Otevřít hlavní menu

VznikEditovat

Iniciativa, která se hodně přiblížila konceptu mistrovství světa F1, je mistrovství světa značek, které vzniklo v roce 1925. Originální byl především systém bodování, vítězem se stala značka, která shromáždila nejméně bodů. První tři piloti byli hodnoceni jedním, dvěma a třemi body ostatní dostali šest bodů.

S myšlenkou uspořádat mistrovství světa Formule 1 přišel v roce 1949 italský delegát Antonio Brivio Sforza a zároveň navrhl pravidla a propozice, podle kterých se závodí s menšími úpravami dodnes. 13. května 1950 se na okruhu v Silverstone, sešli účastníci prvního závodu ze sedmi na programu premiérového šampionátu Formule 1. Další závody se uskutečnily v Monte Carlu, ve švýcarském Bremgartenu, belgickém lázeňském městě Spa-Francorchamps, francouzském Remeši a italské Monze dále byl do konečného hodnocení započítáván závod na 500 mil v Indianapolis. V Evropě se jelo dalších 16 závodů F1, které se do mistrovství nezapočítávaly, dalších 11 závodů pro vozy Formule 1 se jely v rámci jihoamerické série Formula Libre. Alfy Romeo kralovaly prvnímu ročníku světového mistrovství a Farina s Fangiem se podělili o vítězství ve všech významných Velkých cenách. Protože Giuseppe Farina získal více bodů na dalších bodovaných místech, stal se prvním mistrem světa. Bylo mu 44 let. O převaze vozů Alfa Romeo svědčí skutečnost, že vyhrály všech deset závodů, ve kterých startovaly, přičemž sedmkrát obsadily obě prvá místa a třikrát dokonce tři prvá místa v závodě.

PravidlaEditovat

První rok mistrovství světa monopostů formule 1 se jelo podle pravidel z roku 1946, která povolovala objem motorů 1500 cc s kompresorem nebo 4 500 cc atmosférické. Do každého závodu se mohl přihlásit libovolný počet jezdců a nebylo ani omezen počet jezdců v jednotlivých týmech. Startovní čísla nebyla stabilní a měnila se každým závodem. V Monaku na vozy připevňovaly jen sudé číslice, aby se tak nemuselo přidělovat číslo 13.

  • Boduje prvních pět jezdců podle klíče:
    • 1. 8 bodů
    • 2. 6 bodů
    • 3. 4 body
    • 4. 3 body
    • 5. 2 body
    • 1 bod získá pilot za nejrychlejší kolo
  • Do konečné klasifikace se započítávají pouze 4 nejlepší výsledky ze 7 závodů, které jsou v rámci mistrovství světa.

VozyEditovat

Adams (tým F1)  
Alfa Romeo 158
Alfa Romeo 8C-308  
Alta GP
Bardazon Bromme
Cantarano  
Cooper T 12
Deidt Tuffanelli Derrico ERA A  
ERA B
 
ERA B/C
ERA E Ewing  
Ferrari 125
Ferrari 166 Ferrari 166 S Ferrari 275
Ferrari 375 Gdula Kupiec Kurtis Kurtis 1000 Kurtis 2000
Kurtis 3000 Langley Lesovsky Marchese  
Maserati 4CL
 
Maserati 4CLT/48
Maserati 8CTF Maserati 4CLT/50 Meyer Miller Moore (F1) Nichels
Olson Special R Miller Rae Scopa  
Simca Gordini T 15
Snowberger
Stevens (F1) SVA  
Talbot T26C
 
