Otevřít hlavní menu

František Dedera

český policejní úředník

ŽivotEditovat

MládíEditovat

František Xaver Dedera[p 2] se narodil v rodině měšťana a zámečnického mistra Josefa Dedery a matky Barbory, rozené Morávkové.[1]

Studoval na gymnáziu v Jindřichově Hradci a jako zajímavost se často uvádí, že byl – coby kvintán – domácím učitelem Bedřicha Smetany. S druhým hrdinou Tyrolských elegií, Karlem Havlíčkem Borovským, se Bedřich Smetana spřátelil při studiích v Německém Brodu (dnes Havlíčkův Brod). Někdy se udává, že i Havlíček byl Smetanovým domácím učitelem.[2]

Po dokončení právnických studií nastoupil do praxe ke kriminálnímu soudu. Podle svědectví Jana Nerudy ovládal češtinu, němčinu, francouzštinu a latinu.[3]

Kariéra policejního úředníkaEditovat

  • 1843 přestoupil k c. k. policejnímu ředitelství[4]
  • 1847 se stal prozatímním policejním komisařem v Krakově
  • 1848 se vrátil k pražské policii; téhož roku byl přeložen jako pohraniční komisař k třetímu armádnímu sboru
  • V prosinci 1851 eskortoval Karla Havlíčka Borovského do Brixenu
  • 1853 se stal policejním komisařem a působil jako lázeňský komisař v Karlových Varech a Teplicích[5]
  • V říjnu 1866 navštívil císař František Josef I. Prahu a při té příležitosti udělil řadě osob vyznamenání oceňující jejich činnost v době prusko-rakouské války. František Dedera byl vyznamenán "zlatým křížem záslužným s korunou".[6] Byl též nositelem řeckého, pruského a švédského vyznamenání.[7]
  • 1867 byl jmenován "titulárním radou policejním";[8] téhož roku mu byla svěřen správa hořejšího okresu novoměstského
  • 1868 se stal šéfem policejního odboru pro tiskové a divadelní záležitosti.[5]
  • 1868 tisk referoval o Dederově osobním zásahu v čele oddílu husarů proti nepovolenému táboru dělnictva na Pankráci, které se konalo 2. října téhož roku.[9][p 3]

Rodinný životEditovat

Informace o jeho rodinném životě se v dobovém tisku ani odborných pracích nepodařilo dohledat. Výjimkou je pražská policejní přihláška a Soupis pražských domovních příslušníků, dle kterých byl ženat s Emilií, rozenou Patschovou z Hořovic (1826–1903). Měli spolu čtyři děti: Karla (* 1862), Franze (* 1858, námořní důstojník), Emilii (* 1854) a Marii (* 1859).[10][11]

Ve svém fejetonu 18. 8. 1872[3] zmiňuje Jan Neruda epigramy, které Dedera k různým příležitostem tvořil v různých jazycích. K příležitosti svatby dcery Emilie byly zhudebněny Dederovy verše.[12]

ÚmrtíEditovat

František Dedera zemřel 17. srpna 1878 "ochrnutím srdce". Podle oficiálního nekrologu byl "úředník svému povolání velmi oddaný a pro své vědomosti a svůj stále dobrý rozmar velmi oblíbený".[4]

Hrob Františka DederyEditovat

František Dedera je pohřben ve III. oddělení Olšanských hřbitovů v Praze (Olšanské hřbitovy, III, 6, 44), nedaleko hrobu Karla Havlíčka Borovského. Hrob, který byl ještě nedávno neupraven, byl v roce 2015 adoptován; je nyní obnoven a doplněn fotografií a výraznou, tmavě modrou smaltovanou popisnou tabulí s následujícím textem:[13]

JUDr. František DEDERA      C.k. vrchní policejní a vládní rada       * 15.11.1817    –     † 17.8.1878
Na příkaz císaře Františka Josefa I. eskortoval v noci 16. prosince 1851 významného českého politika a publicistu Karla Havlíčka Borovského do vyhnanství v tyrolském Brixenu.
Úsměvným paradoxem Dederova a Havlíčkova života je, že ve svých studentských letech dávali kondice stejnému studentovi, pozdějšímu slavnému skladateli Bedřichu Smetanovi.

—Informační tabule u hrobu, opis, [13]

František Dedera v uměleckém ztvárněníEditovat

  • Karel Havlíček Borovský zmiňuje komisaře Dederu v Tyrolských elegiích na více místech:
    • při zatýkání v Německém Brodě (dnes Havlíčkův Brod)
    • při přenocování v Českých Budějovicích (Nesmím ale zapomenout Budějovice, tam Dedera koupil mělnického čtyři lahvice.)
    • při jízdě Alpami (darmo křičí Dedera: „Drž koně!“ prázdný je kozlík).
    • po příjezdu do Brixenu (Přijeli jsme do Brixenu bez vší turbací, krajská vláda dala Dederovi na mne kvitancí.)
  • Již v den úmrtí napsal Jan Neruda (pod šifrou trojúhelníku) o Františku Dederovi fejeton; v něm popisuje kriticky, ale i s vlídným ironickým nadhledem, jeho činnost cenzora a osobní vlastnosti.[3][p 4]
  • V roce 1900 vzpomínal Ignát Herrmann (šifra "ypsilon") na jednání o provozování hry Julius Cesar, s jejíž částí cenzor nesouhlasil. Dedera zde byl popisován jako poněkud nerozhodný muž, který se považuje za vlastence a kterého nakonec čeští divadelníci ošálili.[14]
  • Ve filmu Karel Havlíček Borovský z roku 1931 hrál Dederu Jaroslav Marvan.[15]
  • Karel Michal v apokryfu Elegie (časopis Plamen, 1960; později v exilové knize Rodný kraj, 1977) představuje Dederu jako hodného pána
  • Roli Františka Dedery též ztvárnil Jiří Pleskot ve snímku o Jakubu Arbesovi Romaneto z roku 1980[16]

ZajímavostEditovat

O tom, že František Dedera byl všeobecně známou osobností svědčí i ironicko-satirické texty v dobovém českém tisku:

  • Národní listy uvedly roku 1867 tento inzerát:

Dne 27. srpna 1867 o 6. hodině ráno skonfiskoval p. policejní vrchní komisař Dedera v bytě K. Paiera knížku Pouť Slovanů do Ruska. Knížka tato prodává se v kněhtiskárně dr. Ed. Grégra v Růžové ulici 1416-II. za 50 krejcarů a je též v každém kněhkupectví k dostání.[17]

  • Humoristické listy ironizovaly Františka Dederu vícekrát, např. v roce 1868:[18]

Pan Dedera (v Široké ulici uprostřed zástupu): "Ve jmenu zákona vyzývám Vás, abyste se rozešli!"- Lid nic. - Pan Dedera (ze všech sil): "Vyzývám Vás poprvé!" - Nikdo ani hni. - Pan Dedera: "Vyzývám Vás po druhé!" - Lid pořád jako hluchý. - Pan Dedera: " Ve jménu zákona: po třetí!" - Hlas z lidu: "Cák je tu ňáká licitace?"

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Podle publikace Jiřího Moravy Havlíček v Brixenu (AVE/Regulus, 1997) se příjmení psalo se dvěma "r" Dederra. To však neodpovídá matričnímu záznamu o narození a křtu a jiný doklad prokazující tuto variantu se nepodařilo dohledat.
  2. Křestní jméno František používal český tisk, v matričních a jiných dokumentech je udávána německá verze Franz
  3. Jan Neruda i Františka Vachtová píší, že se Pražané Dederovi pomstili tak, že utopili jeho oblíbeného chrta Fidelia.
  4. Uvádí např. půvabnou osobní vzpomínku z roku 1862, kdy Dedera sice souhlasil s vydáním Havlíčkova životopisu, ve kterém on sám byl nepříznivě zmiňován, ale dodal: "Ale tohle to by vám můj přítel Havlíček nikdy nebyl odpustil."

ReferenceEditovat

  1. a b Matrika narozených Jindřichův Hradec 12, 1817–1822, s.43 (snímek 44) [1]
  2. HELFERT, Bedřich. Tvůrčí rozvoj Bedřicha Smetany [online]. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1953. Dostupné online. , s.10
  3. a b c Národní listy, 18.8.1878, s.1 Feuilleton[2]
  4. a b Ohlas od Nežárky, 24.8.1878, s.274[3]
  5. a b Národní listy, 18.8.1878, s.3[4]
  6. Národní listy, 28.10.1866, s.2[5]
  7. Epoche, 18.8.1878, s.2[6]
  8. Národní listy, 7.12.1867, s.2[7]
  9. Morawské noviny, 6.10.1868, s.1 a 2[8]
  10. Pražská policejní konskripce - Franz Dedera s rodinou[9]
  11. Soupis pražských domovních příslušníků, František Dedera s rodinou[10]
  12. Prager Abendblatt, 1.5.1876, s.2[11]
  13. a b Policisté: František Dedera - vrchní policejní rada [online]. Olšanské hřbitovy, III, 6, 44: Správa pražských hřbitovů, adoptované hroby, 2015-12-03 [cit. 2015-11-15]. Dostupné online. 
  14. Národní listy, 8.4.1900, s.9, Náš pátý živel[12]
  15. FDb.cz, film Karel Havlíček Borovský[13]
  16. FDb.cz, film Romaneto[14]
  17. Národní listy, 1.9.1867, příloha s.3[15]
  18. Humoristické listy, 1.2.1868, s.18[16]

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

  • Karel Havlíček Borovský: Tyrolské elegie [17]
  • Správa pražských hřbitovů: Informace o hrobu Františka Dedery [18]
  • VACHTOVÁ, Františka. Dederův rod. Heraldika. 1973, čís. 2-3, s. 35-38. Dostupné online. 
  • Wikizdroje: Karel Havlíček Borovský (Tůma)/XLI. Zavlečen do vyhnanství[19]