Otevřít hlavní menu

Frank-Walter Steinmeier (* 5. ledna 1956 Detmold) je německý politik, od 19. března 2017 spolkový prezident Německa.

Frank-Walter Steinmeier
Frank-Walter Steinmeier (2014)
Frank-Walter Steinmeier (2014)

12. německý spolkový prezident
Úřadující
Ve funkci od:
19. března 2017
Kancléřka Angela Merkelová
Předchůdce Joachim Gauck

Spolkový vicekancléř Německa
Ve funkci:
21. listopadu 2007 – 27. října 2009
Kancléřka Angela Merkelová
Předchůdce Franz Müntefering
Nástupce Guido Westerwelle

Ministr zahraničních věcí Německa
Ve funkci:
17. prosince 2013 – 27. ledna 2017
Kancléřka Angela Merkelová
Předchůdce Guido Westerwelle
Nástupce Sigmar Gabriel
Ve funkci:
22. listopadu 2005 – 27. října 2009
Kancléřka Angela Merkelová
Předchůdce Joschka Fischer
Nástupce Guido Westerwelle

Předseda OBSE
Ve funkci:
1. ledna 2016 – 1. ledna 2017
Předchůdce Ivica Dačić
Nástupce Sebastian Kurz
Stranická příslušnost
Členství SPD

Narození 5. ledna 1956 (63 let)
Detmold, Západní NěmeckoZápadní Německo Západní Německo
Sídlo Saaringen
Berlín
Zehlendorf
Alma mater Univerzita v Gießenu
Profese politik a advokát
Ocenění velkokříž Řádu za zásluhy o Italskou republiku (2006)
čestný doktorát Hebrejské univerzity v Jeruzalémě (2015)
čestný odznak Za zásluhy o Rakouskou republiku (2016)
Velkokříž za zásluhy Spolkové republiky Německo (2017)
velkokříž speciální třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (2017)
… více na Wikidatech
Podpis Frank-Walter Steinmeier, podpis
Webová stránka www.frank-walter-steinmeier.de
Commons Frank-Walter Steinmeier
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V letech 2005–2009 byl členem prvního kabinetu Angely Merkelové, kde zastával post ministra zahraničních věcí a zároveň vicekancléře. Do funkce ministra zahraničí se vrátil v prosinci 2013 při nástupu třetí vlády Merkelové. V roce 2016 byl předsedou Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.

Je členem Sociálně demokratické strany Německa, kde se řadí k pravému křídlu umírněných reformistů.[1]

Vzdělání a rodinaEditovat

V letech 19741976 sloužil v Bundeswehru. Následně studoval právo a politologii na Univerzitě Justuse Liebiga Gießen. V roce 1982 absolvoval svoji první a v roce 1986 druhou státní zkoušku z práv. Potom pracoval v Gießenu jako asistent profesora a roku 1991 tam jako právník získal doktorát.

Steinmeier je od roku 1995 ženatý a s manželkou má jednu dceru (* 1996). Jeho manželka Elke Büdenbender je rovněž právnička a doposud pracovala jako soudkyně.

Politická kariéraEditovat

Steinmeier se v roce 1991 stal právním poradcem vlády Dolního Saska. Roku 1993 se pak stal vedoucím kanceláře tehdejšího premiéra Dolního Saska, Gerharda Schrödera.

Steinmeier byl v listopadu 1998 jmenován do kanceláře kancléře Gerharda Schrödera, těsně potom, co Schröder vyhrál spolkové volby. Roku 1999 je pak jmenován vedoucím Schröderovy kanceláře. Díky svým schopnostem dostal přezdívku Die Graue Effizienz (Šedá výkonnost).

Dne 22. listopadu 2005 se stal spolkovým ministrem zahraničních věcí ve velkokoaliční první vládě Angely Merkelové. Byl prvním spolkovým ministrem zahraničních věcí za SPD od doby Willyho Brandta.