Talbot T26C-DA
 
Talbot T26C-GS
Watson Indy Roadster
Weidel Wetteroth - - - -

Složení týmůEditovat

Tým Šasi a motor Startovní čísla Jezdci
  A. J. Watson Watson-Offenhauser 45 Dick Rathmann
  Bowes Racing Inc Lesovsky-Offenhauser 55 Troy Ruttman
  Carl Marchese Marchese-Offenhauser 2 Myron Fohr
  Charles Pritchard Kurtis Kraft-Offenhauser 4
15
Walt Brown
Mack Hellings
  Cummins Engine Co Kurtis Kraft-Cummins 61 Jimmy Jackson
  Ervin Wolfe Kurtis Kraft-Offenhauser 17
17
Joie Chitwood
Tony Bettenhausen
  Grancor Auto Specialists Kurtis Kraft-Offenhauser 59 Pat Flaherty
  Horschell Racing Co. Cooper-JAP 8 Harry Schell
  Howard Keck Co. Deidt-Offenhauser 31 Mauri Rose
  Indianapolis Race Cars Maserati-Offenhauser 12
12
Henry Banks
Fred Agabashian
  J. C. Agajanian Kurtis Kraft-Offenhauser 98 Walt Faulkner
  Jack B. Hinkle Kurtis Kraft-Offenhauser 49 Jack McGrath
  Joe Langley Langley-Offenhauser 79 Gene Hartley
  John Lorenz Wetteroth-Offenhauser 76 Jim Rathmann
  Kurtis Kraft Inc Kurtis Kraft-Offenhauser 1
28
Johnnie Parsons
Fred Agabashian
  Ludson D. Morris Kurtis Kraft-Offenhauser 81 Jerry Hoyt
  Lou Moore Deidt-Offenhauser
Lesovsky-Offenhauser
Moore-Offenhauser
Deidt-Offenhauser
3
5
8
14
Bill Holland
George Connor
Lee Wallard
Tony Bettenhausen
  Louis Rassey Snowberger-Offenhauser 67 Bill Schindler
  M. A. Walker Kurtis Kraft-Offenhauser 54 Cecil Green
  M. Pete Wales Kurtis Kraft-Offenhauser 62 Johnny McDowell
  Milt Marion Kurtis Kraft-Offenhauser 23 Sam Hanks
  Murrell Belanger Stevens-Offenhauser 18 Duane Carter
  Norm Olson Olson-Offenhauser 77 Jackie Holmes
  Pat Clancy Ewing-Offenhauser 22 Jimmy Davies
  Paul Russo & Ray Nichels Nichels-Offenhauser 7 Paul Russo
  R. A. Cott Maserati-Offenhauser 21 Spider Webb
  Richard L. Palmer Adams-Offenhauser 24
24
Bayliss Levrett
Bill Cantrell
  Sampson Manufacturing Co. Rae-Offenhauser 27 Walt Ader
  Verlin Brown Kurtis Kraft-Offenhauser 69 Duke Dinsmore
  Scuderia Alfa Romeo Alfa Romeo 1 – 6 – 10 – 14 – 18 – 34 – 60
2 – 8 – 10 – 16 – 32
3 – 4 – 12 – 36
4
46
60
Juan Manuel Fangio
Nino Farina
Luigi Fagioli
Reg Parnell
Consalvo Sanesi
Piero Taruffi
  Ferrari Ferrari 2 – 22 – 38
4 – 16 – 18 – 40– 48
20 – 42
48
Luigi Villoresi
Alberto Ascari
Raymond Sommer
Dorino Serafini
  Clemente Biondetti Ferrari-Jaguar Clemente Biondetti
  Officine Alfieri Maserati Maserati 6 – 19 – 26 – 30 –48
4 – 28 – 44
Louis Chiron
Franco Rol
  Scuderia Achille Varzi Maserati 2 – 36
4
2
40
José Froilan González
Alfredo Pian
Nello Pagani
Toni Branca
  Scuderia Ambrosiana Maserati 5 – 50
6 – 34
32
David Murray
David Hampshire
Reg Parnell
  Scuderia Milano Maserati-Milano 22 – 34 – 40 – 52
62
Felice Bonetto
Franco Comotti
  Automobiles Talbot-Darracq SA Talbot-Lago-Talbot 6 –14 – 18
10 – 14 – 15 – 20
16
8 – 17
22
12
Yves Giraud-Cabantous
Louis Rosier
Philippe Etançelin
Eugène Martin
Pierre Levegh
Raymond Sommer
  Charles Pozzi Talbot-Lago-Talbot 26
26
Charles Pozzi
Louis Rosier
  Ecurie Bleue Talbot-Lago-Talbot 44
101
Harry Schell
Louis Rosier
  Ecurie Lutetia Talbot-Lago-Talbot 20 Eugène Chaboud
  Ecurie Rosier Talbot-Lago-Talbot 15 – 58
64
Louis Rosier
Henri Louveau
  Guy Mairesse Talbot-Lago-Talbot 40 Guy Mairesse
  Philippe Etançelin Talbot-Lago-Talbot 14, 16, 24, 42
16
Philippe Etançelin
Eugène Chaboud
  Pierre Levegh Talbot-Lago-Talbot 56 Pierre Levegh
  Raymond Sommer Talbot-Lago-Talbot 6 – 12 Raymond Sommer
  Equipe Gordini Simca-Gordini 10 – 44
12 – 42
Robert Manzon
Maurice Trintignant
  Ecurie Belge Talbot-Lago-Talbot 2 – 4 – 6 – 18 – 24 – 42 Johnny Claes
  Antonio Branca Maserati 30 Toni Branca
  Enrico Platé Maserati 20 – 32 – 38 – 52
21 – 50 – 30
Toulo de Graffenried
Prince Bira
  Paul Pietsch Maserati 28 Paul Pietsch
  Peter Whitehead Ferrari 8 – 14 – 28 Peter Whitehead
  Joe Fry Maserati 10
10
Joe Fry
Brian Shawe-Taylor
  Geoffrey Crossley Alta 24 – 26 Geoff Crossley
  Joe Kelly Alta 23 Joe Kelly
  Bob Gerard ERA 12 – 26 Bob Gerard
  Cuth Harrison ERA 11 – 24 – 32 Cuth Harrison
  Peter Walker ERA 9
9
Peter Walker
Tony Rolt
  Taso Mathieson ERA 8 Leslie Johnson

Závody započítávané do MSEditovat

Datum Grand Prix Náhled Akce Jezdec Vůz Stav MS
1. GP
13. květen
  Velká Británie
Silverstone
(Výsledky)
  Závod   Giuseppe Farina Alfa Romeo 158   Giuseppe Farina
Kolo   Giuseppe Farina Alfa Romeo 158
Pole   Giuseppe Farina Alfa Romeo 158
2. GP
21. květen
  Monako
Circuit de Monaco
(Výsledky)
  Závod   Juan Manuel Fangio Alfa Romeo 158
Kolo   Juan Manuel Fangio Alfa Romeo 158
Pole   Juan Manuel Fangio Alfa Romeo 158
3. GP
30. květen
  Indy 500
Indianapolis
(Výsledky)
  Závod   Johnnie Parsons Kurtis Kraft
Kolo   Johnnie Parsons Kurtis Kraft
Pole   Walt Faulkner Kurtis Kraft
4. GP
4. červen
  Švýcarsko
Bremgarten
(Výsledky)
  Závod   Giuseppe Farina Alfa Romeo 158
Kolo   Giuseppe Farina Alfa Romeo 158
Pole   Juan Manuel Fangio Alfa Romeo 158
5. GP
18. červen
  Belgie
Spa-Francorchamps
(Výsledky)
  Závod   Juan Manuel Fangio Alfa Romeo 158
Kolo   Giuseppe Farina Alfa Romeo 158
Pole   Giuseppe Farina Alfa Romeo 158
6. GP
2. červenec
  Francie
Remeš
(Výsledky)
  Závod   Juan Manuel Fangio Alfa Romeo 158   Juan Manuel Fangio
Kolo   Juan Manuel Fangio Alfa Romeo 158
Pole   Juan Manuel Fangio Alfa Romeo 158
7. GP
3. září
  Itálie
Monza
(Výsledky)
  Závod   Giuseppe Farina Alfa Romeo 158   Giuseppe Farina
Kolo   Juan Manuel Fangio Alfa Romeo 158
Pole   Juan Manuel Fangio Alfa Romeo 158

První Grand PrixEditovat

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Velké Británie 1950.

Britský autoklub RAC uspořádal historicky první Grand Prix v rámci mistrovství světa, která byla označována jako III. RAC British Grand Prix nebo také jako XI. Grand Prix d'Europe. Závod se odehrál na improvizované dráze, která vznikla na ploše silverstonského letiště a mezi početným houfem diváku byl i na čestné tribuně král Jiří IV s celou rodinou. V celém závodním víkendu dominovaly vozy Alfa Romeo a ze čtveřice jezdců milánské automobilky si suverénně počínal Giuseppe Farina, který získal jak pole position, tak nejrychlejší kolo v závodě a nakonec i vítězství čímž získal i první hattrick. Nadvládu Alfy Romeo potvrdil i druhý Luigi Fagioli a třetí Reg Parnell.

První hromadná havárieEditovat

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Monaka 1950.

