Otevřít hlavní menu

Flétňák australský (Gymnorhina tibicen, syn. Cracticus tibicen) je středně velký pták připomínající vránu nebo straku.

Jak číst taxoboxFlétňák australský
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád pěvci (Passeriformes)
Čeleď lasoletovití (Artamidae)
Rod Gymnorhina
Binomické jméno
Gymnorhina tibicen
Latham, 1802
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Synonyma
Cracticus tibicen
Některá data mohou pocházet z datové položky.

TaxonomieEditovat

Podřízené taxony (poddruhy) [2]

  • Gymnorhina tibicen tibicen Latham, 1802
  • G. tibicen dorsalis A. J. Campbell, 1895
  • G. tibicen eylandtensis H. L. White, 1922
  • G. tibicen hypoleuca Gould, 1837
  • G. tibicen longirostris Milligan, 1903
  • G. tibicen papuana Bangs & J. L. Peters, 1926
  • G. tibicen telonocua Schodde & I. J. Mason, 1999
  • G. tibicen terraereginae Mathews, 1912
  • G. tibicen tyrannica Schodde & I. J. Mason, 1999

RozšířeníEditovat

Flétňák australský je rozšířen po celé Austrálii, kde je původním druhem stejně jako v Tasmánii, Indonésii a Papui-Nové Guinei. Introdukován byl na Fidži, Nový Zéland a mnoho menších tichomořských ostrovů. Byl introdukován také na Šalamounovy ostrovy, kde však vyhynul.

PopisEditovat

Dospělí flétňáci jsou černobílí. Samec se neliší od samice. (Mladí ptáci jsou vybarveni méně kontrastně, k černé a bílé barvě se přidává šedá a hnědá.) Týl, kostřec a ramena jsou vždy bílé, zbytek těla většiny ptáků je uhlově černý (zbarvení peří záleží na poddruhu). Ptáci, kteří žijí na jihovýchodě, ve středu a na jihozápadě Austrálie a v Tasmánii, mají bílá záda.

Hlas: Ozývá se příjemným melodickým hlasem, který připomíná zvuk flétny (viz níže). Je schopen napodobit přes 35 původních a introdukovaných druhů ptáků (také psů, koní, lidí). Hlasový rozsah se uvádí až čtyři oktávy.[3]

StanovištěEditovat

Vyhovuje mu mírné oceánické podnebí, suché subtropické i tropické podnebí (savana). Vyhledává otevřenou krajinu s rozptýlenou zelení – stromy a keři. Hejnka žijí také v parcích, na hřištích s porostem a na farmách.

BiologieEditovat

Stálí ptáci (nejsou tažní), výrazně teritoriální. Hranici teritoria udržují zpravidla neměnnou. Území brání před ostatními flétňáky. Teritoriální jedinci či hejna se zřídka pohybují za hranicí teritoria, neteritoriální hejna se pohybují na nevelkou vzdálenost. (Největší zaznamenané vzdálení kroužkovaného ptáka od hnízdiště je 360 km.)

Živí se převážně bezobratlými (např. hmyzem a jeho larvami), dále obratlovci (žábami, ještěrkami, malými ptáky a savci), mršinami a odpadky; požírají také semena či ovoce. Potravu sbírají na zemi na otevřeném prostranství. Při hledání obracejí kameny, kůru, trus aj. U samců bylo pozorováno ukrývání potravy (zakryli ji opadankou, vsunuli pod kameny, dřevo, do opadanky či do trávy nebo jiných rostlin, za odstávající kůru atp.). Pokud ukrývání pozoroval jiný samec, potravu přenesl jinam nebo pozřel (vykrádání skrýší je běžné). Samci často ukrývají i nadbytečnou potravu a nevyzvednou ji. Pozorována byla také dominance jedinců či párů při sběru potravy.[4] Někteří jedinci přijmou potravu i od člověka nebo si pro ni přijdou do otevřeného domu.

Flétňáci jsou inteligentní společenští ptáci, patrně na podobné úrovni jako papoušci, žijící ve složitém sociálním systému.

Agresivita vůči lidemEditovat

Někteří samci flétňáka australského (okolo 12 %) jsou agresivní k lidem. Předpokládá se, že agresivní chování souvisí s teritoriálností ptáků a ochranou mláďat v období hnízdění a vyvádění. Ornitologové zjistili, že když útočného samce přemístili, začal hnízdní území bránit jiný samec. Bylo také zjištěno, že většina z útočících jedinců útočí stále znovu na stejného člověka (a je možné, že zaútočí-li na jiného, je to „chybnou identifikací“). Důvodem útoků by mohl být i raný traumatický zážitek. Agresivita samců trvá zpravidla okolo šesti týdnů.[5]

Lidem se doporučuje především vyhýbat se hnízdištím v době hnízdění a po případném útoku chodit či jezdit jinou cestou, dokud hnízdní doba neskončí. Cyklisté a jezdci na koni by měli okamžitě zastavit a sesednout – pokud jezdec sesedne a jde, útok pomine. Na základě zjištění, že ptáci útočící na poštovní doručovatele si pamatují i čas, kdy doručovatelé přijíždějí, se doporučuje měnit dobu doručování, aby byla nepředvídatelná.[5]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]
  2. Flétňák australský. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2019 [cit. 3. 9. 2019]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id28786/
  3. HIGGINS, Peter Jeffrey; PETER, John M. and COWLING, S. J., eds. Handbook of Australian, New Zealand and Antarctic Birds. Vol. 7: Boatbill to Starlings. Melbourne, Victoria: Oxford University Press, 2006, s. 605–606. ISBN 978-0-19-553996-7. Dostupné z: http://www.nzbirdsonline.org.nz/sites/all/files/323_Australian%20Magpie.pdf
  4. HIGGINS, Peter Jeffrey; PETER, John M. and COWLING, S. J., eds. Handbook of Australian, New Zealand and Antarctic Birds. Vol. 7: Boatbill to Starlings. Melbourne, Victoria: Oxford University Press, 2006, s. 588, 590, 602. ISBN 978-0-19-553996-7. Dostupné z: http://www.nzbirdsonline.org.nz/sites/all/files/323_Australian%20Magpie.pdf
  5. a b THOMAS, Abbie. Magpies behaving badly. In: ABC Science [online]. Published 04 July 2002 [cit. 3. 9. 2019]. Dostupné z: http://www.abc.net.au/science/articles/2002/07/04/2588235.htm

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat