Formule 1 v roce 1984

Sezóna 1984 mistrovství světa vozů Formule 1
Předchozí: 1983
Další: 1985
Mistr světa - Niki Lauda
Mistr světa - Niki Lauda
Obecné informace
Pořadí sezóny: 35.
Počet týmů: 15
Počet pilotů: 28
Počet závodů: 16
Výsledky
Pohár jezdců: Rakousko Niki Lauda 72 b. (McLarenPorsche)

2. Francie Alain Prost (McLarenPorsche)
3. Itálie Elio de Angelis (LotusRenault)

Pohár konstruktérů: Spojené království McLaren 143,5 b.

Sezóna roku 1984 byla v pořadí již 35. ročníkem Mistrovství světa jezdců Formule 1 a 27. ročníkem poháru konstruktérů. Triumf mezi jezdci slavil pilot McLarenu Niki Lauda a pohár konstruktérů, který získal McLaren. Sezóna začala na brazilském okruhu Jacarepagua, 25. března a mistrovství světa uzavírala Grand Prix Portugalska 21. října. Z kalendáře byla vyškrtnuta Grand Prix New Yorku, a Grand Prix Španělska, která se měla jet 21. října, byla nahrazena portugalskou Grand Prix.

Novinkou v pravidlech bylo omezení objemu nádrže na 220 l. Týmy se s tím dokázaly vyrovnat i některými nepovolenými praktikami, které se ovšem těžko dokazovaly, a to podchlazením paliva, což v reálu představovalo o 15 l pohonné látky navíc. Dalším přínosem bylo rozšíření elektroniky, která zlepšovala kontrolu nad vozem, a to především v oblasti vstřikování paliva. Již začátkem roku se za nejlépe připravené komponenty považovali McLaren MP4/2, navržený Johnem Bernardem a poháněný motorem Porsche Turbo od společnosti TAG. Předchozí boje mezi konstruktéry a Mezinárodní federací automobilového sportu (FISA), ustaly. Posledním počinem byl protest stájí Renault a Ferrari v závěru roku proti mistru světa Piquetovi, jenž v Grand Prix Německa a Grand Prix Itálie použil ve svém voze palivovou směs o oktanovém čísle 102,8, zatímco pravidla povolují jako maximální hranici 102. Celou záležitost uzavřel razantně předseda FISA Balestre, který oznámil, že použité palivo ve vozech Brabham bylo v mezích tolerance, která dle pravidel činí 0,9.

Před sezónouEditovat

V polovině ledna se na okruhu Jacarepagua u Rio de Janera, sešlo všech 11 týmů, které přijely testovat nové nebo předělané vozy. Téměř ve všech vozech se jako pohonná jednotka objevil přeplňovaný motor turbodmychadlem, jedinou výjimku tvořil tým Tyrrell, který spoléhal na osvědčený atmosférický motor Cosworth. Tým Kena Tyrrella ze začátku sezóny pociťuje omezený rozpočet v důsledku malého zájmu sponzorů. Nicméně Ford Motor Compa ohlásil zahájení prací na novém revolučním motoru, který bude bude přeplňovaný abude mít větší výkon. S klasickým motorem Ford Cosworth zvítězily vozy formule 1 ve 155 Grand Prix.

PravidlaEditovat

Boduje prvních 6 jezdců podle klíče:

  • První - 9 bodů
  • Druhý - 6 bodů
  • Třetí - 4 body
  • Čtvrtý - 3 body
  • Pátý - 2 body
  • Šestý - 1 bod
  • Motor - o maximálním objemu 1500 cm3 přeplňovaný turbodmychadlem nebo 3000 cm3 atmosférický. Maximální povolený počet válců je 12. Maximální objem nádrže je 220 l a je zakázáno doplňování paliva během závodu.
  • Hmotnost - minimální povolená hmotnost je 540 kg.
  • Kvalifikace - bylo zrušeno jedno ostré kolo a o postavení na startu rozhodoval průměrný čas z několika rychlých kol.