Druhý závod mistrovství světa se konal v uličkách města Monte Carlo. Závod se zdramatizoval hned v prvním kole, kdy se za zády Juana Manuela Fangia srazilo deset vozů. Fangio jedoucí na čele ještě situaci zvládl, ale na druhé pozici jedoucí Farina škrtl o Gonzalezovo Maserati, které začalo hořet. Argentinec stihl z vozu vyskočit, v kolizi tak končí dva favorité závodu Farina a Fangio, Luigi Villoresi se dokázal z kolize vymanit a pokračoval tak v závodě až do 64 kola, kdy se ukázalo, že si poškodil osu. V havárii zakončilo své ambice na dobré umístění deset pilotů z 19 startujících.

Juan Manuel Fangio si bez větších problémů dojel pro své první vítězství ve formuli 1 a dokázal získat Hat trick stejně jako jeho týmový kolega Farina v předchozím závodě. A protože v celém závodě nebylo nikoho, kdo by ho vystřídal v čele závodu, získal i Chelem.

500 mil v IndianapolisEditovat

Související informace naleznete také v článku 500 mil v Indianapolis 1950.

Součástí nově vzniklého světového šampionátu byl i závod na 500 mil v Indianapolis, který se ovšem musel obejít bez evropských závodníků. Závod se uskutečnil 30. května v na okruhu ve staré cihelně v Indianapolis. 34 ročník závodu na 500 mil se netradičně konal v úterý, kam byl z důvodu deště v neděli i v pondělí přeložen. Také v den závodu se na trať spustil déšť a tak závod původně vypsaný na 200 kol, byl po 138 kolech ukončen a vítězem byl vyhlášen nováček Johnnie Parsons, který startoval z pátého místa. Pole positions si v kvalifikaci zajistil Walt Faulkner, který v závodě získal sedmé místo.

Švýcarská GPEditovat

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Švýcarska 1950.

Také švýcarská grand prix byla ve znamení bitvy, která se omezila pouze na jezdce milanské automobilky Alfa Romeo. V kvalifikaci její piloti obsadili celou první řadu v pořadí Juan Manuel Fangio, Giuseppe Farina a Luigi Fagioli. Zatímco Ferrari na nejpomalejší Alfu ztrácelo necelou minutu, rozdíl dalších konkurentů byl téměř propastný. V samotném závodě se milanským vozům nikdo nevyrovnal a přestože Fangio pro poruchu odstoupil, Farina a Fagioli si dojeli pro další dvoj vítězství.

Spa FrancorchampsEditovat

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Belgie 1950.

Stejně jako v ostatních závodech tak i v Belgii opanovaly čelo startovního pole všechny tři Alfetty. Farina na startu zaspal a proklouzl před něj Fangio, pozice si prohodili i Fagioli s Villoresim a na pátou příčku se prodral Ascari. Čelo startovního pole tak ovládla rudá barva italských strojů, za kterou se seřadili modré Talboty.Juan Manuel Fangio si vítězstvím a ziskem 8 bodů si zachoval šanci na zisk titulu. Fagioli po třech druhých místech nastřádal 18 bodů a dostal se tak před Fangia o pouhý bod, Farina v závodě získal důležité tři body a další bod za nejrychlejší kolo a upevnil si tak vedení v šampionátu.

Grand Prix de l'ACFEditovat

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Francie 1950.

Prakticky jediný, kdo mohl pomýšlet na titul mistra světa, sedlal vůz Alfa Romeo. Tato milánská značka přivezla na Grand Prix Francie trojicí nejvážnějších uchazečů, Giuseppe Farinu, Luigiho Fagioliho a Juana Manuela Fangia. Již kvalifikace zcela jasně ukázala rozložření sil ve startovním poli, první tři místa na startu si podle očekávání vybojovali jezdci Alfy Romeo. Ferrari mělo problémy s novým motorem V12 a tak z kvalifikace odstoupilo a oba jezdci se zúčastnili pouze doprovodného závodu Formule 2 s vozy Ferrari 166. Farinu nakonec vyřadila porucha jeho vozu, přesto byl klasifikován na sedmém místě se ztrátou devíti kol. Vítězem se stal Fangio před Fagiolim, pouze tito piloti dokázali absolvovat plný počet kol, třetí v cíli Whitehead ztrácel již tři kola.

Italské fináleEditovat

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Itálie 1950.

