Otevřít hlavní menu

Georgij Maximilianovič Malenkov

sovětský komunistický politik

Georgij Maximilianovič Malenkov (rusky Гео́ргий Максимилиа́нович Маленко́в, 8. ledna 1902, Orenburg14. ledna 1988, Moskva) byl sovětský komunistický politik, blízký spolupracovník Josefa Stalina (jeho dlouholetý osobní tajemník) a po Stalinově smrti v letech 19531955 předseda rady ministrů SSSR (premiér).

Georgij Maximilianovič Malenkov
Georgy Malenkov 1964.jpg
Narození 26. prosince 1901jul. / 8. ledna 1902greg.
Orenburg
Úmrtí 14. ledna 1988 (ve věku 86 let)
Moskva
Místo pohřbení Kuncevský hřbitov
Alma mater Moskevská státní technická univerzita
Ocenění Leninův řád (1943)
Hrdina socialistické práce (1943)
medaile Srp a kladivo (1943)
Leninův řád (1945)
Leninův řád (1952)
… více na Wikidatech
Politická strana Komunistická strana Sovětského svazu (od 1920)
Manžel(ka) Valerija Alexejevna Golubcovová
Funkce poslanec Nejvyššího sovětu SSSR
Chairman of the Council of Ministers of the USSR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

BiografieEditovat

 
Malenkov vyjednává s Adenauereem podmínky návratu zajatých Němců do vlasti.

Jeho politický vzestup začal ve třicátých letech a souvisel s prohlubující se byrokratizací komunistické strany. Šlo o výkonného úředníka, přesně plnícího Stalinova nařízení a direktivy, nikdy nebyl členem opozice proti Stalinovi. Kvůli svému postavení je spoluzodpovědný za řadu komunistických zločinů ve třicátých a čtyřicátých letech.

Po Stalinově smrti se stal nakrátko nejvlivnějším členem sekretariátu strany, musel však na funkci v sekretariátu pod tlakem Nikity Sergejeviče Chruščova a dalších rezignovat a spokojit se s funkcí předsedy rady ministrů. V průběhu mocenského zápasu ve vedení strany se mu nepodařilo udržet se v čele státu a 8. února 1955 rezignoval i na funkci šéfa vlády. Na jeho místo nastoupil dočasný Chruščovův spojenec Nikolaj Bulganin.

V roce 1957 se spolu s několika dalšími stalinisty (např. s Molotovem) pokusili o svržení Nikity Chruščova, za čož byli vyloučeni z politbyra a zbaveni všech politických funkcí. Později Malenkov odešel do vyhnanství a působil v Kazachstánu na druhořadém místě vedoucího elektrárny. Až jako penzista se směl vrátit do Moskvy, kde také ve svých 86 letech zemřel.

LiteraturaEditovat

  • OSTAP, Pavel. Boj o moc v Kremlu: Malenkov vers. Ždanov. Historický obzor, 2007, 18(7/8), s. 158-178. ISSN 1210-6097.

Externí odkazyEditovat