Gangrenózní dermatitida drůbeže

Gangrenózní dermatitida (GD) drůbeže je sporadicky se vyskytující onemocnění kura domácího a krůt, charakterizované nekrózou kůže, podkoží a svalstva. Etiologickým agens bývají bakterie Clostridium septicum, C. perfringens typu A a Staphylococcus aureus, a to buď jednotlivě nebo v kombinaci. Smíšené infekce obecně probíhají v klinicky těžší formě. Méně často jsou jako příčina gangrenózní dermatitidy popisovány C. sordellii, C. novyi a C. sporogenes. V mnoha případech je gangrenózní dermatitida následkem předchozí infekce imunosupresivními agens, jako jsou viry infekční burzitidy a infekční anémie a ptačí adenoviry.

Historie a výskytEditovat

Rozsáhlá nekróza svalů a podkožní tkáně byla poprvé popsána v roce 1930 po intramuskulární aplikaci C. perfringens izolovaného ze srdce a jater dvou nemocných kuřat.[1] V následujících letech byly klostridiové dermatitidy popsány u kuřat uhynulých po odběru krve na testaci pulorové nákazy, u krůt uhynulých v důsledku traumatizace a ranné infekce nebo z podkožního edému u kura domácího. Od roku 1963 pak přibývají další zprávy o výskytu gangrenózní dermatitidy (často pod odlišnými názvy) z různých částí světa včetně Argentiny, Evropy, Indie, Nového Zélandu a USA. Označení „gangrenózní dermatitida“ pravděpodobně poprvé použili Frazier et al.[2]

Příčiny nemoci (etiologie)Editovat

Původcem GD jsou klostridie (Clostridium perfringens typ A, C. septicum aj.), často v kombinaci se stafylokoky a E. coli. Druhová diferenciace klostridií se provádí morfologicky, kultivačně, biochemicky, sérologicky a v pokusech na zvířatech.

C. septicum je pohyblivé, spory jsou oválné a lokalizované subterminálně. Fermentuje glukózu, maltózu, laktózu a salicin, nikoliv ale sacharózu a mannitol. Na žloutkovém agaru netvoří lecitinázu ani lipázu. Intramuskulární aplikace C. septicum izolovaného z kuřat způsobuje změny kolem místa vpichu a úhyn krůt během 24 hodin po infekci.

Vznik a šíření nemoci (epizootologie)Editovat

HostitelEditovat

Terénní výskyty gangrenózní dermatitidy (ganrenózní zánět kůže) byly pozorovány u kura domácího a krůťat ve věku od 17 dní do 20 týdnů a u chovných krůt. Nejčastěji ale bývají postižena výkrmová kuřata od 4. do 8. týdne věku. Nelze také vyloučit určitou genetickou predispozici pozorovanou u potomstva určitých rodičovských hejn.

PřenosEditovat

Klostridie (spory) se běžně vyskytují v půdě, trusu, prachu, kontaminované podestýlce nebo krmivu a ve střevním obsahu. Stafylokoky jsou ubikvitárními a obvyklými obyvateli kůže a sliznic drůbeže, v prostředí s chovanou drůbeží, v líhních i na porážkách. Vstupní branou infekce je poškozená kůže.

Predispozičními faktory jsou nekrobiotické procesy v kůži, vznikající po poranění nebo při některých bakteriálních infekcích (stafylokokóza) a jiné stresové či imunosupresivní stavy a onemocnění (nedostatek selénu, exsudativní diatéza, infekční burzitida, inkluzní hepatitida, infekční anémie kuřat, nedostatečná výživa, vlhká podestýlka aj.)

Projevy nemoci (symptomatologie)Editovat

Inkubační doba po experimentální infekci je 3-24 hodin.

KlinikaEditovat

Postižené hejno se vyznačuje náhle zvýšenou mortalitou (1-60 %) a pohybovými potížemi u jednotlivých zvířat. Klinické příznaky jsou všeobecné, jako netečnost, nechutenství, inkoordinace pohybu, slabost končetin a ataxie. Celkový zdravotní stav se rychle zhoršuje a k úhynu může dojít během 8-24 hodin (toxémie). Dermatitida se často zjistí až u uhynulých zvířat nebo těsně před úhynem.