Šanci získat titul mistra světa, mělo pouze hvězdné F trio z týmu Alfa Romeo, Juan Manuel Fangio, který měl na svém kontě 26 bodů a dvou bodový náskok před druhým Fagiolim. Fangiovi stačilo k zisku titulu dojet na druhém místě, nebo bodovat na třetím, čtvrtém či pátém místě a to za předpokladu, že Farina nezvítězí. Giuseppe Farina utočil na titul ze třetí pozice se čtyř bodovou ztrátou, a k zisku titulu musel zvítězit a doufat, že Fangio nebude lepší než třetí. Paradoxně nejhůře na tom byl druhý muž celkového pořadí Luigi Fagioli, který získal již čtyři druhá místa, a protože pravidla dovolovala započítat pouze čtyři nejlepší výsledky, Fagioli musel zvítězit a spoléhat na to, že Farina nezíská lepší než třetí místo a Fangio páté místo. V tomto ohledu na tom byli Farina a Fangio lépe, oba totiž bodovali pouze třikrát a tak se jim žádný výsledek nebude škrtat. Giuseppe Farina zcela ovládl závod na domácí trati a stal se zaslouženě mistrem světa, Juan Manuel Fangio do cile nedojel.

Konečné hodnocení Mistrovství SvětaEditovat

  • Tučně – pole positions
  • * – nejrychlejší kolo
  • + – piloti se dělili o body
* Jezdec   GBR   MON   500   ŠVÝ   BEL   FRA   ITA Body
1   Giuseppe Farina 1* Ret 1* 4* 7 1 30
2   Juan Manuel Fangio Ret 1* Ret 1 1* Ret* 27
3   Luigi Fagioli 2 Ret 2 2 2 3 24 (28)
4   Louis Rosier 5 Ret 3 3 6 4 13
5   Alberto Ascari 2 Ret 5 2+ 11
6   Johnnie Parsons 1* 8
7   Bill Holland 2 6
8   Princ Bira Ret 5 4 Ret 5
9   Reg Parnell 3 Ret 4
10   Louis Chiron Ret 3 9 Ret Ret 4
11   Mauri Rose 3 4
12   Peter Whitehead 3 7 4
13   Yves Giraud Cabantous 4 Ret Ret 8 3
14   Raymond Sommer 4 Ret Ret Ret Ret 3
15   Cecil Green 4 3
16   Robert Manzon Ret 4 Ret 3
17   Philippe Etancelin 8 Ret Ret Ret 5 5 3
18   Dorio Serafini 2+ 3
19   Felice Bonetto 5 Ret 2
20   Tony Bettenhausen 5+ 1
21   Joie Chitwood 5+ 1
22   Eugent Chaboud Ret 5 1

JezdciEditovat

* Jezdec Body Vítězství Podium Pole Nej. kolo Km v čele Km ujeté
1   Giuseppe Farina 30 3 3 2 3 1248 2059
2   Juan Manuel Fangio 27 3 3 4 3 1067 2043
3   Luigi Fagioli 24 (28) 0 5 0 0 49 2130
4   Louis Rosier 13 0 2 0 0 0 1886
5   Alberto Ascari 11 0 2 0 0 13 1164
6   Johnnie Parsons 8 1 1 0 1 463 555
7   Bill Holland 6 0 1 0 0 32 551
8   Princ Bira 5 0 0 0 0 0 827
9   Mauri Rose 4 0 1 0 0 60 551
10   Reg Parnell 4 0 1 0 0 0 404
11   Louis Chiron 4 0 1 0 0 0 844
12   Peter Whitehead 4 0 1 0 0 0 930
13   Dorio Serafini 3 0 1 0 0 0 296
14   Yves Giraud Cabantous 3 0 0 0 0 0 751
15   Raymond Sommer 3 0 0 0 0 71 1071
16   Cecil Green 3 0 0 0 0 0 551
17   Robert Manzon 3 0 0 0 0 0 521
18   Philippe Etancelin 3 0 0 0 0 0 1517
19   Felice Bonetto 2 0 0 0 0 0 408
20   Eugent Chaboud 1 0 0 0 0 0 537
21   Tony Bettenhausen 1 0 0 0 0 0 338
22   Joie Chitwood 1 0 0 0 0 0 330
23   Walt Faulkner 0 0 0 1 0 0 543

Započítávali se pouze 4 výsledky ze 7 GP – Luigi Fagioli byl 4x druhý a 1x třetí. Čtyři body za třetí místo se mu tedy škrtaly.

