Otevřít hlavní menu

Germaine Richier (16. září 1902 Grans, Kanton Salon-de-Provence31. července 1959 Montpellier) byla francouzská sochařka a grafička. Patří k zakladatelské generaci poválečného moderního sochařství.[1]

Germaine Richier
Narození 16. září 1902
Grans
Úmrtí 31. července 1959 (ve věku 56 let)
Montpellier
Místo pohřbení Hérault
Alma mater Académie de la Grande Chaumière
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotEditovat

Germaine Richier se narodila ve vinařské rodině a proti vůli svých rodičů začala roku 1921 studovat sochařství na École des Beaux-Arts v Montpellier, v ateliéru Louis Jacques Guigese. V roce 1926 se přestěhovala do Paříže, kde ji na doporučení architekta Henri Faviera přijal do svého soukromého ateliéru Émile-Antoine Bourdelle. V Paříži se seznámila s Alberto Giacomettim, Césarem Baldaccinim se dvěma švýcarskými absolventy Académie de la Grande Chaumière, kteří byli Bourdellovými asistenty, Arnoldem Geissbuhlerem a Otto Bänningerem. U Bourdella studovala až do jeho smrti roku 1929 a provdala se pak za Otto Bänningera. Roku 1934 měla svou první autorskou výstavu v pařížské galerii Max Kaganovitch.

Během války pobývala střídavě v Provence a ve Švýcarsku, kde se setkala s Marino Marinim a Fritzem Wotrubou a společně s nimi vystavovala v Basileji roku 1944.[2] V roce 1946 se sama vrátila do Paříže a později se rozvedla (1952) a znovu provdala za básníka a uměleckého kritika René de Solier (1954).

Její poválečná výstava v Anglo-French Art Centre v Londýně (1947) ovlivnila celou generaci mladých britských sochařů (Edouardo Paolozzi, Reg Butler, Lynn Chadwick).

Roku 1956 měla autorskou výstavu v Musée National d´Art Moderne v Paříži a ve stejném roce se ze zdravotních důvodů přestěhovala do Antibes. Zemřela předčasně na rakovinu během příprav na svou velkou retrospektivní výstavu v Château Grimaldi v Antibes roku 1959.

OceněníEditovat

  • 1936 Cena Nadace Florence Blumenthal (Prix Blumenthal)
  • 1937 Cena na Světové výstavě v Paříži
  • 1951 Cena za sochařství, São Paulo Bienale

DíloEditovat

 
Germaine Richier, Voda (1953-4), Tate Modern

Germaine Richier měla klasické školení v modelaci a sekání v kameni a až do 40. let se zabývala portrétní tvorbou (La Chinoise, buste, 1939). Pro její další dílo měla formativní význam návštěva Pompejí roku 1935.

Od poloviny 40. let vytvářela hybridní formy lidských figur a hmyzu, zvířat, rostlin, předmětů a prvků neživé přírody, kterými rychle získala mezinárodní uznání (La Mante, grande, 1946) V sochách se prolínají lidské tvary např. s amforou, která symbolizuje vodu (L'Eau, 1953-4) nebo jsou končetiny figury nepřirozeně ztenčené a připomínají hmyz (Femme sauterelle, 1946). Některé plastiky tvořila jako pavučinové struktury z drátů (La Chauve-souris, 1946).

 
Germaine Richier, Le grand homme de la nuit (1954/5)

Od roku 1947, kdy v Londýně vystavovala společně s grafikem Rogerem Lacouriére, se začala zabývat také grafikou. Po prvních suchých jehlách experimentovala s akvatintou a leptem a vytvářela série tisků, v nichž postupně obměňovala motiv dalším leptáním. (A la gloire de la main, 1949) [3]

Roku 1949 vzbudila kontroverzi svou sochou Krista pro nově budovaný kostel Église Notre-Dame-de-Grâce-Toute v Passy.[4] Její Kristus byl bez tváře, s expresivně modelovaným tělem, ruce a nohy splynuly s redukovaným křížem umístěným volně v prostoru. [1] Sochařka se obhajovala tím, že Bůh je pouze spirituálním symbolem a žádnou tvář nemá. Socha byla po protestu náboženských fundamentalistů zásahem biskupa odstraněna a na místo se vrátila až roku 1971.