Složení týmůEditovat

Tým Výrobce Šasi Motor Pneumatiky č. Pilot
Motor Developments Racing Brabham BT53 BMW M12/13 Michelin 1   Nelson Piquet
2   Teo Fabi
  Corrado Fabi
  Manfred Winkelhock
Tyrrell Racing Organisation Tyrrell 012 Ford- Cosworth DFY G 3   Martin Brundle
  Stefan Johansson
4   Stefan Bellof
  Mike Thackwell
Williams Grand Prix Engineering Williams FW09
FW09B
Honda RA163E G 5   Jacques Laffite
6   Keke Rosberg
Marlboro McLaren International McLaren MP4/2 TAG Porsche P01 Michelin 7   Alain Prost
8   Niki Lauda
32   Stefan Bellof
RAM Formula 1 Team Skol Bandit RAM 01
02
Hart 415T Pirelli 9   Philippe Alliot
10   Jonathan Palmer
  Mike Thackwell
John Player Special Team Lotus Lotus 95T Renault EF4B G 11   Elio De Angelis
12   Nigel Mansell
Team ATS ATS D7 BMW M12/M13 Pirelli 14   Manfred Winkelhock
31   Gerhard Berger
Equipe Alpine-Renault Elf Renault RE50 Renault EF4 Michelin 15   Patrick Tambay
  Mario Andretti
16   Derek Warwick
33   Philippe Streiff
Barclay Nordica Arrows Racing Team Arrows A6
A7
Ford- Cosworth DFV
BMW M12/13
G 17   Marc Surer
18   Thierry Boutsen
Toleman Group Motorsport Toleman TG183B
TG184
Hart 415T Pirelli
Michelin
19   Ayrton Senna
  Stefan Johansson
20   Johnny Cecotto
  Pierluigi Martini
Spirit Racing Spirit 201 Honda RA163E Pirelli 21   Mauro Baldi
  Huub Rothengatter
Benetton F1 Team Alfa Romeo Alfa Romeo 184T Alfa Romeo 890T G 22   Riccardo Patrese
23   Eddie Cheever
Osella Squadra Corse Osella FA-1E
FA-1F
Alfa Romeo 890T Pirelli 24   Piercarlo Ghinzani
30   Jo Gartner
Equipe Ligier Loto Ligier JS34 Renault EF4 Michelin 25   François Hesnault
26   Andrea De Cesaris
Scuderia Ferrari SEFAC Ferrari 126C4 Ferrari 031 G 27   Michele Alboreto
28   René Arnoux

Změny v týmechEditovat

  • Nelson Piquet nastupuje do sezony jako obhájce titulu a jako jeden z mála nezměnil působiště.
  • Tým ATS kromě Manfreda Winkelhocka, nasadil v několika závodech i druhý vůz, který pilotoval Gerhard Berger.
  • Brabham BMW konstruktéra Gordona Murraye vyjel se zcela novým motorem BMW M12/13 1.5 L4T. Poté, co odešel hlavní sponzor Fila, se tým přejmenoval na MRD International
  • Lotus v černo zlatých barvách sponzora JPS nastoupil v kompletní jezdecké sestavě z loňské sezóny a s turbo motorem Renault, je to vůbec první konstrukce na které nepracoval zesnuvší Colin Chapman.
  • Renault nasadil nový vůz RE50, jehož řešení je poněkud odvážnější než u jeho předchůdců. Nový motor EF-4 je výkonnější, mechanika je kompaktneji uspořádaná, šasi z kevlaru pomohlo k nižší hmotnosti. Z týmu odešel Alain Prost a nezůstal ani Eddie Cheever, jejich místa zaujali Patrick Tambay a Derek Warwick.
  • Ligier s novým vozem JS-23 také sází na turbo od Renaultu a na italského pilota Andreu de Cesarise (dříve Alfa Romeo), který má s turbo motory bohaté zkušenosti. Tým doplnil nováček François Hesnault.
  • Značné změny doznal i tým Alfa Romeo, který představil především nové závěsy a chladicí systém. Zbrusu nová jezdecká dvojice Riccardo Patrese a Eddie Cheever slibovala posun vpřed.
  • Tým Spirit, který loni experimentoval s turbo motorem od Hondy, koupil motory Hart a Švéd Stefan Johansson, který loňskou sezónu za stáj jezdil, se na soupisce neobjevil a v Brazílii vůz testoval Emerson Fittipaldi, který se po třech letech absence chtěl vrátit do světa Grand Prix.
  • McLaren, pokládaný za černého koně šampionátu, přijal Alaina Prosta, který tak nahradil Johna Watsona.
  • Enzo Ferrari propustil Patricka Tambaye a na jeho místo angažoval nadějného pilota Michele Alboreta.

Velké cenyEditovat

Datum Grand Prix Okruh Náhled Pole Kolo Vítěz Vůz Výsledky
25. březen   Brazílie Autódromo Internacional Nelson Piquet, Jacarepagua     Elio de Angelis   Alain Prost   Alain Prost McLaren MP4/2 Výsledky
7. duben   Jihoafrické republiky Kyalami, Midrand     Nelson Piquet   Patrick Tambay   Niki Lauda McLaren MP4/2 Výsledky
25. duben   Belgie Zolder, Heusden-Zolder   Michele Alboreto   Rene Arnoux   Michele Alboreto Ferrari 126C4 Výsledky
6. květen   San Marina Autodromo Enzo e Dino Ferrari, Imola     Nelson Piquet   Nelson Piquet   Alain Prost McLaren MP4/2 Výsledky
20. květen   Francie Dijon-Prenois, Dijon   Patrick Tambay   Alain Prost   Niki Lauda McLaren MP4/2 Výsledky
3. červen   Monaka Circuit de Monaco, Monako   Alain Prost   Ayrton Senna   Alain Prost McLaren MP4/2 Výsledky
17. červen   Kanady Circuit Gilles Villeneuve, Montreal   Nelson Piquet   Nelson Piquet   Nelson Piquet Brabham BT53 Výsledky
24. červen   USA Východ Detroit street circuit, Detroit   Nelson Piquet   Derek Warwick   Nelson Piquet Brabham BT53 Výsledky
8. červenec   USA Fair Park, Dallas   Nigel Mansell   Niki Lauda   Keke Rosberg Williams FW09 Výsledky
22. červenec   Velké Británie Brands Hatch, Fawkham   Nelson Piquet   Niki Lauda   Niki Lauda McLaren MP4/2 Výsledky
5. srpen   Německa Hockenheimring, Hockenheim   Alain Prost   Alain Prost   Alain Prost McLaren MP4/2 Výsledky
19. srpen   Rakouska Osterreichring, Spielberg   Nelson Piquet   Niki Lauda   Niki Lauda McLaren MP4/2 Výsledky
26. srpen   Nizozemska Circuit Park Zandvoort, Zandvoort   Alain Prost   Rene Arnoux   Alain Prost McLaren MP4/2 Výsledky
9. září   Itálie Autodromo Nazionale Monza, Monza     Nelson Piquet   Niki Lauda   Niki Lauda McLaren MP4/2 Výsledky
23. září   New York Zrušena Zrušena
7. říjen   Evropy Nürburgring, Nürburg     Nelson Piquet   Michele Alboreto   Alain Prost McLaren MP4/2 Výsledky
21. říjen   Španělska Zrušena Zrušena
21. říjen   Portugalska Autódromo do Estoril, Estoril   Nelson Piquet   Niki Lauda   Alain Prost McLaren MP4/2 Výsledky

BrazílieEditovat

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Brazílie 1984.

První pole position sezóny a druhé ve své kariéře získal talentovaný Říman Elio de Angelis na voze Lotus. Start se ale nejlépe povedl jeho krajanovi Michele Alboretovi, který se tak ujal vedení, zatímco Lauda a Warwick mírně kolidovali a Nelson Piquet měl problém s motorem. Již se zdálo že Michele Alboreto jedoucí v čele rozhodl o závodě, když z jeho vozu unikla brzdová kapalina a v 11. kole tak přišel o vedení a ve 14. odstoupil definitivně. Vedení převzal Niki Lauda a Nelson Piquet prokázal, že jeho Brabham je nejrychlejším monopostem v poli, když se probojoval na 7. pozici. Také Laudovi nebylo dáno, aby viděl šachovnicový praporek - ve 38. kole ho zradila elektronika. Na čele se mihl Prost, ale vzápětí pozici přenechal Warwickovi, protože musel zamířit do boxu. Deset kol před cílem zradila technika i Warwicka a tak se do čela vrátil Prost a vedení udržel až do cíle. Jako další projeli cílem Rosberg (Williams-Honda), De Angelis, Cheever (Alfa Romeo), Brundle (Tyrrell-Ford) a Tambay (Renault ).

Jihoafrická republikaEditovat

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Jihoafrické republiky 1984.

Nelson Piquet získal první pole position v sezóně a patřil mezi nejrychlejší v celém závodním víkendu, do doby než jeho motor během závodu explodoval. Do čela se tak dostal Niki Lauda a vedení si udržel až do cíle. Jeho týmový kolega Alain Prost startoval z boxu v náhradním voze a skvělou stíhací jízdou si vybojoval druhé místo. Zbytek světa jen přihlížel a na třetím místě dokončivší Warwick ztrácel již celé kolo. Riccardo Patrese s Alfou Romeo dojel čtvrtý, Andrea de Cesaris na Ligieru pátý a šestým místem poprvé v kariéře bodoval i Ayrton Senna.

BelgieEditovat

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Belgie 1984.

Poslední rok, kdy se Velká cena Belgie pořádala na okruhu Zolder a od příštího roku se vrátila zpět na legendární okruh Spa-Francorchamps. Překvapivým vítězem se stal ital Michele Alboreto, poté co v kvalifikaci získal pole position o 0.5 sekundy před druhým jezdcem, kterým byl jeho týmový kolega René Arnoux. Alboreto následně dominoval celý závod, vedl každé kolo a získal jedinou výhru pro Ferrari v této sezóně. Druhý skončil Derek Warwick, třetí René Arnoux, čtvrtý Keke Rosberg, pátý Elio de Angelis a poslední bod Ayrton Senna.

San MarinoEditovat

Související informace naleznete také v článku Grand Prix San Marina 1984.

Nelson Piquet rozdílem jedné desetiny získal pole position před Alainem Prostem, avšak při startu závodu o vedení přišel a od té chvíle Prost vedl závod až do konce. Z 26 jezdců, kteří do závodu odstartovali, jich dokončilo pouze 9. Zbytek bodovaných pozic doplnili René Arnoux, Elio de Angelis, Derek Warwick, Thierry Boutsen a Andrea de Cesaris.

FrancieEditovat

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Francie 1984.

Okruh Dijon-Prenois oslavil milník pro Formuli 1, která tímto pořádala už sedmdesátou Velkou cenu Francie. Patrick Tambay získal pole position před Eliem de Angelisem rozdílem desetiny. Přestože se Niki Lauda kvalifikoval až osmý, zvládl v závodě vyšplhat vzhůru a ve 41. kole předjel jezdce Renaultu, který vedl od začátku. V 55. kole předjel Tambay zpět Laudu, ale 7 kol později si pozice znovu vyměnili a Lauda už vedení udržel až do konce. Třetí schod na pódiu doplnil Nigel Mansell. Čtvrtý dojel Arnoux, pátý de Angelis a jeden bod získal Keke Rosberg. Alain Prost dojel na sedmém místě bez bodu, což se stalo jedním z klíčových momentů celého šampionátu.

MonacoEditovat

Alain Prost těsným rozdílem získal pole position před Nigelem Mansellem. Před začátkem závodu začalo silně pršet, a proto byl závod o 45 minut odložen, což ale nijak nepomohlo a tak se stejně startovalo za mokra. Prost a Mansell s přehledem vedli od startu, zatím co se oba jezdci Renaultu navzájem vyřadili v první zatáčce. V 11. kole Mansell předjel Prosta, ale hned pár kol poté skončil v bariéře. Niki Lauda předjel obě Ferrari, ale rychlý Ayrton Senna ho v rozmezí pár kol dohnal a předjel. Kolem 30. kole se počasí začalo zhoršovat a donutilo maršály závod předčasně ukončit ve 31. kole. Prost zvítězil, druhý byl Senna, třetí Arnoux, čtvrtý Rosberg, pátý Elio de Angelis a šestý Michele Alboreto.

KanadaEditovat

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Kanady 1984.

Nelson Piquet získal pole position s náskokem sedmi desetin, před druhým Alainem Prostem a po celý závod si první místo udržel. Nejblíže mu byl v cíli Niki Lauda, který strácel 2,6 sekundy. Zbytek pole byl daleko za nimi. Třetí Prost ztrácel téměr minutu a půl, čtvrtý de Angelis byl předjet o kolo a pátý Arnoux a šestý Mansell od 2.

USA (Detroit)Editovat

Stejně jako v Kanadě, byl Nelson Piquet velmi dominantní a potom co v kvalifikaci porazil Prosta o 6 desetin sekundy, vedl každě kolo závodu a vyhrál podruhé (a naposledy) v této sezóně. Závod byl značně ovlivněn poškozením a diskvalifikacemi, když z 26 jezdcu, kteří odstartovali dojelo pouze 5. Piqueta na pódiu doplnil Elio de Angelis a Teo Fabi. Na čtvrtém místě dojel Prost a poslední Jacques Laffite.

USA (Dallas)Editovat

Závod v Texasu se pořádal na okruhu State Fair Park a zvýraznil nedostatky Formule 1 v 80. letech (mnoho nehod, špatně připravený okruh a nedostatek financí) a z toho důvodu už se v kalendáři vícekrát neobjevil. V kvalifikaci rozdělené na 2 části zvítězil Nigel Mansell, který následně vedl závod až do 36. kola ve kterém ho předjel Keke Rosberg. V rozmezí 49. a 56. kola vedl závod Alain Prost, ale potom co trefil bariéru a nemohl dokončit ho Rosberg znovu předjel a vyhrál závod. Závod celkem dokončilo pouze 8 jezdců. Druhý dojel René Arnoux, třetí Elio de Angelis, čtvrtý Jacques Laffite, pátý Piercarlo Ghinzani a na šestém místě Nigel Mansell.

Velká BritánieEditovat

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Velké Británie 1984.

Po třech závodech v Severní Americe se Formule 1 vrátila zpět do Evropy a jelo se na okruhu Brands Hatch. Nelson Piquet získal pole position a první pozici udržel až do 12. kola když ho předjel Alain Prost, který ale z důvodu problému s převodovkou nedokončil a dal tak možnost Laudovi, který vyhrál, možnost téměř bodově se dotáhnout na svého francouzkého kolegu. Druhý dokončil Derek Warwick, třetí Ayrton Senna a na zbytku bodovaných pozic se umístili Elio de Angelis, Michele Alboreto a René Arnoux.

NěmeckoEditovat

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Německa 1984.

Hockenheimring hostil Velkou cenu Německa v sezóně 1984. V kvalifikaci byl nejrychlejší Alain Prost, ale rozdílem pouhých 5 setin sekundy před Eliem de Angelisem, zatím co zbytek jezdců se kvalifikovali v rozmezí až několika sekund. Při startu de Angelis odstartoval lépe a vedl až do 8. kola ve kterém ho předjel Nelson Piquet a jeho poté ve 22. kole předjel Alain Prost a vyhrál. Druhý skončil Niki Lauda, třetí Deker Warwick, čtvrtý Nigel Mansell, pátý Patrick Tambay a šestý René Arnoux.

RakouskoEditovat

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Rakouska 1984.

Velká cena Rakouska se stala klíčovým závodem sezóny, přestože Nelson Piquet získal pole position o 3 setiny před Prostem, tak právě francouz nedokončil a Niki Lauda vyhrál a v šampionátu Prosta předběhl. Za druhým Piquetem dojel Alboreto, čtvrtý Fabi, pátý Boutsen a šestý Surer.

NizozemskoEditovat

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Nizozemska 1984.

Kvalifikaci na okruhu Zandvoort vyhrál Alain Prost před Nelsonem Piquetem rozdílem 3 desetin, ale Brazilec lépe odstartoval v závodě a vedl prvních 10 kol, poté ho Prost předjel zpátky a připsal si důležitou výhru, jenže Niki Lauda dojel druhý a v šampionátu stále vedl o půl bodu. Třetí dojel Mansell, čtvrtý de Angelis, pátý Fabi a šestý Tambay.

ItálieEditovat

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Itálie 1984.

Další důležitý závod který Alain Prost nedokončil, zatím co Niki Lauda vyhrál. Nelson Piquet znovu vyhrál kvalifikaci a Alain Prost byl za ním druhý. Prostův motor na začátku 4. kola vypověděl službu a tak mohl Nelson Piquet pokračovat směrem k vítězství až do 16. kola kdy jeho motor potkal stejný osud jako Prostův. Od 16. kola až do 43. vedl závod Tambay, kterého několik kol před koncem předjel Niki Lauda a zajistil si 9.5 bodové vedení šampionátu před Prostem. Druhý dokončil Alboreto, třetí Patrese a čtvrtý Johansson. Pátý Gartner a šestý Berger, nedostali body, protože jejich týmy zaplatili pouze 1 vstupeknu na závod.

Evropa (Německo)Editovat

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Evropy 1984.

Druhý závod v Německu, byl tentokrát na Nurburgringu. Nelson Piquet získal pole position, před Alainem Prostem, ale hned na startu ho Francouz předjel a až do konce vedl závod a zvítězil s náskokem 23 sekund. Druhý nakonec dojel Alboreto a Piquet až třetí, Niki Lauda dojel čtvrtý, Arnoux pátý a šestý Patrese.

PortugalskoEditovat

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Portugalska 1984.

Poslední závod sezóny, který rozhodl kdo z dvojice Alain Prost; Niki Lauda, vyhraje jezdecký šampionát. V kvalifikaci získal 9. pole position Nelson Piquet, ale již tradičně ji v závodě ztratil na úkor Keke Rosberga, který nevedl závod o mnoho déle a už v devátém kole vedl závod Alain Prost. Francouz si dojel pro pohodlné první místo, ale Lauda se dokázal probojovat skrz pole a vyšplhal až na druhou příčku, která mu jen tak tak stačila na zisk titulu. Jedná se o rekordně nízký rozestup mezi prvními dvěma jezdci, kde Prosta dělil od tituli pouhý půl bod. Na třetím místě dojel Ayrton Senna, čtvrtý Michele Alboreto, pátý Elio de Angelis a na poslední bodované příčce se umístil Nelson Piquet.

Konečné hodnoceníEditovat

PilotiEditovat

* Pilot BRA
 
RSA
 
BEL
 
SMR
 
FRA
 
MON
 
CAN
 
USE
 
USA
 
GBR
 
GER
 
AUT
 
NED
 
ITA
 
EUR
 
POR
 
Body
1   Niki Lauda Ret 1 Ret Ret 1 Ret 2 Ret Ret 1 2 1 2 1 4 2 72
2   Alain Prost 1 2 Ret 1 7 1 3 4 Ret Ret 1 Ret 1 Ret 1 1 71.5
3   Elio de Angelis 3 7 5 3 5 5 4 2 3 4 Ret Ret 4 Ret Ret 5 34
4   Michele Alboreto Ret 11 1 Ret Ret 6 Ret Ret Ret 5 Ret 3 Ret 2 2 4 30.5
5   Nelson Piquet Ret Ret 9 Ret Ret Ret 1 1 Ret 7 Ret 2 Ret Ret 3 6 29
6   René Arnoux Ret Ret 3 2 4 3 5 Ret 2 6 6 7 11 Ret 5 9 27
7   Derek Warwick Ret 3 2 4 Ret Ret Ret Ret Ret 2 3 Ret Ret Ret 11 Ret 23
8   Keke Rosberg 2 Ret 4 Ret 6 4 Ret Ret 1 Ret Ret Ret 8 Ret Ret Ret 20.5
9   Ayrton Senna Ret 6 6 DNQ Ret 2 7 Ret Ret 3 Ret Ret Ret Ret 3 13
10   Nigel Mansell Ret Ret Ret Ret 3 Ret 6 Ret 6 Ret 4 Ret 3 Ret Ret Ret 13
11   Patrick Tambay 5 Ret 7 Ret 2 Ret Ret Ret 8 5 Ret 6 Ret Ret 7 11
12   Teo Fabi Ret Ret Ret Ret 9 3 Ret Ret 4 5 Ret Ret 9
13   Riccardo Patrese Ret 4 Ret Ret Ret Ret Ret Ret Ret 12 Ret 10 Ret 3 6 8 8
14   Jacques Laffite Ret Ret Ret Ret 8 8 Ret 5 4 Ret Ret Ret Ret Ret Ret 14 5
15   Thierry Boutsen 6 12 Ret 5 11 DNQ Ret Ret Ret Ret Ret 5 Ret 10 9 Ret 5
16   Eddie Cheever 4 Ret Ret 7 Ret DNQ 11 Ret Ret Ret Ret Ret 13 9 Ret 17 3
17   Stefan Johansson DSQ DSQ DNQ DSQ 4 Ret 11 3
18   Andrea de Cesaris Ret 5 Ret 6 10 Ret Ret Ret Ret 10 7 Ret Ret Ret 7 12 3
19   Piercarlo Ghinzani Ret WD Ret DNQ 12 7 Ret Ret 5 9 Ret Ret Ret 7 Ret Ret 2
20   Marc Surer 7 9 8 Ret Ret DNQ Ret Ret Ret 11 Ret 6 Ret Ret Ret Ret 1
21   Jo Gartner Ret Ret Ret Ret 12 5 Ret 16 0
22   Gerhard Berger 12 6 Ret 13 0
23   François Hesnault Ret 10 Ret Ret Ret Ret Ret Ret Ret 8 8 7 Ret 10 Ret 0
24   Corrado Fabi Ret Ret 7 0
25   Mauro Baldi Ret 8 Ret 8 Ret DNQ 8 15 0
26   Manfred Winkelhock DSQ Ret Ret Ret Ret Ret 8 Ret 8 Ret Ret Ret DNS 10 0
27   Jonathan Palmer 8 Ret 10 9 13 DNQ Ret Ret Ret Ret 9 9 Ret Ret Ret 0
28   Huub Rothengatter NC DNQ Ret NC 9 NC Ret 8 0
29   Johnny Cecotto Ret Ret Ret NC Ret Ret 9 Ret Ret DNQ 0
30   Philippe Alliot Ret Ret DNQ Ret Ret DNQ 10 Ret Ret Ret 11 10 Ret Ret Ret 0
  Stefan Bellof DSQ Ret DSQ DSQ DSQ DSQ DSQ DSQ Ret DSQ DSQ DSQ 0
  Martin Brundle DSQ Ret DSQ DSQ DSQ DNQ DSQ DSQ DNQ 0
  Mike Thackwell Ret DNQ 0
  Philippe Streiff Ret 0
  Pierluigi Martini DNQ 0
* Pilot BRA
 
