František Slavík (akademik)

český akademik, geolog, mineralog, profesor a vědecký spisovatel

Akademik František Slavík (18. srpna 1876 Kutná Hora[1]27. ledna 1957 Praha) byl mineralog, petrolog a geolog, účastník protinacistického odboje a politický vězeň, profesor a rektor Univerzity Karlovy.

František Slavík
Akademik František Slavík
Akademik František Slavík
Narození18. srpna 1876
Kutná Hora
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí27. ledna 1957 (ve věku 80 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Alma materUniverzita Karlova
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolánípedagog, spisovatel, vysokoškolský učitel, mineralog a petrolog
ZaměstnavatelUniverzita Karlova
ChoťLudmila Slavíková-Kaplanová
RodičeFrantišek Augustin Slavík Gabriela Rybová
Funkcerektor Univerzity Karlovy (1937–1938)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Narodil se 18. srpna 1876 v Kutné Hoře[1] Gabriele Slavíkové rozené Rybové a Františku Augustinu Slavíkovi, který byl profesorem kutnohorské reálky.

Po maturitě roku 1895 studoval přírodní vědy na Filozofické fakultě UK v Praze[2] a už od roku 1897 působil jako asistent mineralogie, kterou pak po promoci roku 1899 studoval v Mnichově. Učil na gymnáziu na Žižkově, roku 1906 začal přednášet na Karlově univerzitě a roku 1916 byl jmenován řádným profesorem mineralogie a ředitelem mineralogického ústavu české univerzity v Praze. O rok později se oženil se svou o 14 let mladší spolupracovnicí, mineraložkou Ludmilou Kaplanovou.[3] Roku 1922 se stal členem České akademie věd a umění, roku 1923 členem Královské české společnosti nauk a roku 1924 Masarykovy akademie práce. V roce 1924–1925 byl děkanem nedávno zřízené Přírodovědecké fakulty a v roce 1937–1938 byl zvolen rektorem UK.

Po okupaci roku 1939 a zavření českých vysokých škol se s kolegy podílel na odbojové činnosti, roku 1943 byl i s manželkou Ludmilou zatčen a vězněn v koncentračních táborech Osvětim a Buchenwald. Jeho žena se konce války nedožila, zemřela v Osvětimi necelé dva týdny po zatčení.[3] On sám se po osvobození roku 1945 věnoval obnově univerzity, mineralogického ústavu a jeho sbírek. Roku 1952 se podílel na založení ČSAV, byl jmenován akademikem a prvním předsedou II. sekce ČSAV. I po emeritování docházel pravidelně na své pracoviště na Albertově.[4]

Dílo editovat

Zabýval se hlavně speciální a regionální mineralogií a petrografií. Publikoval přes 500 původních prací, mezi nejvýznamnější patří Metalogenese Železných hor (1929), Úvod do speciální mineralogie (1932) a Vznik a výskyt nerostů (1952). Za svoji vědeckou činnost byl i mezinárodně uznáván a byl nositelem mnoha vyznamenání a ocenění. Byl také členem Československé národní rady badatelské, Učené společnosti Šafaříkovy v Bratislavě, Komitétu pro přírodovědecký výzkum Čech a mnoha dalších organizací.[4]

Odkazy editovat

Reference editovat

Literatura editovat

  • Ottův slovník naučný, heslo Slavík František. Sv. 23, str. 349
  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Slavík František. Sv. 10, str. 1319.

Externí odkazy editovat