František Josef z Valdštejna

(1680-1722) český šlechtic

František Josef Oktavián Ladislav hrabě z Valdštejna (25. října 1680 Mnichovo Hradiště24. února 1722 Praha) byl český šlechtic ze starobylého rodu Valdštejnů. Postupně zastával různé úřady v zemské správě Českého království, byl též moravským zemským hejtmanem. Vlastnil rozsáhlé statky v severních a středních Čechách, jeho hlavním sídlem byl zámek v Mnichově Hradišti.

František Josef hrabě z Waldsteinu
9. majitel seniorátního fideikomisu Třebíč
Ve funkci:
7. ledna 1713 – 24. února 1722
PředchůdceKarel Arnošt z Waldsteinu
NástupceJan Josef z Waldsteinu
Moravský zemský hejtman
Ve funkci:
1719 – 1720
PanovníkKarel VI.
PředchůdceJeroným Colloredo-Waldsee
NástupceMaxmilián Oldřich z Kounic
Císařský tajný rada
Ve funkci:
1718 – 24. února 1722
PanovníkKarel VI.
Nejvyšší dvorský sudí Českého království
Ve funkci:
1714 – 1719
PanovníkKarel VI.
PředchůdceJeroným Colloredo-Waldsee
NástupceJosef František Bruntálský z Vrbna
Přísedící českého zemského soudu
Principiální komisař na českém zemském sněmu
Ve funkci:
1715 – 1715
PanovníkKarel VI.
Ve funkci:
1710 – 1711
PanovníkJosef I.
Císařský komorník
Ve funkci:
1703 – 24. února 1722
PanovníkJosef I., Karel VI.

Narození25. října 1680
Mnichovo Hradiště
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí24. února 1722 (ve věku 41 let)
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Choť(1704) Marie Markéta Czerninová z Chudenic (1689–1725)
RodičeArnošt Josef z Waldsteinu (1654–1708) a Marie Anna Kokořovská z Kokořova (1651–1687)
Děti1. František Arnošt (1705–1748)
2. Maria Josefa Anežka (1708–1709)
3. František Josef Jiří (1709–1771)
4. Marie Markéta (1710–1717)
5. František Václav (1711–1712)
6. Maria Antonia (1713–1718)
PříbuzníJan Josef z Valdštejna (sourozenec)
Emanuel Filibert z Valdštejna a Jiří Kristián z Waldstein-Wartenbergu (vnoučata)
SídloMnichovo Hradiště
Zaměstnánípolitik
Profesešlechtic
Náboženstvířímskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Mládí a kariéra

editovat
 
Zámek v Mnichově Hradišti, hlavní rodové sídlo Valdštejnů

Pocházel z tzv. hrádecké větve Valdštejnů, narodil se na hlavním rodovém sídle v Mnichově Hradišti jako starší syn Arnošta Josefa z Valdštejna (1654–1708), který byl jedním z největších pozemkových vlastníků v Českém království. Absolvoval tradiční kavalírskou cestu, na Karlově univerzitě vystudoval filozofii a práva, ovládal češtinu, němčinu, francouzštinu a latinu. Právo se pak stalo jeho oblíbeným oborem, který zužitkoval ve výkonu státních úřadů.

V roce 1703 byl jmenován císařským komorníkem, jeho další kariéra měla však pomalý průběh. Po smrti otce patřil k nejbohatším barokním velmožům v Čechách, v Praze ve Valdštejnském paláci i na svých venkovských sídlech pořádal řadu společenských akcí. Jako poručník hrabat Černínů v roce 1712 v jejich rodové rezidenci v Jindřichově Hradci hostil císaře Karla VI., téhož roku byl pověřen organizací návštěvy polského krále Augusta II. v Karlových Varech.

V letech 1710–1711 a 1715 byl principiálním komisařem na českém zemském sněmu, dále byl královským místodržícím a přísedícím zemského soudu, v letech 1714–1719 byl nejvyšším dvorským sudím.[1] V roce 1718 byl jmenován císařským tajným radou a v dubnu 1719 zemským hejtmanem na Moravě. Uvedení do nejvyššího úřadu zemské správy na Moravě bylo překvapením i pro současníky a dodnes nebyly v literatuře zcela objasněny motivy. Sám František Josef nejevil o působení na Moravě zájem, neměl potřebné znalosti o fungování moravské zemské správy a postrádal důležité kontakty. V Brně nezískal potřebnou autoritu a svou aktivitu v úřadu omezil na nejnutnější úkony. Již krátce po nástupu do funkce chtěl rezignovat, což ale císař Karel VI. nepřijal, nakonec úřad opustil o rok později ze zdravotních důvodů.

Majetkové poměry

editovat
 
Sala terrena na zámku v Mnichově Hradišti postavená v letech 1709–1711

Po otcově úmrtí (1708) si s bratrem Janem Josefem rozdělil dědictví, převzal Mnichovo Hradiště, Hrubou Skálu, Doksy, Bělou pod Bezdězem a Zvířetice. Své severočeské dominium rozšířil nákupy několika menších statků (Byšice, 1713; Malobratřice, 1719). Po požáru Hrubé Skály v roce 1710 nechal zdejší zámek opravit do původní podoby z éry Smiřických, v roce 1711 postavil lovecký zámek v Maníkovicích poblíž Mnichova Hradiště.[2] Ve stejné době byl zámecký areál v Mnichově Hradišti rozšířen o salu terrenu (1709–1711). V roce 1713 od svého vzdáleného bratrance získal panství Komorní Hrádek,[3] téhož roku z pozůstalosti bratrance Karla Arnošta koupil panství Svijany. Po Karlu Arnoštovi také na základě stanov seniorátního fideikomisu zdědil panství Třebíč. Na svých statcích se František Josef z Valdštejna potýkal s problémy s poddanými, několikrát se s ním o svá práva soudili například měšťané z Turnova, Valdštejn ale díky svému postavení a kontaktům v nejvyšších soudních instancích každý spor vyhrál. Naopak v Bělé pod Bezdězem potvrdil privilegia (1708) a ukončil starý spor mezi městem a vrchností.[4]

 
Alianční erb Františka Josefa z Valdštejna a jeho manželky Marie Markéty Černínové nad vstupem do kostela Panny Marie v Praze

V katedrále sv. Víta v Praze se 17. listopadu 1704 oženil s Marií Markétou Černínovou z Chudenic (1689–1725), dcerou nejvyššího purkrabího Heřmana Jakuba Černína. Tento předem plánovaný sňatek měl posílit mocenské ambice Černínů a Valdštejnů, namířen byl především proti vzestupu Kinských. Marie Markéta po otcově smrti převzala poručnickou správu nad dědictvím nezletilých bratrů (František Josef a František Antonín) a po roce 1710 tak spolu s manželem vládla nad největším majetkem v Čechách. Na hlavním rodovém sídle Černínů v Jindřichově Hradci hostil František Josef v roce 1712 císaře Karla VI., který byl tehdy na cestě za Španělska do Vídně. Jako spoluporučník nechal František Josef dokončit výstavbu zámku v Hoříně (1713–1720).

Z jejich manželství pocházelo šest dětí, čtyři zemřely v dětském věku. Synové František Arnošt (1705–1748) a František Josef (1709–1771) založili dvě nové rodové větve, mnichovohradištskou a duchcovskou.

 
Kaple sv. Anny v kapucínském klášteře v Mnichově Hradišti, pohřebiště rodu Valdštejnů

Zemřel náhle v Praze v únoru 1722 ve věku 41 let. Poručnickou správou za nezletilé syny byla pověřena vdova Marie Markéta, k ruce jí byli stanoveni švagr Jan Josef z Valdštejna, zemský podkomoří Václav Arnošt Markvart z Hrádku a hrabě Karel Jáchym Breda. Nepřátelství mezi Janem Josefem a Marií Markétou staršího data se v této době vystupňovalo až do soudních sporů. Marie Markéta svěřený majetek v hodnotě dva a půl miliónu zlatých značně zadlužila, mimo jiné výstavbou honosné kaple sv. Anny v Mnichově Hradišti.[5] Byla také hlavní donátorkou výstavby pražského kostela Panny Marie, nad jehož vstupem je umístěn alianční erb Valdštejnů a Černínů.

Reference

editovat
  1. Ottův slovník naučný, díl XXVI., Praha, reprint 2002 ISBN 80-7203-423-5
  2. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984, str. 300
  3. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VI. Východní Čechy; Praha, 1989 str. 203
  4. KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I.; Praha, 1996, ISBN 80-85983-13-3
  5. HORYNA, Mojmír a kol.: Zámek Mnichovo Hradiště; Praha, 2013 ISBN 978-80-86516-54-7

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat