František Petera Rohoznický

kněz, archeolog a spisovatel

František Petera Rohoznický, křtěný František Xaver Bohuslav Petera (8. červenec 1798 Rohoznice (okres Jičín)14. února 1877 Praha[1]) byl český vlastenecký kněz, amatérský archeolog, vlastivědný pracovník, folklorista a spisovatel.

František Petera
Frantisek Petera Rohoznicky 1789 1877.png
Narození8. července 1798
Rohoznice
Úmrtí14. února 1877 (ve věku 78 let)
Praha
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povoláníarcheolog a katolický kněz
Nábož. vyznáníkatolická církev
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Narodil se jako syn sedláka a později hostinského Jana Petery z Dehtova a vdovy Kateřiny Stejskalové, krčmářky a vdovy po Janu Hlavatém, v Rohoznici u Miletína, podle které užíval svůj přídomek Rohoznický. Ze dvou otcových manželství měl několik sourozenců, zmiňuje sestru a tři mladší bratry: Antonína kněze bělohradského (* 1810), Václava lékaře (* 1816) a Viktorina právníka (* 1819).[2] Vystudoval gymnázium v Jičíně, dále od roku 1816 dva roky studoval na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě filozofii u profesora Bernarda Bolzana a matematiku u profesora Josefa Ladislava Jandery; další čtyři roky pokračoval studiem teologie v arcibiskupském semináři v Praze[3] a 24. srpna roku 1822 byl v Hradci Králové vysvěcen na kněze. Nejprve vypomáhal v duchovní správě v Lanžově na Trutnovsku, roku 1823 byl jmenován kooperátorem a v letech 1829-1835 farářem v německém Maršově v Krkonoších. Dále byl do roku 1849 farářem v Lázních Bělohrad, tam v duchovní službě pokračoval jeho mladší bratr Antonín.[4] Roku 1749 z důvodů zdravotních, ale i pro spory s vrchností požádal o penzionování, do roku 1863 střídavě cestoval po různých farách na Jaroměřicku a bydlel v Jaroměři, od roku 1854 občas a v letech 1864–1877 měl stálé bydliště v Praze,[5] v Biskupském dvoře čp. 1154/II, kde založil rodinu s Františkou Ilgmannovou (1813–1864) z Hostinného, s níž měl tři dcery, z nichž nejstarší brzy zemřela.[6] Věnoval se archeologickým průzkumům na Jaroměřicku a později i v Praze, zejména se zajímal o pravěk.[7] Stal se členem historického i Archeologického sboru Národního muzea, který mu na práci dvakrát přispěl a jeho nálezy získával darem do sbírek. Výsledky svého bádání publikoval většinou v časopisech Lumír, Památky archaeologické a místopisné, Časopis katolického duchovenstva a v Pražských novinách. Sbíral také českou lidovou mluvu a své poznatky dodával Josefu Jungmannovi do Německo-českého slovníku. Terénní práci jeho a jeho přítele Chalupy popsal Karel Václav Rais.[8] Ten o něm psal i ve svých vzpomínkách.[9] Přátelsky se stýkal s Václavem Klimentem Klicperou, Janem Erazimem Vocelem, Karlem Vladislavem Zapem, rovněž s Václavem Krolmusem, který mu byl v badatelské práci vzorem. Petera vynikal šetrností, spořivostí a podnikatelským duchem. Přestože se mu některé půjčky od přátel nevrátily (např. Emanuel Arnold), našetřil 30 tisíc zlatých. Zemřel na zápal plic a byl pohřben na Olšanských hřbitovech, jeho hrob však zanikl, v době Vzpomínek K. V. Raise již neexistoval.

Dokud síla, hleďme díla, by památka po nás zbyla.

—František Petera Rohoznický, Životní heslo, [10]

Dílo (monografie)Editovat

  • Krátký životopis Knížete Dimitra Sanguszka: Vojvody Litevského, Starosty Čerkavského a Kaňovského, 3. února 1554 v Jaromíři v Čechách zabitého; a náhrobek jeho dne 19. listopadu 1859 objevený v chrámě sv. Mikuláše u věnném městě Jaromíři. Hradec Králové 1860
  • Hrad Krašov, 1863

PozůstalostEditovat

Literární pozůstalost včetně jeho deníku je uložena v Archivu Národního muzea v Praze.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Petra, sign. PE Z13, strana 80. Dostupné online.
  2. Rais-Kretschmer 1922, strana 344
  3. Rais-Kretschmer 1922, strana 340; opravují chybu z Ottova slovníku: nestudoval v Hradci, ale v Praze
  4. Rais-Kretschmer 1922, strana 365
  5. Pobytová přihláška pražského policejního ředitelství [1]
  6. V pobytové přihlášce je zapsaná jako vdova po Viktoru Peterovi [2], dcery byly v matrice zapsány jako nemanželské
  7. FABINI, Pavel. Když se "železný had" poprvé rozjel ze Smíchova do Bavor. Pětka (časopis radnice městské části Praha 5). Roč. 2022, čís. 6, s. 26–27. 
  8. K. V. Rais, Vzkazy vlastenecké. Praha [b.d.], strana 47, dostupné online[3]
  9. Rais-Kretschmer 1922, strany 338-367
  10. Rais-Kretschner 1922, strana 367

LiteraturaEditovat

  • Miloš HLAVA: "Jest prý kořalky pijan, a tak ten srpek jistě již propil". O depotu (?) z nádraží Josefov a jaroměřských letech Františka Petery Rohoznického; in:Stopami dějin Náchodska, sborník Státního okresního archivu Náchod, 15, 2014, s. 163–186
  • František Petera Rohoznický (nekrolog) in: Světozor, roč. XI, 1877; č. 8 z 23. února 1877, s. 93 dostupné online [4]
  • Karel Václav RAIS- Ota KRETSCHMER, Ze vzpomínek I. Praha 1922, s. 338-367.
  • Karel SKLENÁŘ, Františka Petery Rohoznického „Seznamy hradů a hrádků v Čechách“ (1865–1867), in: Castellologia bohemica 2010

Externí odkazyEditovat