Otevřít hlavní menu

Francesco Provenzale

Francesco Provenzale (pokřtěn 15. září 1624 Neapol6. září 1704 tamtéž) byl italský barokní skladatel a pedagog. Je znám především jako učitel slavného kastráta Nicola Grimaldiho.

Francesco Provenzale
Narození 25. září 1632
Neapol
Úmrtí 6. září 1704 (ve věku 71 let)
Neapol
Povolání hudební skladatel
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotEditovat

Až do roku 1658 není o životě Francesca Provenzale nic známo. Předpokládá se, že studoval na neapolské konservatoři Conservatorio della Pietà dei Turchini pod vedením Giovanniho Salvatoreho a Erasma Bartoliho. V roce 1658 byla v Neapoli v divadle Teatro San Bartolomeo provedena jeho opera Teseo. V dochovaném bookletu k tomuto představení je uvedeno, že již byl autorem oper Il Ciro, Xerxes a Artemisia, které byly v témže divadle uvedeny v letech 1653–1657. Stojí za zaznamenání, že opera nazvaná Il Ciro byla v roce 1654 provedena v Benátkách v divadle Teatro Santi Giovanni e Paolo a její část zkomponoval Francesco Cavalli. Je pravděpodobné, že opery Xerxes a Artemisia vznikly přepracováním původních oper tohoto skladatele. V té době Provenzale rovněž komponoval hudbu pro hudební společnost Fabiarmonici, která působila v Neapoli od roku 1650.

V roce 1660 se oženil s Chiarou Basileovou, se kterou měl syna Giuseppe a dcery Grazii a Annu Marii. Na jaře roku 1663 se stal maestrem na neapolské konservatoři Conservatorio di S Maria di Loreto, kde již předtím dva roky vyučoval. Pro tuto konzervatoř napsal několik oratorií: Il martirio di San Gennaro (1663), La colomba ferita (1672), La fenice d'Avila (1672) a patrně i La Vittoria fuggitiva (1672). Tyto práce měly značný úspěch nejen mezi studenty školy, ale i v celé Neapoli. Vedle toho měla v roce 1671 v divadle Teatro San Bartolomeo premiéru opera Il schiavo di sua moglie a v roce 1674 opera Difendere l'offensore overo La stellidaura vendicata

Získal si i znamenitou pověst v církevních kruzích. Zastával místa kapelníka a sbormistra v chrámech San Domenico Maggiore (1667), Sant'Angelo a Nilo (1669), Monte degli Agonizzanti in Santa Maria Ancillarum (1679) a v klášteře Monastero di Santa Chiara (1679). V roce 1665 byl jmenován maestrem della Fidelissima Città di Napoli v královské kapli pokladů (Tesoro di San Gennaro) neapolské katedrály a v roce 1680 čestným maestrem královské kaple. V roce 1684 ho však v této funkci vystřídal Alessandro Scarlatti. Provenzale dále pracoval v královské kapli jako Scarlattiho asistent a po odchodu Scarlattiho z Neapole se v roce 1704 nakrátko stal hlavním maestrem. V témže roce však zemřel ve věku nedožitých osmdesáti let. Maestrem se pak stal jeden z jeho nejlepších žáků, Gaetano Veneziano.

DíloEditovat

Z Provenzalova díla se dochovaly pouze zlomky. Kromě několika chrámových skladeb to jsou opery Il schiavo di sua moglie, Difendere l'offensore overo La Stellidaura vendicante a náboženské melodrama La colomba ferita.

Jevištní díla
  • Il Ciro (libreto Giulio Cesare Sorrentino, 1653 Neapol, 1654 Benátky doplněno Francesco Cavalli)
  • Xerse (1655, Neapol Teatro San Bartolomeo)
  • Artemisia (1657, Neapol Teatro San Bartolomeo)
  • Il Theseo, o vero L'incostanza trionfante (1658 Neapol Teatro San Bartolomeo)* La Cloridea (libreto Pedro Sanz Palomera, 1660 Neapol)
  • Il martirio di S. Gennaro (dramma sacro, libreto Gennaro Paolella, 1663 a 1664 Neapol)
  • La Statira (libreto Giovanni Francesco Busenello, 1666 Neapol, přepracování opery Cavalliho z roku 1656)
  • La Geneviefa (oratorium, možná i opera, 1666 a 1667 Palermo)
  • La Bisalva (libreto Sanz Palomera, 1667 Neapol)
  • La colomba ferita. Opera sacra di S. Rosalia (libreto Giuseppe Castaldo, 1670 Neapol)
  • Il schiavo di sua moglie (1671 Neapol Teatro San Bartolomeo)
  • La fenice d'Avila Teresa di Gesù (dramma sacro, libreto Giuseppe Castaldo, 1672 Neapol)
  • La vittoria fuggitiva (dramma sacro, libreto Castaldo, 1672 Neapol, přepracování opery F. Marinelliho)
  • Difendere l'offensore overo La Stellidaura vendicante (libreto Andrea Petrucci, 1674 Neapol)
  • La vita di S. Rosa (dramma sacro, libreto G. Castaldo, 1679 Neapol)
  • L'infedeltà abbattuta (oratorium, možná přepracování opery La Rosmene overo L'infedeltà fedele, Alessandra Scarlattiho, 1688 Neapol)

Externí odkazyEditovat