PatologieEditovat

Při pitvě se zjišťují na kůži nejčastěji v oblastech prsou, břicha, končetin a na křídlech červenohnědé až černé, mokvající okrsky bez peří, doprovázené rozsáhlými krváceninami. Změny přecházejí do podkoží i přilehlé svaloviny, která je šedé nebo žlutohnědé barvy, a může obsahovat plyn (emfyzém). Kadávery se rychle rozkládají a hnilobně zapáchají. Postiženy mohou být také klouby a šlachové pochvy. Vnitřní orgány jsou většinou beze změn, ojediněle se pozorují zvětšená játra, s drobnými, ostře ohraničenými nekrózami, případně tečkovitými krváceninami na epikardu a seróze střev.

DiagnostikaEditovat

Diagnóza gangrenózní dermatitidy se stanovuje laboratorním vyšetřením, izolací a identifikací příčinného agens. Výsledky izolace se musí hodnotit opatrně, protože klostridie i stafylokoky se na kůži ptáků vyskytují normálně. Jelikož se GD zpravidla vyskytuje sekundárně při jiných infekcích postihujících imunitní systém, je nutné také diagnostikovat infekční burzitidu, adenoviry, infekční anémii a reoviry, které představují predispoziční faktory pro vznik gangrenózní dermatitidy. Pitevní nález je většinou typický.

Diferenciální diagnostika. Odlišit je nutné různé dermatitidy a kožní nemoci. Dermatitidy způsobované plísněmi Rhodotorula mucilaginosa, R. glutins, Candida albicans nebo Aspergillus fumigatus se odlišují od GD průkazem plísní v otiskových preparátech nebo v histologických řezech, a izolací a identifikací agens. Kontaktní dermatitida u brojlerů a pododermatitida u krůt jsou charakterizované erozemi a ulceracemi, které jsou doprovázeny akutními zánětlivými změnami na prsou, hleznu a plantárním (chodidlovém) povrchu končetiny. Za příčinu je považována vlhká a špatná podestýlka. Obtížné je diferencovat karcinom skvamózních buněk kůže u kura domácího, jehož příčina není známa a který způsobuje ulceraci pokožky s následnou bakteriální infekci. Zde napomáhá mikroskopický průkaz neoplastických epiteliálních buněk v kůži. Také různé nutriční deficience a geneticky podmíněné pomalé opařování kohoutů mohou někdy připomínat dermatitidu.

Terapie a prevenceEditovat

Ptáky postižené gangrenózní dermatitidou lze ošetřit antibiotiky. Vzhledem k poměrně komplikované (multifaktoriální) etiologii nemusí být ale léčba antimikrobiálními látkami vždy úspěšná, zejména v případech primární virové infekce.

Preventivní opatření spočívají v zoohygieně chovu a odstranění predispozičních faktorů – dobrá kvalita podestýlky, redukce vlhkosti vzduchu, snižování bakteriální zátěže v prostředí, zamezení traumatizace zvířat, nepřeskladňování chovných prostorů a imunoprofylaxe infekční burzitidy a dalších imunosupresivních infekcí.

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • JURAJDA, Vladimír. Nemoci drůbeže a ptactva – bakteriální a mykotické infekce. 1. vyd. Brno: ES VFU Brno, 2003. 185 s. ISBN 80-7305-464-7. 
  • RITCHIE, B.W. et al. Avian Medicine: Principles and Application. Florida, USA: Wingers Publ., 1994. 1384 s. ISBN 0-9636996-5-2. (anglicky) 
  • SAIF, Y.M. et al. Diseases of Poultry. 11. vyd. Ames, USA: Iowa State Press, Blackwell Publ. Comp., 2003. 1231 s. ISBN 0-8138-0423-X. (anglicky) 

ReferenceEditovat

  1. Niemann, K.W. (1930), J. Am. Vet. Med. Ass., 77: 604-606
  2. Frazier, M.N. et al. (1964), Avian Dis.,8: 269-273

Související článkyEditovat