VozyEditovat

Pohár konstruktérů se oficiálně pořádá od roku 1958

* Jezdec Body Vítězství Podium Pole Nej. kolo Km v čele Km ujeté
1   Alfa Romeo 88 6 12 6 6 2364 6784
2   Ferrari 25 0 3 0 0 13 3676
3   Talbot 17 0 2 0 0 71 8862
4   Kurtis Kraft 14 1 1 1 1 463 6002
5   Maserati 11 0 1 0 0 0 6101
6   Deidt 10 0 2 0 0 93 1223
7   Simca 3 0 0 0 0 0 603
8   ERA 0 0 0 0 0 0 1276
9   Lesovsky 0 0 0 0 0 0 1066
10   Alta 0 0 0 0 0 0 889
11   Moore (F1) 0 0 0 0 0 0 547
12   Nichels 0 0 0 0 0 0 543
13   Marchese 0 0 0 0 0 0 535
14   Stevens (F1) 0 0 0 0 0 0 535
15   Langley 0 0 0 0 0 0 515
16   Ewing 0 0 0 0 0 0 515
17   Maserati Milano 0 0 0 0 0 0 503
18   Rea 0 0 0 0 0 0 495
19   Olson 0 0 0 0 0 0 495
20   Wetteroth 0 0 0 0 0 0 491
21   Snowberger 0 0 0 0 0 0 447
22   Adams 0 0 0 0 0 0 434
23   A. J. Watson 0 0 0 0 0 0 101
24   Cooper 0 0 0 0 0 0 0

NárodyEditovat

* Jezdec Body Vítězství Podium Pole Nej. kolo Km v čele Km ujeté
1   Itálie 77 3 11 2 3 1310 7802
2   Argentina 27 3 3 4 3 1067 2077
3   USA 24 1 3 1 1 555 15185
4   Francie 23 0 2 0 0 71 8063
5   Velká Británie 8 0 2 0 0 0 4433
6   Thajsko 5 0 0 0 0 0 827
7   Monako 4 0 1 0 0 0 844
8   Švýcarsko 0 0 0 0 0 0 1576
9   Belgie 0 0 0 0 0 0 1565
10   Irsko 0 0 0 0 0 0 265

Závody nezapočítávané do MSEditovat

Datum Grand Prix Náhled Akce Jezdec Vůz
10. duben   Richmond Trophy
Goodwood
(Výsledky)
  Závod   Reg Parnell Maserati 4CLT/48
Kolo   Reg Parnell Maserati 4CLT/48
Pole   Cuth Harrison ERA B
10. duben   Pau
Pau
(Výsledky)
  Závod   Juan Manuel Fangio Maserati 4CLT/48
Kolo   Juan Manuel Fangio Maserati 4CLT/48
Pole   Juan Manuel Fangio Maserati 4CLT/48
16. duben   San Remo
Ospedaletti
(Výsledky)
  Závod   Juan Manuel Fangio Alfa Romeo 158
Kolo   Luigi Villoresi Ferrari 125
Pole   Alberto Ascari Ferrari 125
30. duben   Paříž
Montlhery
(Výsledky)
  Závod   Georges Grignard Talbot T26C
Kolo   Raymond Sommer Talbot T26C
Pole - -
15. červen   British Empire Trophy
Douglas
(Výsledky)
  Závod   Bob Gérard ERA B
Kolo   Reg Parnell Maserati 4CLT/48
Pole   Cuth Harrison ERA C
9. červenec   Jersey Road Race
St.Helier
(Výsledky)
  Závod   Peter Whitehead Ferrari 125
Kolo   David Hampshire Maserati 4CLT/48
Pole   David Hampshire Maserati 4CLT/48
9. červenec   Bari
Bari
(Výsledky)
  Závod   Giuseppe Farina Alfa Romeo 158
Kolo   Juan Manuel Fangio Alfa Romeo 158
Pole - -
16. červenec   Albi
Albi
(Výsledky)
  Závod   Louis Rosier Talbot T26C
Kolo   Juan Manuel Fangio Maserati 4CLT/48
Pole   Juan Manuel Fangio Maserati 4CLT/48
23. červenec   Nizozemska
Zandvoort
(Výsledky)
  Závod   Louis Rosier Talbot T26C
Kolo   Raymond Sommer Talbot-Lago T26C-DA
Pole   Raymond Sommer Talbot-Lago T26C-DA
23. červenec   Grand Prix Národů
Ženeva
(Výsledky)
  Závod   Juan Manuel Fangio Alfa Romeo 158
Kolo   Piero Taruffi Alfa Romeo 158
Pole   Juan Manuel Fangio Alfa Romeo 158
7. srpen   Nottingham Trophy
Gamston
(Výsledky)
  Závod   David Hampshire Maserati 4CLT/48
Kolo   David Hampshire Maserati 4CLT/48
Pole   David Hampshire Maserati 4CLT/48
12. srpen   Ulster Trophy
Dundrod
(Výsledky)
  Závod   Peter Whitehead Ferrari 125
Kolo   Peter Whitehead Ferrari 125
Pole   Brian Shawe-Taylor ERA B
15. srpen   Grand Prix Pescara
Pescara
(Výsledky)
  Závod   Juan Manuel Fangio Alfa Romeo 158
Kolo   Juan Manuel Fangio Alfa Romeo 158
Pole   Juan Manuel Fangio Alfa Romeo 158
26. srpen   BRDC
Silverstone
(Výsledky)
  Závod   Giuseppe Farina Alfa Romeo 158
Kolo   Juan Manuel Fangio Alfa Romeo 158
Pole   Juan Manuel Fangio Alfa Romeo 158
30. září   Goodwood Trophy
Goodwood
(Výsledky)
  Závod   Reg Parnell BRM P15
Kolo   Reg Parnell BRM P15
Pole   Johnny Claes Talbot T26C
29. říjen   Penya Rhin
Pedralbes
(Výsledky)
  Závod   Alberto Ascari Ferrari 375
Kolo   Alberto Ascari Ferrari 375
Pole   Alberto Ascari Ferrari 375


