Otevřít hlavní menu


Francesco Furini (kolem r. 1600 nebo 160319. srpna 1646) byl italský barokní malíř z Florencie.

Furini, Francesco
Podobizna Francesca Furiniho

Podobizna Francesca Furiniho

Narození kolem r. 1600 nebo kolem r. 1603
Florencie
Úmrtí 19. srpna 1646
Florencie
Národnost italská
Země Itálie
Bydliště Florencie
Povolání malíř
Umělecká činnost
Hnutí baroko
Ovlivněn Matteo Rosselli
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Francesco Furini, Studie ženy, červená křída na bílém papíře, kolem r. 1640, soukromá sbírka
Artemisia pije popel svého manžela (kolem r. 1630, připisováno Furinimu)
Sv. Agáta, Walters Art Museum, Baltimore, USA.
Lot a jeho dcery (Museo del Prado, Madrid)
La Fe (Galería Palatina, palác Pitti, Florencie
Hylás a nymfy, 1630, (Galería Palatina, palác Pitti, Florencie
Kajícná Magdalena, 1641 (Jakaterynburskie Muzeum, Sztuki)

ŽivotEditovat

Furini studoval nejprve u Mattea Rosselliho, u něhož studovali i Lorenzo Lippi a Baldassare Franceschini. Byl prý ale ovlivněn též Domenicem Passignanim a Giovannim Bilivertim (Cantelli 1972). Přátelil se s Giovannim da San Giovannim.

Roku 1619 odcestoval Furini do Říma a tam se inspiroval u Caravaggia a jeho žáků. Mezi Furiniho žáky byli Simone Pignoni (1611–98)[1] a Giovanni Battista Galestruzzi. Ve čtyřiceti se stal knězem obce Sant'Ansano v Mugellu.

Furiniho dílo konfrontovalo florentský manýrismus s tehdy novým barokním stylem. Pracoval s biblickými a mytologickými tématy, často technikou Sfumato, vyvinutou Leonardem da Vinci, díky které jsou krajiny v olejomalbě zahaleny v oparu a bez ostrých hran. Po r. 1630, kdy se stal knězem, se jeho styl vyvíjel paralelně se stylem Guida Reniho.

Freedberg popisuje Furiniho styl jako vyplněný „morbidní smyslností“. Jeho častá zobrazení svlečených žen jsou v kontrastu s jeho nadměrnou náboženskou sentimentalitou. V rozporu jsou také jeho uhlazená stylizace a pózy zobrazovaných postav se záměrem zvýraznit vysoce citové stavy.

Jedním z jeho mistrovských děl, které ovšem nereprezentuje obvyklý styl jeho obrazů, jsou jeho fresky v paláci Pitti, kde Furini na objednávku Ferdinanda II. Medicejského v letech 1639–1642 vytvořil dvě velké lunety, které zobrazuji vilu Medicejských v Careggi a alegorii smrti Lorenza I. Medicejského Tyto fresky lze chápat jako reakci na dílo Pietra da Cortony, které mohl Furini v paláci Pitti v těchto letech při práci vidět. (Cantelli 1972)

V básnickém cyklu Roberta Browninga „Rozhovory s významnými osobami své doby“ („Parleyings with certain people of importance in their day“) formuluje básník vyjádření Furiniho, které má odporovat tvrzení Filippa Baldinucciho, že malíř na smrtelném loži nařídil, aby všechny jeho akty byly zničeny. Pro Browninga je odhalení Furiniho modelů symbolem pro odvážné hledání skryté pravdy. Moderní výzkumy ukázaly, že se Furini svých smyslných témat nevzdal ani po vstupu do kněžského stavu.

Furini byl znovu objeven začátkem 20. století Arturem Stanghellinim .[2] Jeho řídce dokumentovaná kariéra byla načrtnuta Elenou Toesca a podnítila výstavu jeho kreseb v Uffizi v roce 1972.[3]

DíloEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Francesco Furini na německé Wikipedii.

  1. Wittkower 1993, viz tam, s. 345
  2. Arturo Stanghellini: Francesco Furini, Vita d'Arte, 1913
  3. Katalog k výstavě Giuseppe Cantelliho Disegni di Francesco e del suo Furini ambiente Florencie (Oschki) 1972 představuje 72 Furinimu připisovaných kreseb v galerii Uffizi. Dokumenty zveřejněné Ginem Cortim, v Antichità Viva (březen - duben 1971), vyšly příliš pozdě na to, aby mohly být zohledněny. Brzy poté vypátral A. Barsanti další biografické detaily v Una vita del inedita Furini, v časopise Paragone 289, (1974), S. 67-86.
  4. Často nesprávně připisováno Jacopu Vignalimu, připsáno Furinimu Cantellim 1972 (cat. no. 2).

LiteraturaEditovat

  • Giuseppe Cantelli: Disegni di Francesco Furini: e del suo ambiente. Olschki, Florencie 1972. OCLC 2045642
  • FREEDBERG, Sydney J. Painting in Italy, 1500-1600. Redakce Pelican History of Art. [s.l.]: [s.n.], 1993. S. 344–345 Penguin Books Ltd. (anglicky) 
  • Web Gallery of Art entry.
  • WITTKOWER, Rudolf. Pelican History of Art, Art and Architecture Italy, 1600-1750. 1980. [s.l.]: Penguin Books Ltd, 1993. S. 345. (anglicky) 
  • Mina Gregori a Rodolfo MaFurinieis (vyd.): Un'altra bellezza. Francesco Furini. Mandragora, Florencie 2007.
  • Giuseppe Cantelli: Francesco Furini e i Furiniani. Bandecchi & Vivaldi, Pontedera 2010.

Externí odkazyEditovat