František Fiala (1878–1927)
František Fiala (30. července 1878 Moravská Ostrava[1] – 4. června[1] 1927 Opava) byl architekt a stavitel v Ostravě.[p. 1]
| František Fiala | |
|---|---|
| Narození | 30. července 1878 Moravská Ostrava  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 4. června 1927 (ve věku 48 let) Opava  Československo |
| Povolání | architekt a malíř |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život editovat
Studoval na reálce v Moravské Ostravě. Po studiu na Vysoké škole technické v Brně přešel na Akademii výtvarných umění ve Vídni, kde v letech 1899 – 1900 navštěvoval architektonickou speciálku profesora Otty Wágnera. V roce 1906 si zřídil samostatnou firmu v Moravské Ostravě, kterou provozoval se společníkem Františkem Grossmannem[p. 2] do roku 1918[2]. Fiala se po roce 1918 delší čas léčil v Meranu, kde se věnoval i krajinomalbě.
Pro jeho architektonické dílo se základním impulzem stal příklad tvorby Otto Wágnera, zvláště jeho ústavního kostela ve vídeňském Steihofu a dále snahy hnutí katolické moderny o obrodu sakrálního umění (návrhy kaplí, 1903; návrh moderního chrámu, 1904; dokončení novostavby kostela Panny Marie Královny v Ostravě-Mariánských horách, 1907 – 1908).
Fialova tvorba zřetelně kulminovala v období pozdní secese, kdy se příznačně věnoval především dekorativní stránce svých úkolů. Svědčilo o tom řešení řady průčelí, u nichž na neoklasicistně orientovaném schématu rozvíjel motivy filigránského ornamentu (Dům katolických tovaryšů, 1910; sanatorium dr. L. Kleina v Moravské Ostravě, 1911; nemocnice císaře Františka Josefa I. v Ostravě Mariánských Horách, 1912). Vedle obytných a sakrálních staveb se intenzívně věnoval i průmyslové architektuře (přestavba dolu Zárubek, 1910 – 1914; přestavby dolu Michal v Michálkovicích, 1912 – 1915, výstavby dolu Vrbice, 1911). Kombinoval režné cihelné zdivo s dekorativními motivy pozdní secese a s přiznanými ocelovými konstrukcemi např. krovů nebo provozních budov.[3]
Stavby, projekty editovat
• dokončení novostavby kostela Panny Marie Královny v Ostravě-Mariánských horách, 1907 – 1908, s F. Grossmannem.
Kostel byl architektem Otokarem Bémem navržen podle požadavků spolku pro stavbu kostela Panny Marie podle poutního kostela ve Frýdku. Výsledkem je novobarokní trojlodní bazilika[p. 3] s dvojvěžovým průčelím, s transeptem a válcově dokončeným kněžištěm. Klenby jsou valené a plackové ze železobetonu, krov ocelový. Interiér spojující novobaroko se secesním dekorativismem navrhl architekt Antonín Blažek, který si přizval ke spolupráci řadu umělců[p. 4]. Lustry v hlavní lodi provedla prostějovská Vulkania podle návrhů Jana Kotěry.[3] Stavbu zahájil architekt Bohumil Židlický, v roce 1907 ji převzala firma Grossmann & Fiala k dokončení.[4]
• kostel Růžencové Panny Marie v Hrabůvce nyní kostel Panny Marie, královny posvátného růžence, 1909 – 1910, s F. Grossmannem,
• Dům katolických tovaryšů na Přívozské 8 v Moravské Ostravě, 1910 s F. Grossmannem.
• sanatorium dr. L. Kleina v Moravské Ostravě na Hornopolní 9, 1911, s F. Grossmannem.
V průčelí dominovaly vrstvy různě provedených omítnutých ploch, střídmě pointovaných pásy nově stylizovaného dekoru, a tuto apartní kompozici měkce uzavírala zalomená linie mansardové střechy.[5] V 80. letech 20. století byly fasády odstraněny z průčelí domu, který byl začleněn do nemocničního areálu.
• nemocnice císaře Františka Josefa I. v Ostravě Mariánských horách, 1912.
• přestavba dolu Zárubek, 1910 – 1914 s F. Grossmannem; zbořen 1998.
• přestavby dolu Michal v Michálkovicích, 1912 – 1915 s F. Grossmannem.
• výstavby dolu Vrbice, 1911.
• Výstavba vodárny v Nové Vsi s F. Grossmannem,1904 – 1908. Technická stránka areálu Ing. Ulrich Huber, architektonická podoba areálu arch. Schwager.
Podle projektu ing. Hubera bylo v Nové Vsi vyhloubeno 17 studní, z nichž byla vyčištěná voda vedená do Muglinova, do betonového vodojemu o objemu asi 625 m3. Vodárna představovala pozoruhodný výkon nejen z hlediska technického, ale i výtvarného. Architektura strojovny, čističky a dalších staveb, prováděných firmou Grossmann a Fiala, byla řešena v romantické verzi premoderny, jejíž malebnost oceňovali již současníci jako esteticky žádoucí odchylku od „zastaralé šablonovité formy“ průmyslových staveb té doby.[p. 5][5]
• Soutěž na výstavbu krematoria,1919,
porota v roce 1920 neudělila ceny, ale odměnu rozdělila rovným dílem pěti autorům, mezi nimi byl i místní architekt František Fiala.[5]
Odkazy editovat
Poznámky editovat
- ↑ Někdy je spojován nebo zaměňován s architektem a urbanistou Františkem Fialou (1895 Praha - 1957 Praha), který projektoval Dům umění (1923 – 1926) v Ostravě spolu s V. Wallenfelsem.
- ↑ F. Grossmann narozen 1876 v Pustějově ve Slezsku, do roku 1906 byl samostatným stavitelem ve Frýdku. Od roku 1906 spolumajitel firmy Grosmann & Fiala do roku 1918. Na přelomu 20. a 30 let 20. století se vinou neplatících zákazníků dostává F. Grosman do neúnosné finanční situace. V roce 1933 spolu se svou manželkou spáchal sebevraždu.
- ↑ Bazilika je dlouhá 65 m a 30 m široká. věže 73 m vysoké a pojme až 3 500 osob.
- ↑ Např. Franta a Joža Úprkovi, Ladislav Šaloun, Zdeňka Vorlová-Vlčková, Luděk Marold, Karel Novák a další.
- ↑ Noviny: Ostrauer Zeitung 25. 9. 1907 a Ostravské listy 28. 9. 1907
Reference editovat
- ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu farnost Moravská Ostrava
- ↑ VYBÍRAL, Jindřich, et. al. Slavné vily Moravskoslezského kraje. Ostrava: [s.n.], 2008. ISBN 978-80-87073-09-4. S. 70, 72.
- ↑ a b STRAKOŠ, Martin. Průvodce architekturou Ostravy. Ostrava: NPÚ, ÚOP v Ostravě, 2008. ISBN 978-80-85034-54-7. S. 212, 389.
- ↑ JEMELKA, Martin, a kol. Ostravské dělnické kolonie, díl I.. Ostrava: [s.n.], 2011. ISBN 978-80-7368-953-7. S. 134.
- ↑ a b c VYBÍRAL, Jindřich. Zrození velkoměsta, Architektura v obraze Moravské Ostravy 1890 – 1938. Ostrava: NPÚ, územní odborné pracoviště v Ostravě, 2003. ISBN 80-86517-94-2. S. 57, 88.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu František Fiala na Wikimedia Commons
