František Zajíček

český odbojář

František Zajíček (5. února 1896 Krásné Březno[1]7. července 1954 Praha) byl železničář a odbojář za 2. světové války. In memoriam získal čestné občanství města Ústí nad Labem.

František Zajíček
Narození5. února 1896
Krásné Březno
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí7. července 1954 (ve věku 58 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtíoběšení
Místo pohřbeníĎáblický hřbitov
Povoláníželezničář
DětiJeroným Zajíček
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
František Zajíček – pamětní deska na vlakovém nádraží Ústí n. L. - západ

Rodina editovat

Jeho otec, Karel Zajíček, vlastnil v Krásném Březně obuvnickou dílnu. Matka Terezie, rozená Vítková, byla v domácnosti a starala o dvanáct dětí. František Zajíček se vyučil řezníkem, ale od roku 1920 pracoval u ČSD. Byl třikrát ženatý a měl dvě děti.[2]

Zajíčkův proces a rehabilitace editovat

Ve dnech 30.–31. dubna 1954 byla v Kulturním domě v Ústí nad Labem v politickém procesu souzena skupina železničářů „Zajíček František a spol.“, kde hlavní obžalovaný F. Zajíček byl odsouzen k trestu smrti za velezradu a vyzvědačství. Ostatní obžalovaní byli odsouzeni celkem ke 143 letům vězení.[3] Po vynesení rozsudku Zajíček pronesl: „Ať žije Masarykova republika!“ Popraven byl 7. července 1954 v pankrácké věznici v Praze.

Tělo Františka Zajíčka bylo zpopelněno, urna byla vydána Generální prokuratuře a uskladněna v pankrácké věznici. Dne 26. května 1961 byla urna ve věznici neznámým způsobem zničena.[4] Na Čestném pohřebišti v Ďáblickém hřbitově se nachází symbolický Zajíčkův hrob. Tamní symbolické náhrobky odkazují na zemřelé politické vězně bez ohledu na jejich skutečné místo pohřbení.[5] Všechny osoby odsouzené v procesu „Zajíček František a spol.“ byly v roce 1990 plně soudně rehabilitovány.[2]

V roce 1993 se Zajíček stal čestným občanem města Ústí nad Labem in memoriam. Dne 24. února 2006 byl odhalena jeho pamětní deska na západním vlakovém nádraží v Ústí nad Labem za přítomnosti ústeckého primátora Petra Gandaloviče a synovce Františka Zajíčka – Otakara Zajíčka. Na pamětní desku město přispělo částkou 15 000 .

Jeho syn, profesor Jeroným Zajíček, žijící v USA, složil v roce 1990, na počest svého otce a svého spolužáka z gymnázia pátera Josefa Toufara skladbu „Pater Noster“.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Krásné Březno
  2. a b ZAJÍČEK, František (5. 2. 1896 Ústí nad Labem – 7. 7. 1954 Praha) – Ústav pro studium totalitních režimů. www.ustrcr.cz [online]. [cit. 2022-09-26]. Dostupné online. 
  3. Pokus o bilanci rozsudků nad odpůrci režimu: Komunistická justice řádí. S. 4. České slovo [online]. 1955-05-01 [cit. 2022-09-26]. S. 4. Dostupné online. 
  4. DVOŘÁKOVÁ, Zora. Popravení, kam jste se poděli? Příběh jednoho výzkumu.. Praha: Nakladatelství Eva – Milan Nevole, 2013. ISBN 978-80-904313-2-4. S. 165. 
  5. Dvořáková, 2013, s. 32.

Externí odkazy editovat