Geomorfologické členění Rakouska

Raumeinheiten Oberoesterreich V2.png

Geomorfologické nebo přírodní dělení Rakouska (německy naturräumliche Gliederung Österreichs) je možné vést podle různých autorů různě, s ohledem na geomorfologická, geologická, fytogeografická, zoologická, klimatologická a další kritéria. Na nejvyšší úrovni tzv. Großraumů („velkooblastí“, provincií) se rakouské území dělí na tři nestejně velké části:

Jednou z autorit, která navrhla členění Rakouska na tzv. naturraumy (přírodní oblasti), je Spolkový úřad životního prostředí (Umweltbundesamt).[1] Níže uvedené celky vycházejí převážně z tohoto členění, pokud není řečeno jinak.

Z hlediska českého členění patří uvedené oblasti pod Šumavskou subprovincii, akorát poslední oblast (Östliches Niederes Waldviertel) patří pod Českomoravskou subprovincii.

Václav Král[2] používá pro rakouskou část České vysočiny podstatně hrubší členění, které se skládá pouze ze tří částí. Všechny tři sahají až k Dunaji, tj. např. Šumava zahrnuje i Mühlviertler Hochland:

Jižní hranici České vysočiny tvoří převážně Dunaj, ale na několika místech jeho tok proráží úzké soutěsky skrz Českou vysočinu, jejíž výběžky pak leží i na jeho pravém břehu. Patří k nim např. Sauwald, Kürnberger Wald, Neustadtler Platte, Hiesberg a Dunkelsteiner Wald.

V centrálních částech České vysočiny převažuje žula, rula se objevuje více na západním a východním okraji.

Alpské podhůří je tvořeno molasou, tedy třetihorními usazeninami na severním okraji Alp. Stejný původ mají i horniny Vídeňské pánve a Karpatského podhůří. Karpatské podhůří je od alpského odděleno Tullnským polem (Tullner Feld) u Dunaje. Vídeňská pánev je tektonická proláklina mezi Alpami a Karpaty. Obsahuje molasu, konkrétně písek, slín (Mergel) a Tegel (vápenatá hornina obsahující slín a jíl). Vídeňskou pánev se zbytkem Panonské pánve spojují brány Hainburger Pforte, Brucker Pforte a Wiener Neustädter Pforte.

Flyšové partie sestávají z pískovců a slínů. V Severních vápencových Alpách převažují vápence a dolomity triasového stáří, pod nimi i jurské. Střední Alpy jsou budované kyselými přeměněnými horninami, např. rulami a krystalickými břidlicemi, pod nimi někdy i vápenci a dolomity.

Související článkyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Max H. Fink, Otto Moog, Reinhard Wimmer: Fliessgewässer-Naturräume Österreichs. Umweltbundesamt GmbH, Wien, 2000. ISBN 3-85457-558-0. Dostupné online, přístup 15.5.2009 (de)
  2. Václav Král: Fyzická geografie Evropy. Academia, Praha, 1999. ISBN 80-200-0684-2 Str. 128.