Jezdec Vítězství Podium Pole position Nej. kolo
  Reg Parnell 2 4 0 3
  Cuth Harrison 0 2 2 0
  Toulo de Graffenried 0 4 0 0
  Brian Shawe-Taylor 0 1 1 0
  Geoff Richardson 0 1 0 0
  Princ Bira 0 1 0 0
  Peter Whitehead 2 3 0 1
  David Hampshire 1 1 1 2
  Juan Manuel Fangio 4 5 6 4
  Luigi Villoresi 0 3 0 1
  Louis Rosier 2 4 0 0
  Raymond Sommer 0 0 1 2
  Maurice Trintignant 0 1 0 0
  Georges Grignard 1 1 0 0
  Jose Froilan Gonzalez 0 1 0 0
  Alberto Ascari 1 2 2 1
  Alfredo Pian 0 1 0 0
  Piero Taruffi 0 2 0 1
  Luigi Fagioli 0 1 0 0
  Giuseppe Farina 2 2 1 0
  Dorino Serafini 0 1 0 0
  Louis Gerard 0 1 0 0
  Marc Versini 0 1 0 0
  Johnny Claes 0 0 1 0
  Bob Gérard 1 3 0 0


Vůz Vítězství Podium Pole position Nej. kolo
  Alfa Romeo 5 10 3 4
  Ferrari 3 10 2 3
  Talbot 3 5 2 2
  ERA 1 7 3 0
  Maserati 3 11 3 6
  Delage 0 2 0 0
  Simca 0 1 0 0
  BRM 1 1 0 1

Závody jihoamerické série Formule LibreEditovat

Datum Grand Prix Okruh Vítěz Vůz Výsledky
8. leden   Eva Duarte Perón Parco Palermo   Luigi Villoresi Ferrari 166 FL Výsledky
15. leden   General San Martín El Torreón   Alberto Ascari Ferrari 166 FL Výsledky
22. leden   Pohár Acción Parque Independencia   Luigi Villoresi Ferrari 166 FL Výsledky
28. květen   Interlagos Interlagos   Francisco Credentino Maserati Výsledky
4. červenec   Quinta da Boa Vista Boa Vista N/A N/A Výsledky
11. červenec   Gávea Gávea N/A N/A Výsledky
24. září   Boa Vista Boa Vista   Chico Landi Ferrari 125 Výsledky
1. říjen   Pohár Interlagos Interlagos   Chico Landi Ferrari 125 Výsledky
12. listopad   Paraná Parque Urquiza   Juan Manuel Fangio Ferrari 166 FL Výsledky
18. listopad   Prezidenta Alessandri Palma   Juan Manuel Fangio Ferrari 166 FL Výsledky
24. prosinec  500 mil De Rafaela Rafaela   Juan Manuel Fangio Talbot T26C Výsledky

Související článkyEditovat