Gerswinda
Gerswinda (také Gersuinda nebo Gervinda, zemřela po roce 800) byla konkubínou císaře Karla Velikého, kterou se stala po smrti jeho poslední manželky Luitgardy. Podle císařova životopisce Einharda pocházela Gerswinda z národa Sasů, který Karel Veliký třicet let potlačoval.[1]
| Gerswinda | |
|---|---|
| Narození | 8. století |
| Úmrtí | po roce 800 |
| Povolání | konkubína |
| Známá jako | konkubína Karla Velikého |
| Nábož. vyznání | pohanství, katolicismus |
| Partner(ka) | Karel Veliký |
| Děti | Adeltruda |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Pozice u dvora editovat
Gerswinda byla jednou ze čtyř konkubín z období po smrti Luitgardy, dalšími byly Regina, Adelinda a Madelgarda.[1] Luitgarda byla po své smrti bohatě velebena, ale Gerswinda a ostatní konkubíny byly v církevních kruzích kolem císaře méně oblíbené, přesto však byl jejich vliv významný.[2] Duchovní jako Wetti z Reichenau (který měl údajně vize císařova trápení v posmrtném životě pro jeho sexuální aktivity) byli z císařovy "nezmenšené a mimomanželské sexuální energie" neklidní.[3]
Gerswinda byla součástí nemalé skupiny žen, která žila v těsné a důvěrné blízkosti císaře, a kam patřily také jeho sestry, dcery a vnučky, tato skupina žen hrála v životě císařského dvora důležitou roli.[4]
Potomci editovat
Gerswinda byla matkou císařovy dcery Adeltrudy.[1] O Karlovi Velikém bylo známo, že měl rád své dcery a neochotně je provdával nebo pouštěl ode dvora.[5] Adeltrudin osud, stejně jako mnoha císařových dětí, není znám, ale je možné, že vstoupila do kláštera.[3] Je pravděpodobné, že získala formální vzdělání, jak Einhard zdůrazňuje, synové i dcery Karla Velikého byly vzdělávány ve volném umění, a od žen se očekávalo, že se naučí příst a tkát.[1]
Pozdější život editovat
Karel Veliký zanechal podrobnou závěť, v níž se postaral o všechny své legitimní potomky a děti svých synů.[1] Tato závěť je pro nás důležitým zdrojem informací, jak se Karel Veliký snažil v posledních letech svého života uspořádat svou rodinu i říši. Čerpáme z ní i další informace o nástupci Karla Velikého Ludvíku Pobožném a jeho vztahu k ženám.[6] Einhard tvrdí, že měl Karel Veliký v úmyslu změnit svou závěť tak, aby zajistil i své potomky s konkubínami, ale nakonec tak neučinil.[1] Ze zdroje dvořana Ludvíka Pobožného, známého jako "Astronom" (ze 40. let 8. století) lze usuzovat, že příjemci majetku po smrti Karla Velikého byli i jeho nemanželské děti.[6] O následném Gerswindině životě a smrti není nic známo.
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gersuinda na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f THORPE, Lewis. Two lives of Charlemagne. Harmondsworth: Penguin [8], 227 pages s. Dostupné online. ISBN 0-14-044213-8, ISBN 978-0-14-044213-7. OCLC 78604
- ↑ FICHTENAU, Heinrich. The Carolingian Empire. [s.l.]: Blackwell 196 s. Dostupné online. (anglicky) Google-Books-ID: vQQFwAEACAAJ.
- ↑ a b MCKITTERICK, Rosamond. Charlemagne: The Formation of a European Identity. [s.l.]: Cambridge University Press 460 s. Dostupné online. ISBN 978-1-139-47285-2. (anglicky) Google-Books-ID: kxb8kR4hvbQC.
- ↑ NELSON, Janet L. Women at the Court of Charlemagne: A Case of Monstrous Regiment?. Příprava vydání John Carmi Parsons. New York: Palgrave Macmillan US Dostupné online. ISBN 978-1-137-08859-8. DOI 10.1007/978-1-137-08859-8_4. S. 43–61. (anglicky) DOI: 10.1007/978-1-137-08859-8_4.
- ↑ SCHUTZ, Herbert. The Carolingians in Central Europe, Their History, Arts, and Architecture: A Cultural History of Central Europe, 750-900. [s.l.]: BRILL 570 s. Dostupné online. ISBN 978-90-04-13149-1. (anglicky) Google-Books-ID: 8ZJONlzdyPsC.
- ↑ a b INNES, M. Charlemagne's Will: Piety, Politics and the Imperial Succession. The English Historical Review. 1997-09-01, roč. CXII, čís. 448, s. 833–855. Dostupné online [cit. 2022-10-12]. ISSN 0013-8266. DOI 10.1093/ehr/CXII.448.833. (anglicky)