Otevřít hlavní menu

Gibon Müllerův (Hylobates muelleri) je druh gibona z čeledi gibonovití (Hylobatidae) a rodu gibon (Hylobates). Druh popsal William Charles Linnaeus Martin v roce 1841 a dělí se na tři poddruhy. Je endemitem ostrova Borneo a většinu dne tráví na stromech, ze kterých málokdy slézá na zem. Dle Mezinárodního svazu ochrany přírody je ohroženým druhem.

Jak číst taxoboxGibon Müllerův
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený
ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída savci (Mammalia)
Nadřád placentálové (Placentalia)
Řád primáti (Primates)
Podřád vyšší primáti (Haplorrhini)
Infrařád opice (Simiiformes)
Oddělení úzkonosí (Catarrhini)
Nadčeleď hominoidi (Hominoidea)
Čeleď gibonovití (Hylobatidae)
Rod gibon (Hylobates)
Binomické jméno
Hylobates muelleri
(Martin, 1841)
Rozšíření gibona Müllerova (modře)
Rozšíření gibona Müllerova (modře)
Poddruhy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

VýskytEditovat

Gibon Müllerův je endemitem ostrova Borneo.[3] Obývá ho celý s výjimkou jihozápadní části.[4] Rozčlenil se zde na tři subspecie:

  • H. m. muelleri; vyskytuje se jižně od řeky Mahakam a západně od řeky Barito
  • H. m. funerus; areál rozšíření sahá od severovýchodní Bornea k řece Mahakam, možný je výskyt i východněji až k Sarawaku
  • H. m. abbotti; vyskytuje se severně od řeky Kapuas až na východ k Sarawaku[5]

K životu dává přednost tropickým stálezeleným pralesům především v nížinách a nižších horských oblastech.[4][6] Žije až do výšek 1700 m n. m.[5]

PopisEditovat

Délka těla tohoto primáta se pohybuje mezi 44 až 63,5 cm a váží 4 až 8 kg. Ocas nemá.[4] U tohoto druhu není znám výrazný pohlavní dimorfismus.[4] Srst má šedohnědé zbarvení, na některých částech těla se však může lišit, čelo bývá například krémové až bílé.[6] Speciálně adaptovaný palec, který spíše vyrůstá ze zápěstí než od dlaně ruky mu umožňuje vykonávat různé rozšířené možnosti pohybu.[4] Na jedno zhoupnutí může ve stromoví gibon Müllerův překonat vzdálenost až 3 m.[3] Tento druh má velké špičáky.[4]

ChováníEditovat

Gibon Müllerův je stromový druh, na zem slézá jen málokdy a také se vyhýbá otevřené vodě. V korunách stromů se pohybuje pomocí brachiace, na zemi chodí s rukama nad hlavou, aby udržel rovnováhu. Denně tento druh překoná vzdálenost až 850 m.[4] Je denní a aktivní zhruba 8 až 10 h. Obvykle lze spatřit skupinky 3 nebo 4 opic. Samotáři jsou také běžní - jedná se o jedince, kteří byli vyhoštěni z rodiny a hledají nové území. Teritorium má průměrně rozsah 34,2 ha a samci si jej vymezují táhlým voláním, někdy též fyzickým střetem.[4] Samci obyčejně volají ještě před východem slunce, samice se k nim po východu přidávají. Studie zvuků hybridů gibon Müllerova a gibona lar ukázala, že samice volaly odlišně než původní druhy, ale volání samců se podobalo gibonu lar, avšak s několika zvukovými prvky jedinečnými pro gibona Müllerova.[7] Jídelníček tohoto druhu tvoří především různé plody jako například fíky, v menší míře listy.[4]

RozmnožováníEditovat

Tento druh je monogamní a páření může probíhat po celý rok, obvykle potomstvo plodí jednou za 2−3 roky. Estrální cyklus trvá bez otoků genitálií asi 28 dní. Samice dává najevo náklonnost a ochotu se pářit samci prohýbáním se dopředu, pokud nemá o kopulaci zájem, samce ignoruje nebo odejde. Po zhruba 7 měsících březosti se samici narodí jedno mládě, které je po dvou letech odstaveno od mateřského mléka. Pohlavní dospělosti je u samců i samic dosaženo po 8 až 9 letech. Dle porovnávání věku s jinými gibony rodu Hylobates se tento druh může dožít ve volné přírodě i 25 let, v zajetí to může být ještě podstatně déle.[4]

OhroženíEditovat

Na světě žije přibližně asi 250 000−375 000 gibon Müllerových. Nebezpečí představuje odlesňování a pěstování palmy olejné (Elaeis guineensis), čímž tento druh přichází o své přirozené prostředí. Rovněž lov a odchyt gibonů jako domácí mazlíčky snižuje početnost tohoto druhu. V letech 2003 až 2004 bylo na Borneu na trzích objeveno celkem 54 těchto zvířat. Odhadované snížení počtu jedinců ve volné přírodě je 50% během 45 let. I proto ho Mezinárodní svaz ochrany přírody zařadil jako ohrožený druh.

Gibon Müllerův je zapsán na seznam CITES I. a vyskytuje se v řadě chráněných rezervací, například Národní park Kutai, Národní park Kayan Mentarang nebo Národní park Betung-Kerihun.[5]

Přirození nepřáteléEditovat

Nebyli nalezeni žádní přirození nepřátelé toho druhu. Největší nebezpečí patrně představují stromoví hadi a draví ptáci.[4]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]
  2. KOŘÍNEK, Milan. gibon Müllerův [online]. Biolib.cz [cit. 2016-04-21]. Dostupné online. 
  3. a b MATTHEWS, Rupert. Obrazová encyklopedie ZVÍŘATA. Praha: Ottovo nakladatelství, 2004. 78 s. ISBN 80-7181-999-9. S. 17. 
  4. a b c d e f g h i j k BRUENING, Sandra; BRUENING, Sandra. Hylobates muelleri [online]. Animal Diversity Web, 2002 [cit. 2016-04-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c Hylobates muelleri [online]. Iucn Red List of Threatened Species, 2015.4 [cit. 2016-04-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b Bornean Gibbon (Hylobates muelleri) [online]. Safeproject.net [cit. 2016-04-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-02-21. (anglicky) 
  7. TENAZA, Richard. Songs of hybrid gibbons (Hylobates lar × H. muelleri). American Journal of Primatology. 1985, čís. 8, s. 249–253. Dostupné online. DOI:10.1002/ajp.1350080307. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat