Otevřít hlavní menu

GAZ 67 byl sovětský terénní užitkový automobil, který byl vyvinut na základě poznatků a zkušeností ze svého předchůdce, vozidla GAZ 64, jenž byl inspirován fotografií a články o vozu Bantam BRC-40 z amerického odborného tisku.[1][2]

GAZ 67
GAZ 67
GAZ 67
Výrobce GAZ
Roky produkce 19431953
Místa výroby Sovětský svaz
Předchůdce GAZ 64
Nástupce GAZ 69
Třída terénní
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Modernizace vozu GAZ 64 byla zahájena koncem léta roku 1942. Zvýšen byl výkon motoru, rozšířen rozchod kol, došlo k zesílení rámu, byly provedeny další dílčí změny. Vůz byl spolehlivější a odolnější než jeho předchůdce. Automobil se začal vyrábět v září roku 1943.[3][4]

Vůz byl stejně jako jeho předchůdce postaven s jednoduchou krátkou karoserií, která byla posazena na zkráceném rámu z GAZu AA, motor zůstal stejný, benzínový čtyřválec o objemu 3,3 litru původně Ford vyráběný v Rusku na základě licence. Byl vybaven čtyřstupňovou převodovkou s krátkou jedničkou do terénu, která pocházela pro změnu z náklaďáku GAZ MM a zadní i přední náprava z GAZu M1, přičemž vpředu byla doplněna o homokinetické klouby.

Konstrukčně byl vůz oproti svému předchůdci vylepšen, ale i tak již těsně po válce byl GAZ 67 zastaralým. Mnoho majitelů ve všech zemích kam se vyvážel například nahrazovalo původní slabé mechanické brzdy hydraulickými a často docházelo i k výměně pohonné jednotky. Starý motor koncepčně ze třicátých let byl slabý a i velmi nespolehlivý v terénu jelikož kvůli své konstrukci při větších náklonech přestával mazat, což vyústilo v zadření a jeho nenávratné zničení. Nízká úroveň zpracování, náchylnost ke korozi a poddimenzovanost některých dílů zapříčinily jeho poměrně rychlé nahrazení mnohem úspěšnějším nástupcem GAZ 69.[5]

Stroj se však zapsal do povědomí i kvůli svým názvům a přezdívkám. Především v Polsku a Česku byl znám jako „Čapajev“. Jeho podobnost s americkými stroji mu vysloužila ve světě lehce posměšná pojmenování jako bylo „Iwan Willys“ nebo ChBW, tedy „Choču byť Willysom“. V Rusku mu většinou říkají jednoduše „gazik“. Vůz byl postupně modernizován, v lednu 1944 vznikla verze GAZ 67B.[6] Po ukončení druhé světové války začaly být „GAZy“ (či „Gazíky“) používány i v civilní sféře, zejména v zemědělství a lesnictví. Vozy se vyvážely s úspěchem do ciziny, a to nejen do tehdejších socialistických států. Vyráběny byly až do roku 1953, celkem bylo za deset let vyrobeno 92 483 kusů automobilů GAZ 67 a GAZ 67 B.

Obsah

Technické údajeEditovat

  • délka: 3 350 mm
  • šířka: 1 685 mm
  • výška: 1 700 mm
  • hmotnost: 1 320 kg
  • objem motoru: 3 285 cm³
  • výkon motoru: 40 kW při 2 800 ot./min.
  • pohon: 4×2 / 4×4
  • max. rychlost: 92 km/h
  • rychlost s přívěsem nebo kanónem: do 83 km/h
  • stoupání po nezpevněném povrchu: 38 stupňů
  • brodění: do 0,8 m, sníh: 0,4 m
  • spotřeba paliva na silnici: 12,6 l/100 km
  • dojezd: 635 km

Související článkyEditovat

ReferenceEditovat

  1. KOSSOWSKI, Jerzy. GAZ 67 [online]. Automobilista, 2007-12-01 [cit. 2016-08-03]. Dostupné online. 
  2. Gaz Klub. www.gazklub.cz [online]. [cit. 2016-11-28]. Dostupné online. 
  3. https://books.google.cz/books?id=MuGsf0psjvcC&pg=PA109&lpg=PA109&dq=GAZ+jeep&source=bl&ots=K6XAwgTDeG&sig=uLu90x-_4_F7nPDjF5ymWo87Tuk&hl=cs&sa=X&ved=0ahUKEwjxu9D1utTKAhXIkywKHavoCEoQ6AEIvAEwGg#v=onepage&q=GAZ%20jeep&f=false
  4. http://www.militaryfactory.com/armor/detail.asp?armor_id=680
  5. I Sověti měli svůj „džíp". Vznikl i díky fotce z amerického časopisu. Automix.cz [online]. [cit. 2018-02-22]. Dostupné online. 
  6. VHU PRAHA. www.vhu.cz [online]. [cit. 2016-08-03]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat