Galerie Drogerie Zlevněné zboží

Galerie Drogerie Zlevněné zboží vznikla jako neoficiálníy ale přesto veřejný výstavní prostor v Československu v Brně na rohu ulic Bayerova a Kotlářská. Fungovala od roku 1986 včetně do roku 1989, kdy v ní měl poslední výstavu performer Tomáš Ruller. Informace o tom, jak galerie vypadala a fungovala jsou dochovány ve videozáznamech jejího kameramana Aleše Záboje,[1] dále se galerií z části zabývala Hana Pospíšilová ve své diplomové práci,[2] kniha Brněnská osmdesátá, která vyšla jako katalog ke stejnojmenné výstavě v Muzeu města Brna na Špilberku ve dnech 13. 5. - 1. 8. 2010[3] a částečně také příspěvěk Jiřího Valocha ve sborníku Zakázané umění I., který vyšel z iniciativy Mileny Slavické a Marcely Pánkové.[4]

Galerie Drogerie Zlevněné zboží
Údaje o muzeu
Stát ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Město Brno
Adresa Brno, Česko
Založeno 1986
Uzavřeno 1989
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Galerie byla otevřena jako alternativní, ale veřejný prostor v listopadu 1986 z iniciativy Petra Oslzlého, Rostislava Pospíšila a Drahomíra Svatoně.[3] Nacházela se v prostorách drogerie zlevněného zboží v Brně na rohu ulic Bayerova a Kotlářská. Galerie byla přístupná po otevírací dobu drogerie od 10 do 17 hodin.[1] Vystavovala v ní řada zakázaných českých autorů, kteří neměli možnost vystavovat v prostorách oficiálních galerií a dvakrát se podařilo vystavit i zahraniční autory. K tomu došlo v roce 1987, kdy byl v galerii prezentován polský umělec Krzysztof Rynkiewicz a v témže roce došlo také k vystavení děl britské umělkyně Helen Ganly. První výstava otevírající alternativní výstavní prostor v roce 1986 prezentovala jednoho ze zakladatelů Rostislava Pospíšila.

Intencí k založení galerie bylo vytvořit veřejný prostor pro prezentaci autorů, kteří oficiálně vystavovat nemohli. Autoři našli inspiraci v okouzlení malými pařížskými galeriemi, které svou atmosféru představovaly něco v Československu nenalezitelného. Druhý jakýsi ochranitelský důvod nebo spíše záminka pro udržení existence galerie byl koncept galerie jako reklamy, která má iniciovat častější návštěvy drogerie ze strany zákazníků, a tak zvýšovat obrat obchodu. Pravda byla taková, že ve dnech vernisáží skutečně docházelo k závratným tržbám jindy dosahovaným v průběhu měsíce.[1]

Petr Oslzlý nachází výraz "zlevněné zboží" jako příznačný pro umělce, kterým bylo zakázáno vystavovat na oficiálních výstavních platformách a přeneseně je pojmenoval také jako jakousi "zlevněnou generaci".[1]

Koncept vernisážíEditovat

Vernisáže probíhaly na základě předem stanoveného pravidelně dodržovaného konceptu, který sestával ze dvou částí. První část se odehrávala v galerii/drogerii od 16 do 17 hodin za účasti hudebního doprovodu. Vystavující umělec byl vždy oblečen v bílém plášti a zastával roli prodavače spolu s oficiálním a jediným prodavačem drogerie Drahomírem Svatoněm. Návštěvníci si pak od nich kupovali různé zlevněné zboží a za hodinu udělali tržbu srovnatelnou s celoměsíčním obratem.[2]

Druhá část se odehrávala v nedaleké pivnici Praha v salonku, ke byl založen brněnský Devětsil. Zde zahajovací řeč vedl Petr Oslzlý a následně byl promítán zhruba 30minutový film zaznamenávající návštěvu ateliéru zrovna prezentovaného umělce. Tyto krátkometrážní medailony natáčel většinou Aleš Záboj, ale některé z videoportrétů dělali i Milan Maryška a Michal Hýbek.[2]

Výjimku v koncepci druhé části vernisáže tvořila výstava Josefa Daňka a Blahoslava Rozbořila, kteří v salonku pivnice Praha parafrázovali učenou přednášku nacházející se na pomezí performance a divadla v únoru roku 1989.[4]

Řád galerie a pravidla jejího fungováníEditovat

1) Galerie se nazývá „Drogerie Zlevněné zboží“ podle obchodu, v němž se výstavy odehrávají.

2) Malý prostor – jedna stěna, strop a zadní plocha otevřené výkladní skříně – nepředurčuje vystavování větších souborů.

3) Malý reálný výstavní prostor obchodu je doplněn velkým imaginárním prostorem videoportrétů autorů, děl a prostředí, v němž vznikají.

4) Videoportrér musí být natočen a vytvořen v jediném dnu, a to metodou občas přerušovaného videozáznamu toku času.

5) Galerie má svou fixní hlavičku, která je součástí pozvánky na výstavu – tištěného listu formátu A4, jehož předlohu napíše výtvarník ručně jako nabídkový list rozmanitého zlevněného drogistického zboží.

6) Otevření výstavy se odehrává jako scénovaná událost – free performance – od 16:00 do 17:00.

7) Po uzavření obchodu v 17:00 odchází všichni pozvaní do přilehlé pivnice Praha, kde se v salonku promítá videoportrét vystavovaného umělce.

8) Výstava je nejméně měsíc volně přístupna veřejnosti v době, kdy je otevřen obchod. Díla nejsou prodejná.[2]

Realizované výstavyEditovat

1989Editovat

18. 4. Tomáš Ruller

únor Josef Daněk + Blahoslav Rozbořil

1988Editovat

9. 12. Václav Houf

21. 9. Bob Pacholík

25. 5. Jiří Hynek Kocman

16. 3. Jan Dungel

9. 2. Zorka Ságlová

1987Editovat

18. 12. Helen Ganly

18. 11. Vladimír Kokolia

29. 9. Krzysztof Rynkiewicz

2. 9. Jaroslav Kořán

16. 6. Jan Šimek + Petr Baran

18. 5. Joska Skalník

21. 4. Jef Kratochvil

17. 3. Jan Steklík

16. 2. Karel Rechlík

14. 1. Milivoj Husák

1986Editovat

9. 12. Aleš Lamr

12. 11. Rostislav Pospíšil[2]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d ZÁBOJ, Aleš (režisér). O Galerii-Drogerii Zlevněné zboží. In Mediální umění : Okno do Archivu VVP AVU [online], 2013 [cit. 2013-06-19]. Dostupný z WWW:<https://artycok.tv/19695/o-galerii-drogerii-zlevnene-zbozi-1987>.
  2. a b c d e POSPÍŠILOVÁ, Hana. Galerie Drogerie Zlevněné zboží : Neoficiální prezentace výtvarného umění v 80. letech v Brně. Brno : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy, Teorie interaktivních médií, 2012. Bakalářská diplomová práce. Vedoucí práce: Mgr. Marika Kupková, Ph.D.
  3. a b TT Klub výtvarných umělců Brno. Brněnská osmdesátá. 1. vyd. Brno : TT klub výtvarných umělců v Brně, 2010. 52 s. ISBN 978-80-86549-10-1.
  4. a b VALOCH, Jiří. Brněnský okruh : Památce Gerty Pospíšilové, bez níž by mnohé nebylo tak, jak bylo. In Zakázané umění I. (SLAVICKÁ, Milena, PÁNKOVÁ, Marcela, ed.) Praha : Občanské sdružení pro podporu Výtvarného umění, 1995. 162 s.