Otevřít hlavní menu

Gaur (Bos gaurus) je nejmohutnějším ze všech žijících turů. U samců překračuje kohoutková výška 2 metry, samice jsou o něco menší (kolem 170 cm). Dosahuje hmotnosti 700–1000 kg. Hlava gaurů je ozdobena mohutnými rohy dorůstajícími až 115 cm. U dospělých samců pozorujeme dvoudílný kožní lalok – na bradě a na krku. Konce končetin jsou vždy bílé.

Jak číst taxoboxGaur
alternativní popis obrázku chybí
Gaur v národním parku Bandipur v Indii
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída savci (Mammalia)
Řád sudokopytníci (Artiodactyla)
Čeleď turovití (Bovidae)
Podčeleď tuři (Bovinae)
Rod tur (Bos)
Binomické jméno
Bos gaurus
C. H. Smith, 1828
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Poddruhy
  • gaur indický (B. gaurus gaurus)
  • gaur siamský (B. gaurus readei)
  • gaur malajský (B. gaurus hubbbacki)
Synonyma
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rozeznávány jsou tři poddruhy – gaur indický (B. g. gaurus), tmavohnědý s vysokým čelním hřebenem, gaur siamský (B. g. readei), černý s méně vyvinutým hřebenem, a gaur malajský (B. g. hubbacki) s nízkým čelem. Všechny poddruhy patří k ohroženým a místy již vyhubeným zvířatům.

Domestikovanou formou gaura je gayal (Bos frontalis). Nedorůstá velikosti svého divokého předka, v kohoutku dosahuje jen výšky 140–160 cm, končetiny má kratší, hrb nízký, lebku zkrácenou se širokým čelem, nohy krátké a silné, bez vyhnutí vně.

Obsah

ProstředíEditovat

Původním životním prostředím gaura jsou prosvětlené lesy v pahorkatinách a horách až do výšky 2000 m n. m. Obývá i bambusovou džungli v nížinách a otevřené luční biotopy v blízkosti lesů. Na vodu není gaur vázán tak jako buvol, i když také nepohrdne koupelí. Přes svoji mohutnost se v terénu pohybuje lehce. Je to plaché zvíře, které se vyhýbá lidským sídlištím, a proto také prakticky neškodí na kulturních plodinách domorodců.[2]

PotravaEditovat

V běžném jídelníčku gaura je zastoupena mladá tráva, různé byliny, bambusové výhonky i výhonky stromů a keřů.[2]

ReferenceEditovat

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-09]
  2. a b VOLF, Jiří. Zvířata celého světa. Tuři.. první. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1987. 144 s. 

Externí odkazyEditovat