František Plánička
František Plánička (2. června 1904 – 20. července 1996) byl český fotbalový brankář a reprezentant Československa. Jeden z nejlepších světových fotbalových brankářů. Byla po něm pojmenována cena Františka Pláničky, která hledala nejlepšího fotbalového brankáře v České republice a ve které hlasovali od roku 1998 ligoví a reprezentační trenéři a novináři.[1]
| František Plánička | |||||||
 František Plánička (vpravo) a Ital Gianpiero Combi - rozhodčím je Švéd Ivan Eklind,
fotografie z fotbalového mistrovství světa (1934). | |||||||
| Osobní informace | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Datum narození | 2. června 1904 | ||||||
| Místo narození | Praha, Rakousko-Uhersko | ||||||
| Datum úmrtí | 20. července 1996 (ve věku 92 let) | ||||||
| Místo úmrtí | Praha, Česká republika | ||||||
| Klubové informace | |||||||
| Konec hráčské kariéry | |||||||
| Pozice | brankář | ||||||
| Profesionální kluby | |||||||
| |||||||
| Reprezentace** | |||||||
| |||||||
| Úspěchy | |||||||
| Další informace | |||||||
|
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. | |||||||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||||||
Obsah
Sportovní kariéraEditovat
František Plánička po celou svou sportovní kariéru nevyměnil slavistický dres za jiný než reprezentační, byl spolu se Španělem Zamorou považován za nejlepšího brankáře předválečné Evropy. Největšího úspěchu dosáhl v roce 1934, kdy jako kapitán a velká opora týmu přivedl Československo až do finále MS, v němž mužstvo podlehlo domácí Itálii 1:2. Byl vzorem nejen pro svou klubovou věrnost, ale také pro svoji skromnost, příkladnou celoživotní životosprávu a profesionalismus, který provázel celou jeho sportovní dráhu. Za Slavii sehrál téměř tisíc zápasů, od 1. října 1923 až do svého zranění 14. června 1938. Kuriozitou je, že do Slavie přestoupil z SK Bubeneč v roce 1923 za 800 Kč. Z této částky dokonce neměl ani haléř. Za národní mužstvo nastoupil poprvé jako 67. reprezentant v řadě (osmý brankář) 17. ledna 1926 v přátelském zápase v Turíně proti Itálii, celkem chytal v 73 oficiálních mezistátních zápasech. Poslední byl proti Brazílii roku 1938.[2] Ve fotbalové brance stál naposledy 4. července 1970 jako šestašedesátiletý v Domoušicích u Rakovníka v dresu jedenáctky bývalých internacionálů.
Známý je jeho výrok: "Penalta se nedá chytit, dá se jen špatně kopnout."
- Za Slavii odchytal 969 zápasů
- Za celý svůj život sehrál 1235 zápasů, v nichž pustil pouze 1073 gólů, což tedy činí průměr 0,86 branky na zápas.
Ligová bilanceEditovat
Přehled zápasů do roku 1957Editovat
- Za Slovan Praha VII 22 z toho 12W* 3T* 7L*
- Za Bubeneč 108 z toho 52W 19T 37L
- Za Slavii 969 z toho 742W 99T 128L
- Za Prahu a Svaz 26 z toho 16W 4T 6L
- Za ČSR 74 z toho 36W 16T 22L
- Za Rudou Hvězdu VII 14 z toho 12W 1T 1L
- Za represent. 11 Rudých Hvězd 2 z toho 0W 0T 2L
- Za bývalé staré representanty 38 z toho 36W 1T 1L
- W = Vítězné
- T = Nerozhodné
- L = Prohrané
Ocenění a závěrEditovat
V roce 1985 se mu dostalo vysokého mezinárodního ocenění - od UNESCO převzal čestný diplom fair play. Až do konce svého života sledoval se zájmem veškeré fotbalové dění a radoval se z každého úspěchu českého fotbalu.
Poslední rozloučení s F. Pláničkou se uskutečnilo v pátek 26. července 1996 ve velké obřadní síni krematoria v Praze-Strašnicích. Františku Pláničkovi byl v roce 1994 udělen Titul fotbalového rytíře a byl vyznamenán Cenou dr. Václava Jíry.
V roce 2000 skončil čtvrtý v anketě o českého fotbalistu století.
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
- ↑ Maier obhájil titul Brankář roku, iDNES.cz, cit. 29. 12. 2015
- ↑ ŠÁLEK, Zdeněk. Slavné nohy. Praha: Práce, 1980. Kapitola Plánička František, s. 159.
LiteraturaEditovat
- 100 let českého sportu 1918-2018. 1. vyd. Praha: Olympia, 2018. 400 s. ISBN 978-80-7376-521-7. S. 98-99.
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu František Plánička ve Wikimedia Commons - Profil hráče na Transfermarkt.com (anglicky)
- Profil hráče na National Football Teams.com (anglicky)
- Přehled reprezentačních zápasů F. Pláničky, RSSSF.com (anglicky)
- František Plánička – 85 (02.06.1989), archiv.ucl.cas.cz (česky)
