František je děvkař

český film z roku 2008 režírovaný Janem Prušinovským

František je děvkař je česká filmová komedie z roku 2008. Jejím režisérem byl Jan Prušinovský a hlavní roli Františka ztvárnil Josef Polášek (byla to jeho první hlavní role vůbec[1]). Ve vedlejších rolích se objevili např. Zdena Hadrbolcová či Ela Lehotská, malé role ve filmu měli i Petr Čtvrtníček či Arnošt Goldflam.

František je děvkař
Země původuČeskoČesko Česko
Jazykčeština
Délka90 min
Žánrkomedie
Námět, scénář a režieJan Prušinovský
Obsazení a filmový štáb
Hlavní roleJosef Polášek
Ela Lehotská
Martin Pechlát
Zdena Hadrbolcová
Petra Nesvačilová
Leoš Noha
Marika Procházková
Petr Čtvrtníček
ProdukceOndřej Zima, Pavel Berčík
HudbaPetr Hapka
KameraPetr Bednář
StřihOtakar Šenovský
Výroba a distribuce
Premiéra5. června 2008
DistribuceBioscop (Magicbox a.s.)
František je děvkař na FPČSFDKinoboxuFDbIMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hlavní postavou filmu je František, který se kvůli svému sukničkářství dostane do tíživé životní situace.

Děj editovat

Hlavní postava filmu je ženatý psychiatr František (Josef Polášek), který je již od mládí „děvkař“ a i svou manželku Elišku (Ela Lehotská) často podvádí s jinými ženami. Kvůli jedné své milence, která je zároveň jeho pacientkou, je mu lékařskou komorou odebrána licence k provozování lékařské činnosti a František tak přijde o práci. V té době jeho žena již nějaký čas žije s Viktorem (Martin Pechlát), rozvodovým právníkem a bývalým pacientem Františka, a tak Františkovi nezbývá, než se nastěhovat do bytu ke své matce (Zdena Hadrbolcová).

Ta se o něj až přehnaně stará. V matčině bytu se ve František setkává se svým bratrem Milošem (Leoš Noha), který je na něj už mnoho let naštvaný za to, že mu František kdysi přebral dívku. Po Vánocích se František na popud své matky snaží sehnat novou práci. Když jej nikde nechtějí vzít, zaměstná jej jeho bratr Miloš jako učitele v autoškole.

Mezitím díky Elišce započne rozvodové řízení mezí ní a Františkem. Až v rozvodové síni však František zjistí, že Eliška je těhotná, a na rozvod nepřistoupí. František se později vyjádří, že by se chtěl k Elišce vrátit, ta s ním ale už do budoucna nepočítá. František se s jejím postojem však nesmíří a neustále se snaží opět se dostat do její přízně. Nakonec se mu to podaří a František má s Eliškou pohlavní styk. Jen tak tak se mu pak podaří potají utéct před Viktorem.

V autoškole se František blíže seznámí s Natálií (Petra Nesvačilová), jednou ze svých žákyň, která ho přímo v autě políbí. Když se pak k ní František „tulí“ v metru, spatří jej jeho žena a rozhodne s ním rozvést a definitivně ním tak skončit. Nedlouho na to František zjistí, že Pegy (Marika Procházková), zaměstnankyně jeho bratra Miloše, po níž Miloš touží, provozuje sex s druhým zaměstnancem Miloše (Petr Čtvrtníček). Snaží se jim důsledně říct, aby si dávali větší pozor, aby je Miloš při sexu či mazlení neviděl. Při tom jej Miloš spatří v jemně lechtivé situaci, kterou si sám domyslí a na svého bratra se velice rozzlobí. Ještě ten večer se však spolu opijí a udobří se.

Elišce se blíží čas porodu a ještě těsně před tím, než je vzata do porodnice, má František sex s Natálií. Po celou dobu filmu není řečeno, zda je otcem Eliščina dítěte František nebo Viktor. Eliška nakonec porodí dceru, kterou pojmenuje po otci (jehož divák nepozná - obě varianty jsou možné - Františka? Viktorka? ), ale Viktora si vezme a František nakonec přece jen zůstane „děvkařem“.

Obsazení editovat

Josef Polášek František Soukenický
Ela Lehotská Eliška Soukenická
Martin Pechlát Viktor Outrata
Zdena Hadrbolcová Františkova matka
Petra Nesvačilová Natálie
Leoš Noha Miloš Soukenický
Marika Procházková Peggy Soukenická
Arnošt Goldflam profesor Perník
Petr Čtvrtníček Jarda Kopecký
Barbara Trojanová Yveta
Claudia Vašeková cvičitelka
Barbora Poláková žákyně v autoškole
Lukáš Příkazký žák v autoškole
Hanuš Bor
Lumír Tuček
Zdeněk Havlíček
Miroslav Krobot
Simona Babčáková
Zuzana Onufráková
Marie Jansová

Reference editovat

  1. SPECIÁL: František je děvkař. Aktuálně.cz [online]. Economia [cit. 2009-2-6]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat