Fjodor Tolbuchin
Fjodor Ivanovič Tolbuchin (16. červen 1894 – 17. říjen 1949, Moskva) byl sovětský vojevůdce ruského původu v období druhé světové války, maršál Sovětského svazu (1944). Velkou část své kariéry působil v různých štábních funkcích.
| Fjodor Ivanovič Tolbuchin | |
|---|---|
 | |
| Narození | 4.jul. / 16. června 1894greg. Androniki |
| Úmrtí | 17. října 1949 (ve věku 55 let) Moskva |
| Příčina úmrtí | diabetes mellitus |
| Místo pohřbení | Hřbitov u Kremelské zdi |
| Alma mater | Frunzeho vojenská akademie (do 1934) |
| Povolání | důstojník, politik a voják |
| Ocenění | Řád rudého praporu (1922) Řád rudé hvězdy (1938) Řád Suvorova 1. třídy (1943) Řád Kutuzova 1. třídy (1943) Řád rudého praporu (1943) … více na Wikidatech |
| Politická strana | Komunistická strana Sovětského svazu |
| Funkce | poslanec Nejvyššího sovětu SSSR |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Pocházel z ruské rolnické rodiny. V roce 1912 ukončil studium na obchodní akademii v Petrohradě a začal pracovat jako účetní. Po vypuknutí první světové války sloužil krátce v motocyklové jednotce, později byl vyslán na poddůstojnický kurz. V roce 1915 pověřen velením roty na jihozápadním frontě. Vyznamenán řádem svaté Anny a svatého Stanislava. Na sklonku války sloužil jako štábní důstojník. V roce 1918 byl demobilizován. Už v srpnu téhož roku vstoupil do Rudé armády. Absolvoval štábní důstojnický kurz a následně působil ve štábních funkcích ve střeleckých divizích na severním a severozápadním frontu. Podílel se na potlačení Kronštadtské vzpoury. V roce 1931 dokončil studium na Vojenské akademii M. V. Frunzeho. V následujícím období působil jako štábní důstojník a náčelník štábů řady jednotek o velikosti divize a sboru. V říjnu 1937 se stal velitelem 72. střelecké divize.
Druhá světová válka editovat
Od července 1938 velel štábu zakavkazského vojenského okruhu. V této funkci setrval i po operaci Barbarossa do prosince 1941. Od prosince 1941 do ledna 1942 působil jako náčelník štábu Kavkazského frontu. Od ledna 1942 do března 1942 jako náčelník štábu Krymského frontu. V této funkci připravil plán Kerčsko-feodosijské operace, ale v průběhu její realizace byl na podnět L. Mechlise odvolán z funkce. Od května do července 1942 pak působil jako poradce velitele stalingradského vojenského okruhu. Následně byl pověřen velením 57. armády nasazené v bojích o Stalingrad. Jeho nadřízený velitel Stalingradského frontu generálplukovník Andrej Jeremenko vysoce hodnotil Tolbuchinovy vojenské a organizační schopnosti. Po skončení bojů byl povýšen do hodnosti generálporučíka a krátce velel 68. armádě jihozápadního fronty. Zanedlouho byl znovu povýšen – v dubnu mu byla udělena hodnost generálplukovníka. V téže době byl pověřen velením jižního frontu. Dne 20. září 1943 byl front přejmenován a dostal označení 4. ukrajinský front. Následujícího dne byl Tolbuchin povýšen do hodnosti armádního generála. Jeho jednotky se podílely na bojích při přechodu Dněpru na Ukrajině. V květnu 1944 přebral po Rodionu Malinovském velení 3. ukrajinského frontu. Dne 12. září 1944 získal hodnost Maršál Sovětského svazu[1]. Následně se podílel na dobytí Rumunska, Bulharska, Maďarska, Jugoslávie a Rakouska.
Tolbuchin byl považován za jednoho z nejlepších sovětských velitelů druhé světové války. Je označován jako pečlivý, pozorný, a ne příliš ambiciózní na rozdíl od jiných sovětských velitelů. Byl respektovaný mezi svými kolegy, sympatie svých podřízených si získal i proto, že dbal na nízkou míru ztrát svých jednotek.
Poválečné období editovat
Po válce velel Tolbuchin Jižní skupině vojsk, která kontrolovala oblast Balkánu. V lednu 1947 byl jmenován velitelem Zakavkazského vojenského okruhu, tuto funkci zastával až do své smrti. Zemřel dne 17. října 1949 v Moskvě v důsledku diabetických komplikací. Byl zpopelněn a urna s jeho popelem byla uložena do Kremelské stěny v Moskvě. Dne 7. května 1965 mu byl posmrtně udělen titul Hrdina Sovětského svazu.
Vyznamenání editovat
Sovětská vyznamenání editovat
Hrdina Sovětského svazu in memoriam – 7. května 1965
Leninův řád – 19. března 1944, 21. února 1945 a 7. května 1965
Řád vítězství č. 9 – 26. dubna 1945
Řád rudého praporu – 18. října 1922, 18. října 1943 a 3. listopadu 1944
Řád Suvorova I. třídy – 28. ledna 1943 a 16. května 1944
Řád Kutuzova I. třídy – 17. září 1943
Řád rudé hvězdy – 22. února 1938
Řád svaté Anny
Medaile za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce 1941–1945
Medaile Za dobytí Budapešti
Medaile Za dobytí Vídně
Medaile Za osvobození Bělehradu
Medaile Za obranu Sevastopolu
Medaile Za obranu Stalingradu
Medaile Za obranu Kavkazu
Pamětní medaile 800. výročí Moskvy
Medaile 30. výročí sovětské armády a námořnictva
Zahraniční vyznamenání editovat
Řád Georgiho Dimitrova – Bulharsko, 1981
velkodůstojník Řádu čestné legie – Francie
Croix de guerra 1939–1945 s palmou – Francie
Řád národního hrdiny – Jugoslávie, 31. května 1945
_-_ribbon_bar.png){kind=small}
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fiodor Ivanovič Tolbuchin na slovenské Wikipedii.
- ↑ FIDLER, Jiří. Za víru, vládce a vlast (Ruští a sovětští maršálové). [s.l.]: Jota, 2005. 290 s. ISBN 80-7217-354-5.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Fjodor Ivanovič Tolbuchin na Wikimedia Commons
