Otevřít hlavní menu

Francis Seymour-Conway, 1. markýz z Hertfordu

britský diplomat

Francis Seymour-Conway, 1. markýz z Hertfordu (Francis Seymour-Conway, 1st Marquess of Hertford, 1st Earl of Hertford, 1st Earl of Yarmouth, 1st Viscount Beauchamp of Hache, 2nd Baron Conway) (5. července 1718, Londýn, Anglie14. června 1794) byl britský diplomat, dvořan a politik ze šlechtického rodu Seymourů. Během své kariéry byl vyslancem ve Francii, místokrálem v Irsku a dlouholetým nejvyšším komořím. V roce 1756 obdržel Podvazkový řád a v roce 1793 získal titul markýze z Hertfordu. Jeho synové se uplatnili u dvora, v diplomacii, armádě a námořnictvu, zasedali také v Dolní sněmovně. Vytvořili rekord v dlouhé historii britského parlamentu, protože žádné jiné rodině se nepodařilo, aby šest sourozenců zasedalo v Dolní sněmovně.

Francis Seymour-Conway, 1. markýz z Hertfordu
Hamilton - Francis Seymour Conway, Marquis of Hertford.jpg
Narození 5. července 1718
Londýn
Úmrtí 14. června 1794 (ve věku 75 let)
Alma mater Eton College
Manžel(ka) Isabella Seymour-Conway, Countess of Hertford
Děti Francis Ingram-Seymour-Conway, 2nd Marquess of Hertford
Lord Henry Seymour
Lord Robert Seymour
Lord Hugh Seymour
Lord George Seymour
unknown daughter Seymour-Conway
Lady Anne Seymour-Conway
Lady Sarah Frances Seymour
Lady Gertrude Seymour-Conway
Lady Frances Seymour-Conway
Lord Edward Seymour
Lady Isabella Seymour-Conway
Rodiče Francis Seymour-Conway, 1st Baron Conway a Charlotte Shorter
Příbuzní Francis Seymour-Conway, 3rd Marquess of Hertford, Henry Augustus Seymour a Henry Augustus Seymour of Knockbreda[1] (vnuci)
Funkce Člen irského Privy Council
Některá data mohou pocházet z datové položky.

KariéraEditovat

Pocházel z vedlejší linie vévodů ze Somersetu, narodil se v Londýně jako syn Francise Seymoura, 1. barona Conwaye (1679-1731), který již v roce 1699 přijal jméno Seymour-Conway, po matce Charlotte Shorter byl synovcem dlouholetého premiéra Roberta Walpola. Po otci zdědil titul barona (1731), poté absolvoval kavalírskou cestu po Francii a Itálii, do Sněmovny lordů vstoupil po dosažení zletilosti v roce 1739. V roce 1750 byl povýšen na hraběte z Hertfordu (tento titul užíval již v 16. století Edward Seymour, 1. vévoda ze Somersetu) a v letech 1751-1766 byl lordem komořím Jiřího II. a Jiřího III.. V roce 1755 se měl stát vyslancem v Paříži, ale kvůli neznalosti francouzštiny z tohoto jmenování sešlo. V roce 1756 získal Podvazkový řád.

Nakonec se vyslancem v Paříži stal po skončení sedmileté války (1763-1765), od roku 1763 byl zároveň členem Tajné rady. V letech 1765-1766 byl místokrálem v Irsku, kde vlastnil statky v Ulsteru jako dědictví po rodu Conway a již od roku 1750 byl členem irské Tajné rady. Po návratu z Irska zastával dlouhodobě nejvyšší posty u dvora, byl nejvyšším štolbou (1766) a nejvyšším komořím (1766-1782 a 1783). Po nástupu Pittovy vlády odešel do ústraní a v roce 1793 získal titul markýze z Hertfordu.

RodinaEditovat

V roce 1741 se oženil s Isabelou Fitzroy (1726-1782), dcerou 2. vévody z Graftonu. Z jejich manželství pocházelo třináct dětí, sedm synů a šest dcer. Dcery Anne (1744-1784) a Sarah (1747-1770) se provdaly do přední irské šlechty (1. markýz z Droghedy, 1. markýz z Londonderry), další dcera Frances (1751-1820) měla za manžela předčasně zemřelého dědice vévody z Newcastle, Henryho Pelham-Clintona, hraběte z Lincolnu. Ze synů jediný Edward (1752-1785) byl duchovním, dalších šest synů našlo uplatnění u dvora, v armádě a námořnictvu, všichni také zasedali v Dolní sněmovně (tři z nich byli i poslanci irského parlamentu).

  • Francis Seymour-Conway, 2. markýz z Hertfordu (1743-1822), dvořan a diplomat, člen Dolní sněmovny 1766-1794
  • Lord Henry Seymour-Conway (1746-1830), dvořan, člen Dolní sněmovny 1766-1784
  • Lord Robert Seymour-Conway (1748-1831), důstojník, člen Dolní sněmovny 1771-1790 a 1794-1820
  • Lord William Seymour-Conway (1759-1837), člen Dolní sněmovny 1783-1796
  • Lord Hugh Seymour-Conway (1759-1801), admirál, člen Dolní sněmovny 1796-1801
  • Lord George Seymour-Conway (1763-1848), důstojník, člen Dolní sněmovny 1784-1790 a 1796-1801

ReferenceEditovat

  1. Darryl Roger Lundy: The Peerage.

Externí odkazyEditovat