Úplně synonymními pojmy gaučové, gauchové a „sirotci Pampy“ se označují pampští pasáci dobytka. Vyskytují se především v Argentině, Paraguay a Uruguay, ale jsou i v Chile, Brazílii a dalších státech Jižní Ameriky. Jsou obdobou venezuelských llanerů, mexických vaquerů nebo severoamerických kovbojů.

Gaučo, fotografie z roku 1868
Gauchos pití maté a hraje na kytaru na pampy.

Svou povahou to byli většinou dandyové.

Gaučové jsou častokrát míšenci nebo jejich potomci, tedy převážně potomci španělských přistěhovalců do Jižní Ameriky a černošských otrokůAfriky, kteří sem byli přiváženi. S nástupem moderní civilizace gaučů razantně ubývá a způsob života těch, kteří ještě existují, se také (ve většině případů) výrazně mění.

Gaučové mají také různé svátky a pořádají různé oslavy. Při svátcích a oslavavách dělají různé akce (např. krotí koně nebo s nimi zajíždějí, obojí potřebují i v pracovním životě).

Typické znaky tradičních gaučůEditovat

Gaučové chytali volně žijící dobytek a koně, přivlastňovali si je a domestikovali je. Byli to zruční výrobci, většinu oblečeníjídla a pití si vyráběli podomácku. Kromě toho si vydělávali prodejem rohů dobytka a prodejem hovězího loje. Kupovali si tabák, rum a maté, což je tradiční argentinský nápoj. Maté měli velmi v oblibě a říká se, že na něj byli tak navyklí, že ani nemuseli jíst maso (ačkoliv to samozřejmě nebyla vždy pravda). Gaučové bývali silní a zdatní. Protože trávili kvůli svému životu dlouhé hodiny na koňském hřbetě, byli to vynikající jezdci. S trochou nadsázky se tvrdilo, že když gaučové pozbyli koně, bylo to, jako by pozbyli nohu.

Gaučové hovořili zvláštním dialektem a vyprávěli si různé příběhy a zpívali písně, mnohé se zachovaly dodnes. Gaučové byli také velkými milovníky hudby a poezie. Jejich tradiční, lidová hudba se nazývá milonga.

Většina gaučů nebyla příliš bohatá. Žili obvykle kočovným způsobem života a kromě svého stáda měli tedy většinou jen to, co pobrali.

Typické pro gauče bylo oblečení. Prvotní gaučové ho měli pohodlné a praktické, ale i velmi elegantní a stylové, pozdější gaučové přestali na pohodlí a praktičnost brát ohled. Na nohou měli uvázaný el chiripá, neboť byl velmi pohodlný při nasedání na koně, původně nosívali spinky s roztřepenými okraji, později místo nich nosili takzvané bombachas, měli boty vlastní výroby a na nich ostruhy sestávající pouze z uzlukůže přivázaného k botě, častokrát také nosili dlouhé kamaše. Kolem pasu nosili široký pásek zdobený mincemi. Vlastnili také sedlo na koně a pončo. Kromě toho bylo většinou jediný majetek prvních gaučů laso a takzvanou bolu, s níž lovili. Později mívali ještě speciální nůž zvaný facón, který nosili mezi opaskem a páskem, respektive šerpou. Kromě koní byl facón většinou jejich nejcennějším majetkem.

Gaučové byli divocí, svobodní, nespoutaní a hrdí a také velmi soutěživí. Soutěžili především, aby předvedli svou zručnost, většinou měli nejradši soutěž ve svazování nohou dobytka ze hřbetu koně pomocí lasa.

ReferenceEditovat