RSA
 
BEL
 
SMR
 
FRA
 
MON
 
CAN
 
USE
 
USA
 
GBR
 
GER
 
AUT
 
NED
 
ITA
 
EUR
 
POR
 
Body
Legenda k tabulce
Barva Výsledek
Zlatá Vítěz
Stříbrná 2. místo
Bronzová 3. místo
Zelená Bodované umístění
Modrá Nebodované umístění
Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová Odstoupil (Ret)
Červená Nekvalifikoval se (DNQ)
Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá Diskvalifikován (DSQ)
Bílá Nestartoval (DNS)
Závod zrušen (C)
Světle modrá Pouze trénoval (PO)
Páteční testovací jezdec (TD)
Bez barvy Netrénoval (DNP)
Vyřazen (EX)
Nepřijel (DNA)
Odvolal účast (WD)
Označení Význam
Tučnost Pole position
Kurzíva Nejrychlejší kolo
F FanBoost
G Nejrychlejší v kvalifikační skupině
Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
* Jezdec Body Vítězství Podium Pole
1   Niki Lauda 72 5 9
2   Alain Prost 71.5 7 9 3
3   Elio de Angelis 34 4 1
4   Michele Alboreto 30.5 1 4 1
5   Nelson Piquet 29 2 4 9
6   René Arnoux 27 4
7   Derek Warwick 23 4
8   Keke Rosberg 20.5 1 2
9   Ayrton Senna 13 3
10   Nigel Mansell 13 2 1
11   Patrick Tambay 11 1 1
12   Teo Fabi 9 1
13   Riccardo Patrese 8 1
14   Jacques Laffite 5
15   Thierry Boutsen 5
16   Eddie Cheever 3
17   Stefan Johansson 3
18   Andrea de Cesaris 3
19   Piercarlo Ghinzani 2
20   Marc Surer 1
21   Jo Gartner 0
22   Gerhard Berger 0
23   Francois Hesnault 0
24   Corrado Fabi 0
25   Mauro Baldi 0
26   Manfred Winkelhock 0
27   Jonathan Palmer 0
28   Huub Rothengatter 0
29   Johnny Cecotto 0
30   Philippe Alliot 0
  Stefan Bellof 0
  Martin Brundle 0
  Mike Thackwell 0
  Philippe Streiff 0

TýmyEditovat

* Tým Šasi Motor Pneu Body Vítězství Podium Pole
1 McLaren-TAG MP4/2 TAG Porsche P01 Michelin 143.5 12 18 3
2 Ferrari 126C4 Ferrari 031 G 57.5 1 8 1
3 Lotus-Renault 95T Renault EF4B G 47 6 2
4 Brabham-BMW BT53 BMW M12/13 Michelin 38 2 5 9
5 Renault RE50 Renault EF4 Michelin 34 5 1
6 Williams-Honda FW09
FW09B
Honda RA163E G 25.5 1 2
7 Toleman-Hart TG183B
TG184
Hart 415T PirelliMichelin 16 3
8 Alfa Romeo 184T Alfa Romeo 890T G 11 1
9 Arrows-BMW A7 BMW M12/13 G 3
10 Ligier-Renault JS23
JS23B
Renault EF4 Michelin 3
11 Arrows-Ford A6 Ford Cosworth DFV G 3
12 Osella-Alfa Romeo FA1E
FA1F
Alfa Romeo 890T Pirelli 2
13 Spirit-Hart 101
101B
Hart 415T Pirelli
14 Spirit-Ford 101C Ford Cosworth DFV Pirelli
15 ATS-BMW D7 BMW M12/13 Pirelli
16 RAM-Hart 01
02
Hart 415T Pirelli
DSQ Tyrrell-Ford 012 Ford Cosworth DFY G

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat