Gabriela Hatzfeldová

Gabriela kněžna Hatzfeldová z Wildenburgu, rozená hraběnka z Ditrichštejna (Gabriela Fürstin von Hatzfeld zu Wildenburg, geboren Gräfin von Dietrichstein-Proskau-Leslie) (8. prosince 1825, Praha – 24. prosince 1909, Vídeň) byla rakouská šlechtična, jedna z dědiček obrovského majetku vymřelého knížecího rodu Ditrichštejnů. Ve druhé polovině 19. století byla majitelkou rozsáhlých velkostatků na severní Moravě (Lipník nad Bečvou, Hranice). Jejím manželem byl německý šlechtic hrabě Alfred Hatzfeld (1825–1911), povýšený v roce 1870 na knížete. Jejími švagry byli rakouský ministr zahraničí Alexandr Mensdorff-Pouilly a dlouholetý zemský velitel v Čechách generál Eduard Clam-Gallas.

Gabriela kněžna z Hatzfeldu
Narození	8. prosince 1825 Praha
Úmrtí	24. prosince 1909 (ve věku 84 let) Vídeň
Choť	Alfred von Hatzfeldt
Děti	Antonia, Gräfin von Hatzfeldt Franz von Hatzfeldt-Wildenburg
Rodiče	Josef František z Ditrichštejna a Gabriela Antonie Vratislavová z Mitrovic
Příbuzní	Terezie z Ditrichštejna-Proskova-Leslie, Klotylda z Dietrichstein-Proskau-Leslie a Alexandrina z Ditrichštejna (sourozenci) Count Michael Karl Althann (vnuk)
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Životopis

Zámek Lipník nad Bečvou

Narodila se v Praze jako třetí dcera knížete Josefa z Ditrichštejna (1798–1858) a jeho manželky Gabriely, rozené hraběnky Vratislavové z Mitrovic (1804–1880). Spolu se sestrami měla od dětství nárok na apanáž 3 000 zlatých ročně vyplácených z rodového majetku. Později byla c.k. palácovou dámou a dámou Hvězdového řádu a v roce 1852 se na zámku v Libochovicích provdala za hraběte Alfreda Hatzfelda (1825–1911) ze staré německé šlechty. Alfred vlastnil statky v Porýní, byl členem pruské panské sněmovny a v roce 1870 byl povýšen do knížecího stavu. Z jejich manželství se narodily dvě děti, syn František (1853–1910) a dcera Antonie (Antoinetta) (1856–1933). Díky svému manželovi měla Gabriela vlivné postavení u pruského královského dvora v Berlíně a v roce 1866 byla jako švagrová rakouského ministra zahraničí Alexandra Mensdorff-Pouillyho oslovena, aby se pokusila zmírnit vzrůstající napětí mezi Pruskem a Rakouskem. Její aktivity v tomto směru neměly příliš velký význam a ještě v roce 1866 došlo k prusko-rakouské válce.

V roce 1858 zemřel otec Josef Ditrichštejn a knížecí titul přešel na jeho strýce Mořice (1775–1864), který se ale vzdal nároků na majetek a několik let poté zemřel bezdětný jako poslední člen rodu. Gabriela se svými sestrami přistoupila v roce 1862 k rozdělení ditrichštejnského dědictví. Obrovský majetek na Moravě, v Čechách a v Rakousku byl rozdělen na čtyři díly, a to sice tak, aby každá ze sester dostala podíl ve stejné výši (každý podíl měl hodnotu 1 800 000 zlatých). K rozdělení došlo v červnu 1862 na zámku v Mikulově formou losování. Gabriela Hatzfeldová si vylosovala velkostatky na severní Moravě, Lipník nad Bečvou s hradem Helfštýnem a Hranice, součástí jejího podílu byla ještě vila na vídeňském předměstí Weidlingau. K velkostatku Lipník-Hranice patřilo 8 715 hektarů půdy (z toho většina lesů) a několik průmyslových provozů. Zatímco za dlouhé vlády Ditrichštejnů neměl zámek v Lipníku příliš velký význam, protože měli k dispozici řadu jiných sídel, za Gabriely Hatzfeldové se stal opět aristokratickou rezidencí. Po roce 1860 prošel zámek v Lipníku pseudobarokní přestavbou, během níž vznikla v roce 1863 unikátní střešní zahrada na budově bývalých koníren. Naopak necitlivé stavební úpravy proběhly na zámku v Hranicích, který nadále zůstal jen správní budovou velkostatku. V 19. století se oblíbeným výletním cílem staly zříceniny hradu Helfštýn a za Gabriely Hatzfeldové došlo k prvním pokusům o lepší zpřístupnění hradu, k systematickým zajišťovacím úpravám ale přistoupili až dědicové po její smrti.

Dědicem německých statků Hatzfeldů se v roce 1911 stal Alfredův synovec Paul kníže Hatzfeld (1867–1941), zatímco Lipník a Hranice zdědila po Gabrielině smrti dcera Antonie (1856–1933), provdaná za hraběte Michaela Roberta Althanna (1853–1919). Althannům pak tyto majetky patřily do roku 1945.

Rozdělení ditrichštejnského dědictví mezi dcery knížete Josefa Ditrichštejna

Dědička	Velkostatky, nemovitosti	Hodnota podílu	Čistá hodnota podílu po odečtení pasiv a dorovnání finanční hotovostí
Terezie Herbersteinová (1822–1895)	Dolní Kounice, Grad (dnešní Slovinsko), Ristovec (dnešní Slovinsko) palác ve Vídni (Herrengasse 1) (jako nejstarší dcera převzala již v roce 1858 gundakarovský fideikomis (Libochovice, Budyně nad Ohří, Vlachovo Březí)	1 772 209 zlatých	1 846 020 zlatých
Alexandrina Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly (1824–1906)	Mikulov palác ve Vídni (Minoritenplatz 3)	1 760 091 zlatých	1 846 020 zlatých
Gabriela Hatzfeldová (1825–1908)	Lipník nad Bečvou, Hranice, Helfštýn vila ve Weidinglau	1 720 190 zlatých	1 846 020 zlatých
Klotylda Clam-Gallasová (1828–1899)	Polná, Přibyslav, Vojnův Městec, Žďár nad Sázavou železárny Staré Ransko, palác ve Vídni (Währinger Strasse 30)	1 688 864 zlatých	1 846 020 zlatých

Odkazy

Literatura

• ŠVAŘÍČKOVÁ-SLABÁKOVÁ, Radmila: Rodinné strategie šlechty. Mensdorffové-Pouilly v 19. století; Praha, 2007 435 s. ISBN 978-80-7203-859-6

Externí odkazy

• Rodokmen Ditrichštejnů dostupné online

Autoritní data	GND: 1170818846 VIAF: 30154196786420112815 WorldCat Entities: E39PBJmxXrXRgCKDWTFGQc6R8C