, bylo potrestáno. Týmový manažer Renaultu Cyrille Guimard byl obzvláště rozčilen nedostatkem penalizací Mosera, protože jeho jezdec, Fignon, dostal dvacetisekundovou penalizaci za obdržení jídla mimo stravovací zónu. Další kontroverzní situace se objevila, když se organizátoři rozhodli zrušit přejezd průsmyku Stelvio během 18. etapy. during the eighteenth stage. Na Stelviu napadl sníh a bylo zamýšleno ho uklidit v den etapy. Avšak den před etapou nebyl stále sníh odklizen. Existuje spekulace, že vládní úředník z Trentu – Moserova rodného města – nepovolil přejezd Stelvia. Etapa byla převedena na průsmyky Tonale a Palade. Změny v etapě vyústily v další hromadný dojezd favoritů na vítězství, tímpádem se nezměnily časové mezery mezi závodníky, což hrálo do karet Moserovi. Vítěz Gira z roku 1986 Roberto Visentini odstoupil ze závodu, protože měl pocit, že už bylo jasné, kdo vyhraje. V poslední etapě, individuální časovce, byly obviněný televizní helikoptéry z toho, že letěly příliš nízko za Moserem, čímž ho poháněly dále a zvyšovaly jeho rychlost. Fignon, jenž před etapou vedl závod, řekl médiím, že helikoptéry letěly před ním, aby ho zpomalily.

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1984 Giro d'Italia na anglické Wikipedii.

  1. ↑ http://www.archiviolastampa.it/component/option,com_lastampa/task,search/mod,libera/action,viewer/Itemid,3/page,23/articleid,1015_01_1984_0115_0023_22676327/
  2. ↑ http://bikeraceinfo.com/giro/giro1984.html
  3. ↑ http://hemeroteca-paginas.mundodeportivo.com/EMD01/HEM/1984/02/19/MD19840219-021.pdf
  4. ↑ http://www.archiviolastampa.it/component/option,com_lastampa/task,search/mod,libera/action,viewer/Itemid,3/page,15/articleid,1375_02_1984_0133_0015_19943498/
  5. ↑ http://autobus.cyclingnews.com/road/2008/giro08/?id=/features/2008/giro_classifications08
  6. ↑ https://archivio.unita.news/assets/main/1985/05/14/page_004.pdf

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Giro_d%27Italia_1984&oldid=23731401“