František Blaise

český římskokatolický duchovní

P. Odilo František Blaise OP (19. září 1913, Uherský Brod17. září 1980, Sloup v Čechách)[1] byl český katolický řeholní kněz, dominikán a blízký spolupracovník litoměřického biskupa Štěpána Trochty.

Otec
Odilo František Blaise OP
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézelitoměřická
ZnakZnak
Zasvěcený život
Institutdominikáni
Sliby29. září 1933
Změnav říjnu 1942 vystoupil
návrat před smrtí
Svěcení
Kněžské svěcení29. června 1938
Osobní údaje
Datum narození19. září 1913
Místo narozeníUherský Brod, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí17. září 1980
(ve věku 66 let)
Místo úmrtíSloup v Čechách, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníMěstský hřbitov, Litoměřice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Uherskobrodský rodák Blaise vstoupil po dokončení gymnázia do řádu bratří kazatelů a 29. září 1933 složil v Olomouci řeholní sliby. Na kněze byl vysvěcen 29. června 1938. Poté působil v Praze, kde byl pověřen výchovou mladých juvenistů. Za II. světové války byl činný v Řevnicích a také vyučoval náboženství na žižkovském gymnáziu v Praze. V říjnu 1942 vystoupil z řádu dominikánů a začal působit jako diecézní kněz. Když skončila válka, začal spolupracovat s litoměřickým biskupem Štěpánem Trochtou na duchovním oživení severočeského pohraničí. Zde působil jako kaplan v Bohosudově. Když se za komunistické totality v 50. letech 20. století stal Bohosudov internačním táborem, bylo zde soustředěno přes čtyři stovky řeholních sester. Jim se snažil podle svých sil sloužit. Ale i on byl 18. dubna 1951 odvezen do internace v želivském klášteře. Následně byl uvězněn a propuštěn až v roce 1960 na amnestii. Po propuštění pracoval v civilním zaměstnání a od roku 1968, po celkovém společenském uvolnění, mohl opět sloužit v pohraničních farnostech v litoměřické diecézi. V 70. letech to byl Bečov a excurrendo České Zlatníky a Lužice.[2][3] Závěr života strávil jako duchovní správce sester sv. Vincence ve Sloupu u České Lípy. Podařilo se mu, že byl těsně před smrtí znovu přijat do dominikánského řádu a také byl jako dominikán pohřben do řádového hrobu na městském hřbitově v Litoměřicích.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. MACEK, Jaroslav. Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 1997. 430 s. S. 420. 
  2. HURT, Josef. Stav kněží v duchovní správě v litoměřické diecézi k 1. lednu 1970 [online]. [cit. 2014-04-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-26. 
  3. HURT, Josef. Stav kněží v duchovní správě v litoměřické diecézi k 1. lednu 1977 [online]. [cit. 2014-04-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-26. 

Literatura editovat

Související články editovat

Externí odkazy editovat