Wikipedie

František Ryšánek

český pedagog

František Ryšánek (26. srpna 1877 Výšovice – 23. června 1969 Praha) byl český filolog, bohemista, žák Jana Gebauera, profesor Univerzity Karlovy, akademik Československé akademie věd. Zabýval se starou češtinou a staročeskou literaturou, zejména dílem Tomáše ze Štítného.

prof. PhDr. František Ryšánek, DrSc.
Narození26. srpna 1877
Výšovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí23. června 1969 (ve věku 91 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánístředoškolský a později vysokoškolský pedagog
Alma materUniverzita Karlova
OceněníŘád práce (1957)
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život editovat

Narodil se 26. srpna 1877 ve Výšovicích na Hané jako třetí z pěti dětí domkáře Františka Ryšánka.[1] Gymnázium absolvoval v Kroměříži a poté studoval na filozofické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity slovanskou a germánskou filologii (1897–1901).[2] Vedle hlavních profesorů Gebauera a Mourka poslouchal také Pastrnka, Drtinu, Hostinského a jiné. Ještě před získáním aprobace začal učit na středních školách. Nejprve suploval na gymnáziu v Žitné ulici (1901/2), poté na reálce v Karlíně (1902/3).[1] V roce 1903 získal aprobaci z němčiny a češtiny a stal se profesorem na soukromém reálném gymnáziu a státní reálce v Moravské Ostravě (1903–1908). V letech 1908–1926 byl profesorem na žižkovské reálce v Praze.

V roce 1909 se stal doktorem filozofie (PhDr.) po úspěšné obhajobě práce Kulturněhistorické narážky ve štítenském Sborníku jezuitském.[3] V roce 1922 se na pražské univerzitě habilitoval pro obor „české mluvnice a staré české literatury",[2] a to na základě práce Prameny k Řečem besedním Tomáše Štítného. Jako tzv. soukromý docent nebyl za své přednášky honorován, a tak musel zároveň i nadále učit na žižkovské reálce.[3][2]

To se změnilo až v roce 1926, kdy byl jmenován řádným profesorem československé filologie na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Přednášel nejen literaturu, nýbrž i historickou mluvnici a staroslověnštinu.[1] V letech 1932–1933 byl děkanem filozofické fakulty.[1] V roce 1938 došlo k ustavení slovenské autonomní vlády a Slovensko získalo autonomii. V následujícím roce došlo k odtržení Slovenska od Československé republiky. Již po vyhlášení autonomie bylo ze Slovenska vyhnáno mnoho Čechů.[4][5] Ve školním roce 1938/9 musel bratislavskou univerzitu spolu s dalšími českými kolegy opustit i František Ryšánek.[2] Přešel na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, kde byl jmenován profesorem české řeči a starší české literatury. Tam ho zastihlo uzavření českých vysokých škol 17. listopadu 1939. V roce 1941 byl penzionován.[3]

Když byly po skončení války české vysoké školy opět otevřeny, působil krátce na Masarykově univerzitě v Brně, ale už v listopadu 1945 byl povolán do Prahy, a to na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy jako profesor českého jazyka a dějin středověké české literatury.[3] Na pražské filozofické fakultě působil až do roku 1959, kdy odešel do výslužby.[2] Externě pracoval i v Ústavu pro jazyk český ČSAV a vedl v něm oddělení pro dějiny jazyka.[6]

Byl členem několika učených společností: Královské české společnosti nauk v Praze, České akademie věd a umění, Učené společnosti Šafaříkovy v Bratislavě.[1] Od roku 1952 byl členem-korespondentem Československé akademie věd,[7] v roce 1955 byl zvolen akademikem ČSAV[8] a zároveň se stal doktorem filologických věd (DrSc.).[pozn. 1] V roce 1957 obdržel „za celoživotní práci v oboru starého českého jazyka a literatury" Řád práce.[10]

František Ryšánek zemřel v Praze dne 23. června 1969.[11]

Jeho dcera Božena (1910–1986) byla manželkou literárního historika Felixe Vodičky.[12]

Dílo editovat

Těžištěm Ryšánkovy vědecké činnosti byla oblast staročeského jazyka a písemnictví. Stejně jako Jan Gebauer, jeho učitel, kladl i Ryšánek důraz na podrobnou a přesnou práci filologickou, v níž viděl základ jazykovědného bádání.[13] Nepublikoval velké syntetické práce, ale věnoval se kritice, výkladu a vydávání památek staré české literatury. Často si vybíral a zpracovával zdánlivě drobné, ale vždy zauzlené otázky. Osou jeho vědecké činnosti se stalo dílo Tomáše ze Štítného, a to už od prací z let 1903—1910, kdy uveřejňoval své cenné objevy o pramenech jeho spisů.[14] Převratná byla studie o Štítném a jeho díle v Ottově Slovníku naučném nové doby VI/2, 1943, s. 873n.[13] Byl znalcem celého rozsáhlého díla tohoto myslitele, z velké části dosud nevydaného, jeho jazyka a stylu a jeho vztahu k soudobé literatuře latinské, takže podstatně přestavěl celkový obraz vývoje jeho díla a rozšířil je o nové, dosud nepoznané spisy.[14] Pořídil také vzorné vydání štítenského Sborníku vyšehradského (1. svazek, úvod a text, vyšel v roce 1960; 2. svazek, slovník, který sestavil spolu s J. Daňhelkou, byl vydán v roce 1969).

