František Plánička
František Plánička (2. června 1904 – 20. července 1996) byl český fotbalový brankář a reprezentant Československa. Jeden z nejlepších světových fotbalových brankářů. Byla po něm pojmenována cena Františka Pláničky, která hledala nejlepšího fotbalového brankáře v České republice a ve které hlasovali od roku 1998 ligoví a reprezentační trenéři a novináři.[1]
| František Plánička | |||||||
 František Plánička (vpravo) a Ital Gianpiero Combi - rozhodčím je Švéd Ivan Eklind,
fotografie z fotbalového mistrovství světa (1934). | |||||||
| Osobní informace | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Datum narození | 2. června 1904 | ||||||
| Místo narození | Praha, Rakousko-Uhersko | ||||||
| Datum úmrtí | 20. července 1996 (ve věku 92 let) | ||||||
| Místo úmrtí | Praha, Česká republika | ||||||
| Klubové informace | |||||||
| Konec hráčské kariéry | |||||||
| Pozice | brankář | ||||||
| Profesionální kluby | |||||||
| |||||||
| Reprezentace** | |||||||
| |||||||
| Úspěchy | |||||||
| Další informace | |||||||
|
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. | |||||||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||||||
Sportovní kariéraEditovat
František Plánička po celou svou sportovní kariéru nevyměnil slavistický dres za jiný než reprezentační, byl spolu se Španělem Zamorou považován za nejlepšího brankáře předválečné Evropy. Největšího úspěchu dosáhl v roce 1934, kdy jako kapitán a velká opora týmu přivedl Československo až do finále MS, v němž mužstvo podlehlo domácí Itálii 1:2. Byl vzorem nejen pro svou klubovou věrnost, ale také pro svoji skromnost, příkladnou celoživotní životosprávu a profesionalismus, který provázel celou jeho sportovní dráhu. Za Slavii sehrál téměř tisíc zápasů, od 1. října 1923 až do svého zranění 14. června 1938. Kuriozitou je, že do Slavie přestoupil z SK Bubeneč v roce 1923 za 800 Kč. Z této částky dokonce neměl ani haléř. Za národní mužstvo nastoupil poprvé jako 67. reprezentant v řadě (osmý brankář) 17. ledna 1926 v přátelském zápase v Turíně proti Itálii, celkem chytal v 73 oficiálních mezistátních zápasech. Poslední byl proti Brazílii roku 1938.[2] Ve fotbalové brance stál naposledy 4. července 1970 jako šestašedesátiletý v Domoušicích u Rakovníka v dresu jedenáctky bývalých internacionálů.
Známý je jeho výrok: "Penalta se nedá chytit, dá se jen špatně kopnout."
- Za Slavii odchytal 969 zápasů
- Za celý svůj život sehrál 1235 zápasů, v nichž pustil pouze 1073 gólů, což tedy činí průměr 0,86 branky na zápas.
Ligová bilanceEditovat
Přehled zápasů do roku 1957Editovat
- Za Slovan Praha VII 22 z toho 12W* 3T* 7L*
- Za Bubeneč 108 z toho 52W 19T 37L
- Za Slavii 969 z toho 742W 99T 128L
- Za Prahu a Svaz 26 z toho 16W 4T 6L
- Za ČSR 74 z toho 36W 16T 22L
- Za Rudou Hvězdu VII 14 z toho 12W 1T 1L
- Za represent. 11 Rudých Hvězd 2 z toho 0W 0T 2L
- Za bývalé staré representanty 38 z toho 36W 1T 1L
- W = Vítězné
- T = Nerozhodné
- L = Prohrané
Ocenění a závěrEditovat
V roce 1985 se mu dostalo vysokého mezinárodního ocenění - od UNESCO převzal čestný diplom fair play. Až do konce svého života sledoval se zájmem veškeré fotbalové dění a radoval se z každého úspěchu českého fotbalu.
Poslední rozloučení s F. Pláničkou se uskutečnilo v pátek 26. července 1996 ve velké obřadní síni krematoria v Praze-Strašnicích. Františku Pláničkovi byl v roce 1994 udělen Titul fotbalového rytíře a byl vyznamenán Cenou dr. Václava Jíry.
V roce 2000 skončil čtvrtý v anketě o českého fotbalistu století.
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
- ↑ Maier obhájil titul Brankář roku, iDNES.cz, cit. 29. 12. 2015
- ↑ ŠÁLEK, Zdeněk. Slavné nohy. Praha: Práce, 1980. Kapitola Plánička František, s. 159.
LiteraturaEditovat
- 100 let českého sportu 1918-2018. 1. vyd. Praha: Olympia, 2018. 400 s. ISBN 978-80-7376-521-7. S. 98-99.
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu František Plánička ve Wikimedia Commons - Profil hráče na Transfermarkt.com (anglicky)
- Profil hráče na National Football Teams.com (anglicky)
- Přehled reprezentačních zápasů F. Pláničky, RSSSF.com (anglicky)
- František Plánička – 85 (02.06.1989), archiv.ucl.cas.cz (česky)