Roku 1952 požádala Richier malíře Hanse Hartunga a Marii Vieira da Silva aby namalovali barevné pozadí pro její bronzové komorní plastiky (La Ville, La Toupie). Sochařka zvažovala užití barevných skel a koncem 50. let kolorovala sama některé své sádrové sochy (L’Echiquier, 1959). [5]

Známá díla (výběr)Editovat

  • 1946 La Forêt, 120 x 29 x 15 cm, musée Picasso à Antibes
  • 1947-48 L'orage, Centre Pompidou, Paříž
  • 1948-49 L'ouragane, Centre Pompidou, Paříž
  • 1950 Le Christ d'Assy, église du Plateau d'Assy
  • 1953 Tauromachie, Guggenheim museum, New York [6]
  • 1953-54 L'eau, Centre Pompidou, Paříž
  • 1954 L'Homme de la nuit, grand
  • 1959 L'Echiquier, grand, Jardin des Tuileries, Paříž

Zastoupení ve sbírkách (výběr)Editovat

  • Tate Gallery
  • Walker Art Center, Minneapolis
  • Musée National d'Art Moderne, Paris
  • Louisiana Museum of Modern Art
  • Humlebaek Denmark
  • Kunstmuseum Bern
  • Peggy Guggenheim Collection, Venice

Výstavy (výběr)Editovat

  • 1934 Galerie Max Kaganovitch, Paříž
  • 1937 European women artists, Musée du Jeu de Paume, Paříž
  • 1944 Kunstmuseum Basel (společně s Arnold d’Altri, Marino Marini, Fritz Wotruba)
  • 1948 Germaine Richier, Galerie Maeght, Paříž
  • 1948 Galerie d’Art Moderne in Basel (s Jean Arp, Henri Laurens)
  • 1948-1952 Biennale di Venezia
  • 1956 Germaine Richier, retrospektiva, Musée National d’Art Moderne, Paris
  • 1957 Germaine Richier, Martha Jackson Gallery, New York
  • 1958 Germaine Richier, American museum at the Walker Art Center in Minneapolis
  • 1959 Germaine Richier, Musée Grimaldi, Château d’Antibes
  • 1959, 1964 Documenta, Kassel
  • 1997 Germaine Richier, Retrospektivní výstava, berlínská Akademie umění
  • 2013/2014 Germaine Richier, Retrospektiva, Kunstmuseum Bern [7]
  • 2014 Germaine Richier, Dominique Lévy and Galerie Perrotin, New York

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Portrét Germaine Richier. tedxchampselyseeswomen.com [online]. [cit. 2015-02-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-17. 
  2. Art directory: Germaine Richier
  3. Peggy Guggenheim collection: Germaine Richier´s prints. www.giorgiomastinufineart.it [online]. [cit. 16-02-2015]. Dostupné v archivu pořízeném dne 17-02-2015. 
  4. Notre-Dame-de-Toute-Grâce du plateau d’Assy
  5. Tate, Germaine Richier, Chessboard, Large Version (Original Painted Plaster) 1959
  6. Tauromachie, Guggenheim museum
  7. Kunstmuseum Bern: Germaine Richier

LiteraturaEditovat

  • Jean Cassou; Germaine Richier, Editions du temps, Paris 1961
  • Germaine Richier: Retrospective, Jean Louis Prat, Fondation Maeght 1996, ISBN 9782900923139
  • Germaine Richier, Ulrike Lorenz, Daniel Spanke, St Matthias Frehner , Wienand Verlag & Medien 2014, ISBN 978-3868321791

Externí odkazyEditovat