Předmětem jeho zájmu byly i další osobnosti reformně náboženského hnutí, jmenovitě Jan Hus, Petr Chelčický, Jan Rokycana, Jan Blahoslav a Jan Amos Komenský. Každý jeho i drobný příspěvek obsahoval vždy nějaký objev literární, historický nebo textologický.[6] K dobám Ryšánkova působení na Slovensku se váže rozsáhlý Slovník k Žilinské knize[15] (byl vydán až v roce 1954). Pozornost věnoval i Alexandreidě a legendě o svaté Kateřině.[16] Jako vedoucí oddělení pro dějiny jazyka Ústavu pro jazyk český se významně podílel na přípravách k vydávání nového Staročeského slovníku a byl členem hlavní redakce tohoto díla.[13] V letech 1957–1961 byl spoluredaktorem Listů filologických. [3]

Bibliografie prací F. Ryšánka do roku 1957 je obsažena v článku:

Práce z posledního období Ryšánkova života jsou uvedeny v článku:

  • NEDVĚDOVÁ, Milada. K devadesátinám akademika Františka Ryšánka. Naše řeč. 1967, roč. 50, čís. 4, s. 193–199. Dostupné online. 

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. ↑ V § 6 vládního nařízení č. 60/1953 Sb. bylo stanoveno, že „řádným členům - akademikům Československé akademie věd přísluší vědecká hodnost doktora věd od doby jejich zvolení nebo jmenování." Vědeckou hodnost „doktor filologických věd" uvádí i Rudé právo v článku k 80. narozeninám F. Ryšánka.[9]

Reference editovat

  1. ↑ a b c d e HODURA, Kvido. Akademik František Ryšánek osmdesátiletý. Naše řeč. 1957, roč. 40, čís. 5–6, s. 121–129. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e SVEJKOVSKÝ, František. Zemřel akademik František Ryšánek. Česká literatura. 1969, roč. 17, čís. 5, s. 547–552. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e OPELÍK, Jiří, ed. et al. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Díl 3/2: P–Ř. Praha: Academia, 2000. 729–1524 s. ISBN 80-200-0708-3. Heslo „František Ryšánek", s. 1376–1377. 
  4. ↑ DRCHAL, Václav. Čecha do mecha. Od října 1938 odešlo ze Slovenska přes 60 tisíc krajanů. euro.cz [online]. Mladá fronta, a. s., 24. 3. 2019 [cit. 15.7.2021]. Dostupné online. 
  5. ↑ ŠÍMOVÁ, Barbora. Česká inteligence na Slovensku po roce 1918. Bakalářská diplomová práce. Vedoucí práce: doc. PhDr. PaedDr. Anna Zelenková, Ph.D. Brno: Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, 2020. 58 s. Dostupné online. Kapitola „Důsledky vyhlášení autonomie Slovenska", s. 40–44. 
  6. ↑ a b HAVRÁNEK, Bohuslav. 85 let seniora bohemistiky akademika Fr. Ryšánka. Naše řeč. 1962, roč. 45, čís. 9–10, s. 288–289. Dostupné online. 
  7. ↑ První členové-korespondenti Čs. akademie věd. Rudé právo. 19. 11. 1952, roč. 33, čís. 309, s. 4. Dostupné online. 
  8. ↑ Skončilo V. valné shromáždění Čs. akademie věd. Rudé právo. 18. 11. 1955, roč. 36, čís. 319, s. 1. Dostupné online. 
  9. ↑ 80 let akademika F. Ryšánka. Rudé právo. 26. 8. 1957, roč. 37, čís. 237, s. 2. Dostupné online. 
  10. ↑ Řád práce vynikajícím vědcům. Rudé právo. 12. 12. 1957, roč. 38, čís. 344, s. 1. Dostupné online. 
  11. ↑ Zemřel akademik Fr. Ryšánek. Rudé právo. 24. 6. 1969, roč. 49, čís. 146, s. 2. Dostupné online. 
  12. ↑ Slovník české literatury po roce 1945 [online]. Ústav pro českou literaturu Akademie věd České republiky, rev. 21. 8. 2006 [cit. 2021-07-15]. Heslo „Felix Vodička". 
  13. ↑ a b c MICHÁLEK, Emanuel. Za akademikem Františkem Ryšánkem. Naše řeč. 1969, roč. 52, čís. 5, s. 303–304. Dostupné online. 
  14. ↑ a b HAVRÁNEK, Bohuslav. Akademik František Ryšánek osmdesátníkem. Slovo a slovesnost. 1957, roč. 18, čís. 4, s. 193–195. Dostupné online. 
  15. ↑ SVEJKOVSKÝ, František. Devadesátiny akademika Ryšánka. Česká literatura. 1967, roč. 15, čís. 6, s. 526–528. Dostupné online. 
  16. ↑ SVEJKOVSKÝ, František. František Ryšánek (26. VIII. 1877 – 23. 6. 1969). Slavia. 1970, roč. 39, s. 318–320. Dostupné online. 

Literatura editovat

  • OPELÍK, Jiří, ed. et al. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Díl 3/2: P–Ř. Praha: Academia, 2000. 729–1524 s. ISBN 80-200-0708-3. Heslo „František Ryšánek", s. 1376–1377. 
  • VEČERKA, Radoslav. Slovník českých jazykovědců v oboru bohemistiky a slavistiky. Brno: Masarykova univerzita, 2013. 341 s. ISBN 978-80-210-6265-8. Heslo „František Ryšánek". 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Ryšánek&oldid=22962449“