Poté, co Franz Müntefering oznámil, že hodlá opustit vládu, se Steinmeier 21. listopadu 2007 stal i spolkovým vicekancléřem. Ve funkci setrval do 27. října 2009.

Dne 17. prosince 2013 se znovu stal spolkovým ministrem zahraničních věcí ve třetí vládě Angely Merkelové.

Dne 12. února 2017 byl Spolkovým shromážděním zvolen 12. spolkovým prezidentem, když již v prvním kole obdržel nadpoloviční většinu, 931 z 1260 hlasů volitelů (73,9 %). Do funkce nastoupil 19. března 2017.

Politické postojeEditovat

Steinmeier obhajoval ekonomické sankce proti Rusku a prohlásil, že Berlín bude "tvrdě pracovat na tom, aby zajistil jednotnou evropskou frontu",[2] ale zároveň v červnu 2016 kritizoval NATO za eskalaci napětí ve vztazích s Ruskem a prohlásil: „To, co bychom nyní neměli dělat, je dál vyhrocovat situaci chrastěním zbraní a válečným štvaním.“[3]

Steinmeier doposud podporoval vstup Turecka do EU. V listopadu 2016 však odsoudil čistky v Turecku, včetně masového zatýkání a omezování médií, které byly zahájeny po neúspěšném pokusu o vojenský převrat ze dne 15. července 2016.[4]

VyznamenáníEditovat

Stát Stuha Název Datum udělení
Ekvádor  Ekvádor   Řetěz Národního řádu za zásluhy 13. února 2019
Finsko  Finsko   Velkokříž s řetězem Řádu bílé růže[5] 17. září 2018
Francie  Francie   Velkodůstojníci Řádu čestné legie[6] 26. ledna 2017
Itálie  Itálie   Rytíř velkokříže Řádu zásluh o Italskou republiku[7] 21. března 2006
Lotyšsko  Lotyšsko   Komandér velkokříže s řetězem Řádu tří hvězd[8] 19. února 2019
Německo  Německo   Velmistr a Velkokříž speciální třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo 2017
Norsko  Norsko   Velkokříž Norského královského řádu za zásluhy[9] 15. října 2007
Portugalsko  Portugalsko[10]   Velkokříž Řádu za zásluhy 2. března 2009
  Velkokříž s řetězem Řádu prince Jindřicha 1. března 2018
Rakousko  Rakousko   Velká čestná dekorace ve zlatě na stuze Čestného odznaku Z zásluhy o Rakouskou republiku 23. dubna 2016
Slovensko  Slovensko   Řád bílého dvojkříže I. třídy 17. listopadu 2017

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Frank-Walter Steinmeier Financial Times, 9. září 2008.
  2. "Sankce proti Rusku? Steinmeier: Chceme jednotnou frontu". Týden. 26. května 2016
  3. "Německý ministr zahraničí kritizoval NATO za chrastění zbraněmi a válečné štvaní". Česká televize. 18. června 2016.
  4. "Steinmeier v Turecku kritizoval povstání i následnou odplatu vlády". Česká televize. 15. listopadu 2016.
  5. Suomen Valkoisen Ruusun ritarikunnan suurristin ketjuineen ulkomaalaiset saajat. www.ritarikunnat.fi [online]. [cit. 2019-07-08]. Dostupné online. 
  6. Deutschland: Steinmeier mit Orden der französischen Ehrenlegion ausgezeichnet | ZEIT ONLINE. web.archive.org [online]. 2017-11-07 [cit. 2019-07-08]. Dostupné online. 
  7. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-07-08]. Dostupné online. 
  8. VESTNESIS.LV. Par Triju Zvaigžņu ordeņa piešķiršanu - Latvijas Vēstnesis. www.vestnesis.lv [online]. [cit. 2019-07-08]. Dostupné online. (lotyšsky) 
  9. Tildelinger av ordener og medaljer. www.kongehuset.no [online]. [cit. 2019-07-08]. Dostupné online. (norsky) 
  10. ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-07-08]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat