Franco Baresi

italský fotbalista

Franco Baresi (8. květen 1960, Travagliato, Itálie) je bývalý italský fotbalový obránce a od roku 2020 je viceprezident klubu AC Milán.[1] Ve své době byl jedním z nejlepších fotbalových obránců na světě. Celá jeho hráčská kariéra byla spjata italským týmem AC Milán, s nimiž vyhrál celkem 19 trofejí. Je vlastníkem šesti titulů v lize (1978/79, 1987/88, 1991/92, 1992/93, 1993/94, 1995/96), čtyř vítězství v italském superpoháru (1988, 1992, 1993, 1994), tří pohárů Ligy mistrů UEFA (1988/89, 1989/90, 1993/94) i evropského superpoháru (1989, 1990, 1994), dvou interkontinentálních pohárů (1989, 1990) a jednoho středoevropského poháru (1981/82). Celkem za Rossoneri odehrál 20 sezon, z toho 15 sezon byl kapitánem. Nastoupil do 719 utkání, což jej řadí na 2. místo v historické tabulce klubu. Se spoluhráči Tassottim a Maldinim a Costacurtou, byli jednou z nejlepších obranných linií v historii fotbalu [2], což umožnilo klubu AC Milán vytvořit absolutní rekord v po sobě jdoucích zápasech bez porážky (58 zápasů - od 26. 5. 1991 do 14. 3. 1993 [3]).

Franco Baresi
V roce 2012.
V roce 2012.
Osobní informace
Datum narození8. května 1960 (63 let)
Místo narozeníTravagliato, Itálie Itálie
Výška176 cm
Hmotnost70 kg
PřezdívkaPiscinin
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
PoziceFotbalový obránce
Mládežnické kluby
1974–1977 AC Milán
Profesionální kluby
Roky Klub Záp. (góly)
1977–1997 AC Milán 5310(16)
Reprezentace
Roky Reprezentace Záp. (góly)
1979–1982
1979–1980
1982–1994
Itálie Itálie U21
Itálie Itálie (Olympijská)
Itálie Itálie
01000(1)
00600(1)
08100(1)
Úspěchy
Mistrovství světa
Zlatá medaile 1982 Itálie
Bronzová medaile 1990 Itálie
Stříbrná medaile 1994 Itálie
Mistrovství Evropy
Bronzová medaile 1988 Itálie
1. italská fotbalová liga
Zlatá medaile 1978/79 Milán
Zlatá medaile 1987/88 Milán
Zlatá medaile 1991/92 Milán
Zlatá medaile 1992/93 Milán
Zlatá medaile 1993/94 Milán
Zlatá medaile 1995/96 Milán
Pohár PMEZ
Zlatá medaile 1988/89 Milán
Zlatá medaile 1989/90 Milán
Liga mistrů UEFA
Stříbrná medaile 1992/93 Milán
Zlatá medaile 1993/94 Milán
Stříbrná medaile 1994/95 Milán
Superpohár UEFA
Zlatá medaile 1989 Milán
Zlatá medaile 1990 Milán
Zlatá medaile 1994 Milán
Interkontinentální pohár
Zlatá medaile 1989 Milán
Zlatá medaile 1990 Milán
Středoevropský pohár
Zlatá medaile 1981/82 Milán
Další informace
PříbuzníGiuseppe Baresi (sourozenec)
Regina Baresi (synovec)
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Od roku 1982 do roku 1994 hrál za národní tým Itálie, jehož byl čtyři roky kapitánem. Stal mistrem světa v roce 1982 a jako kapitán vicemistrem světa v roce 1994. Také má bronz z MS 1990.

V roce 2004 jej Pelé zařadil mezi 125 nejlepších žijících fotbalistů.[4] V anketě Zlatý míč, která hledala nejlepšího fotbalistu Evropy, se roku 1989 umístil na druhém místě, rok poté na pátém.[5] V roce 2013 byl uveden do síně slávy italského fotbalu [6]

Dne 16. prosince 1999 u příležitosti 100 letého výročí AC Milán, byl vyhlášen fotbalistou století u Rossoneri.[7]

Jeho bratr Giuseppe Baresi hrával za konkurenční tým Inter.

Klubová kariéra editovat

Začátky editovat

Fotbal začal hrát fotbal v raném věku se svými bratry Angelem a Beppem. V patnácti letech šel na konkurz do Interu, týmu, který už naverboval bratra Beppeho, ale byl odmítnut kvůli jeho fyzickým vlastnostem. A tak zkusil konkurz do u konkurenčního Milána. Po třech konkurzech a díky naléhání Guida Settembrina vstoupil do mládežnického týmu Rossoneri.

První utkání odehrál ve věku 17 let 23. dubna 1978 proti Veroně (2:1).[8] Další zápasy odehrál až v následující sezoně, kde odehrál všechna utkání, pomohl klubu k zisku titulu (1978/79). Jenže v roce 1980 vypukl korupční skandál a klub musel do druhé ligy, kterou posléze vyhrál a vrátil se do nejvyšší ligy. První branku za Rossoneri vstřelil v italském poháru 20. srpna 1980 proti Avellinu (1:1).[9] V sezoně 1981/82 musel kvůli nemoci nehrát čtyři měsice a to se projevilo na hře a klub podruhé ve své historii sestoupil.[10] Za rok se opět klub vrátil mezi elitu. To již o něj projevil zájem Juventus, jenže Franco zůstal a ve 22 letech se stal novým kapitánem mužstva.[11]

Éra Sacchiho editovat

S příchodem prezidenta Berlusconiho a trenéra Sacchiho se Milán změnil. Klub se posílil a vytvořil se tým, který bude několik let vládnou nejen v Itálii, ale i v Evropě. Časopise World Soccer je definoval jako nejsilnější klub všech dob.[12] Začátek však pro něj nebyl jednoduchý, kvůli složitému vztahu s novým trenérem Sacchim. První titul (pro Franca druhý) nového Milána přišel v sezoně 1987/88. V následující sezoně se klub soustředil na pohár PMEZ. Pohár nakonec vyhráli, když ve finále poháru PMEZ 1988/89 vyhráli 4:0 nad Bukurešti.[13] Poté byl i u vítězství o italský superpohár. Po výborné sezoně skončil na 2. místě v anketě o Zlatý míč.[14]

Sezona 1989/90 začala vítězstvím o Superpohár UEFA 1989 a později přidal i Interkontinentální pohár 1989. Také úspěšně obhájil s klubem pohár PMEZ. Ve finále poháru PMEZ 1989/90 vyhráli 1:0 nad Benficou.[15] V lize ale titul nevyhrál. Také prohrál ve finále o italský pohár. V následující sezoně získal opět Superpohár UEFA 1990 i Interkontinentální pohár 1990. V roce 1991 byl klub vyloučen z evropských pohárů. Během tohoto období se vztah mezi hráčem a trenérem zhoršil natolik, že na konci sezóny 1990/91 se jeden z nich musel rozloučit. Nakonec trenér odešel k národnímu týmu.

Éra Capella editovat

Na lavičku Rossoneri byl dosazen trenér mládeže Fabio Capello. I tady fungoval obranný systém založený za Sacchiho. Získal další čtyři tituly (1991/92, 1992/93, 1993/94, 1995/96), tři italské superpoháry (1992, 1993, 1994) a v sezoně 1993/94 vyhrál Ligu mistrů, i když finále kvůli kartám nehrál.

Dne 6. dubna 1996 odehrál 501 ligový zápas, čímž se vyrovnal Riverovi.[10] Sezona 1996/97 byla jeho poslední. Klubu se nedařilo v lize (11. místo) ani v lize mistrů (zákl. skupina). Dne 19. ledna 1997 odehrál 700 zápas za Rossoneri. Poslední utkání bylo 1. června 1997 proti Cagliari (0:1).[16] Při této příležitosti se klub rozhodl stáhnout – poprvé v historii italského fotbalu – dres s číslem šest, který měl na sobě.[17]

Po kariéře editovat

Poté, co skončil s fotbalem, okamžitě vstoupil na několik let do manažerských postů v Miláně. V roce 2002 měl krátkou zkušenost jako sportovní ředitel Fulhamu.[18] Zůstal zde ale jen 81 dní, kdy odešel kvůli konfliktům s trenérem Tiganou.[19] Vrátil se do Milána jako trenér týmu Primavera (mládeže), kde nahradil Tassottiho, který se přesunul do role zástupce v prvním týmu.[20] Od 28. října 2020 jej nový vlastník klubu Elliott jmenuje čestným viceprezidentem klubu.[1]

Hráčská statistika editovat

Sezóna Klub Liga Ligové poháry Kontinentální poháry Celkem
Soutěž Zápasy Góly Soutěž Zápasy Góly Soutěž Zápasy Góly Zápasy Góly
1977/78 Milán [10] Serie A 1 0 IP 2 0 - 0 0 3 0
1978/79 Serie A 30 0 IP 4 0 UEFA 6 0 40 0
1979/80 Serie A 28 0 IP 6 0 PMEZ 1 0 35 0
1980/81 Serie B 31 0 IP 4 1 - 0 0 35 1
1981/82 Serie A 18 2 IP 4 0 Stř.P 3 2 25 4
1982/83 Serie B 30 4 IP 9 2 - 0 0 39 6
1983/84 Serie A 21 3 IP 9 2 - 0 0 30 5
1984/85 Serie A 26 0 IP 10 0 - 0 0 36 0
1985/86 Serie A 20 0 IP 4 0 UEFA 3 0 27 0
1986/87 Serie A 29 2 IP 6 3 - 0 0 35 5
1987/88 Serie A 27 1 IP 6 0 UEFA 3 0 36 1
1988/89 Serie A 33 2 IP+IS 8+1 2+0 PMEZ 8 0 50 7
1989/90 Serie A 30 1 IP 7 4 PMEZ+ES+IP 8+0+1 0 46 5
1990/91 Serie A 31 0 IP 1 0 PMEZ+ES+IP 3+2+1 0 38 0
1991/92 Serie A 33 0 IP 6 1 - 0 0 39 1
1992/93 Serie A 29 0 IP+IS 7+1 0 LM 8 0 45 0
1993/94 Serie A 31 0 IP+IS 0+1 0 LM+ES+IP 9+2+1 0 44 0
1994/95 Serie A 28 0 IP+IS 0+1 0 LM+ES+IP 11+2+1 0 43 0
1995/96 Serie A 30 1 IP 3 0 UEFA 7 0 40 1
1996/97 Serie A 26 0 IP+IS 1+1 0 LM 2 0 30 0
Celkem 532 16 - 102 15 - 82 2 716 33

Reprezentační kariéra editovat

Za reprezentaci odehrál 81 utkání a vstřelil 1 branku. Byl povoláván již ve 20 letech a byl v nominaci na ME 1980 i na MS 1982, odkud získal zlatou medaili. První utkání odehrál až 4. prosince 1982 proti Rumunsku (0:0).[21] Nedostával příliš příležitostí, protože trenér Bearzot jej měl víc za záložníka než za obránce. Až od roku 1987 se stal nastálo hráčem základní jedenáctky a to díky novému trenéru Vicinim. Bronzovou medaili získal na domácím MS 1990 a za čtyři roky byl stříbrný na MS 1994. Od konce roku 1990 až po poslední utkání 7. září 1994 byl kapitánem.[22] Posledním utkáním bylo proti Slovinsku (1:1).[23]

Statistika na velkých turnajích editovat

Reprezentace Rok Zápasy
Fáze turnaje Datum Soupeř Odehraných minut Vstřelené branky Výsledek
  Itálie ME 1980 Neodehrál žádné ze 4 utkání
MS 1982   Neodehrál žádné ze 7 utkání
ME 1988   1 zápas ve skupině 10. 6.   NSR 90 0 1:1[24]
2 zápas ve skupině 14. 6.   Španělsko 90 0 1:0[25]
3 zápas ve skupině 17. 6.   Dánsko 90 0 2:0[26]
Semifinále 22. 6.   SSSR 90 0 0:2[27]
MS 1990   1 zápas ve skupině 9. 6.   Rakousko 90 0 1:0[28]
2 zápas ve skupině 14. 6.   USA 90 0 1:0[29]
3 zápas ve skupině 19. 6.   ČSSR 90 0 2:0[30]
Osmifinále 25. 6.   Uruguay 90 0 2:0[31]
Čtvrtfinále 30. 6.   Irsko 90 0 1:0[32]
Semifinále 3. 7.   Argentina 120 0 1:1 (3:4) na pen.[33]
O 3. místo 7. 7.   Anglie 90 0 2:1[34]
MS 1994   1 zápas ve skupině 18. 6.   Irsko 90 0 0:1[35]
2 zápas ve skupině 23. 6.   Norsko 49 0 1:0[36]
Finále 17. 7.   Brazílie 120 0 0:0 (2:3) na pen.[37]

Reprezentační gól editovat

[38]

  Datum Stadion Soupeř Skóre (min.) Výsledek Soutěž
010 20. 2. 1988 Stadio San Nicola, Bari,   SSSR 01:0 00(7.)   4:1   přátelský zápas

Hráčské úspěchy editovat

Klubové editovat

Reprezentační editovat

Individuální editovat

Vyznamenání editovat

  Řád zásluh o Italskou republiku (1991)[39]

  Zlatý límec za sportovní zásluhy (2017)[40]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b https://www.acmilan.com/it/news/articoli/club/2020-10-28/nota-stampa-franco-baresi
  2. https://www.telegraph.co.uk/football/2016/01/29/the-top-20-most-under-rated-footballers-of-all-time/costacurta-gives-the-milan-fans-the-thumbs-up/
  3. https://sport.sky.it/calcio/2020/03/02/imbattibilita-squadre-europa#15
  4. Pele's list of the greatest, BBC Sport, cit. 27. 5. 2013 (anglicky)
  5. http://www.rsssf.com/miscellaneous/europa-poy.html
  6. https://web.archive.org/web/20131209104254/http://vivoazzurro.it/it/hall-fame-del-calcio-italiano-0
  7. https://web.archive.org/web/20141215114421/http://archiviostorico.corriere.it/1999/dicembre/16/Baresi_piu_amato_dai_milanisti_co_0_9912169108.shtml
  8. https://www.transfermarkt.de/ac-hellas-verona_milan-ac/index/spielbericht/2376680
  9. https://www.transfermarkt.de/us-avellino_milan-ac/index/spielbericht/2972404
  10. a b c Archivovaná kopie. www.magliarossonera.it [online]. [cit. 2022-04-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-05-12. 
  11. https://www.corriere.it/sport/20_maggio_08/i-60-anni-franco-baresi-il-milan-mia-vita-sacchi-genio-cima-mondo-un-calcio-nuovo-0d94624e-908b-11ea-b981-878bbbd902eb.shtml
  12. https://www.gazzetta.it/Calcio/Altro_Calcio/Primo_Piano/2007/07_Luglio/10/worldsoccer_1007.shtml
  13. https://www.transfermarkt.de/milan-ac_steaua-bukarest/index/spielbericht/1020048
  14. https://web.archive.org/web/20150518063808/http://www.canalemilan.it/news-it/baresi-si-racconta-non-ho-vinto-il-pallone-doro-nessun-rancore-con-van-basten-70244
  15. https://www.transfermarkt.de/milan-ac_benfica-lissabon/index/spielbericht/1081807
  16. https://www.transfermarkt.de/milan-ac_cagliari-calcio/index/spielbericht/2215117
  17. https://www.acmilan.com/it/club/hall-of-fame/giocatori/baresi
  18. https://web.archive.org/web/20141215115137/http://archiviostorico.corriere.it/2002/maggio/22/Baresi_diventa_mister_affare_fatto_co_0_0205227911.shtml
  19. https://web.archive.org/web/20141215113709/http://www.rainews.it/it/news.php?newsid=25461
  20. http://archiviostorico.gazzetta.it//2002/settembre/20/Baresi_riparte_dalla_Primavera_panchina_ga_0_0209204693.shtml
  21. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2244940
  22. https://www.transfermarkt.de/franco-baresi/nationalmannschaft/spieler/42049/verein_id/3376
  23. https://web.archive.org/web/20141215114815/http://archiviostorico.corriere.it/1994/ottobre/05/ciao_Baresi_Italia_sente_piu_co_0_9410052294.shtml
  24. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/946084
  25. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/946089
  26. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/946093
  27. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/946328
  28. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/928026
  29. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/928038
  30. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/928050
  31. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/928072
  32. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/928079
  33. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/928082
  34. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/928084
  35. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/935970
  36. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/936058
  37. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/936193
  38. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2371592
  39. https://www.quirinale.it/onorificenze/insigniti/208909
  40. https://web.archive.org/web/20171222053441/http://www.figc.it/it/204/2540393/2017/12/News.shtml

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Franco Baresi na italské Wikipedii.

Externí odkazy editovat

Související články editovat