Finrod Felagund

(přesměrováno z Finrod)

Finrod Felagund, zvaný „Věrný“ a „Přítel lidí“, je fiktivní postava z knihy Silmarillion J. R. R. Tolkiena, elfí král Nargothrondu, syn Finarfina a Eärwen, bratr Galadriel, Orodretha, Angroda a Aegnora. Byl prvním z Valinorských Elfů, který se setkal s Druhými Ilúvatarovými dětmi – lidmi, stal se jejich největším přítelem a rádcem a pro svou věrnost k nim také nakonec obětoval život.

Příbuzenstvo
otec Finarfin
matka Eärwen z Alqualondë
sestra Galadriel
bratr Orodreth
bratr Angrod
bratr Aegnor
děd Finwë
děd Olwë
babička Indis

Finrodova říše editovat

Narodil se ve Valinoru jako nejstarší syn Finarfina, syna Finwëho. Po Zatmění Valinoru z něj odešel jako poslední z Finarfinova zástupu a tak na něj rovněž dolehla Mandosova sudba. Jeho milá Amarië z Vanyar s ním však do vyhnanství nešla. Ve Středozemi se usadil na ostrově Tol Sirion a vystavěl tam Minas Tirith. Roku 50 Prvního slunečního věku dostal od Ulma varování před útokem Morgotha, předal Tol Sirion Orodrethovi a po vzoru Menegrothu si vybudoval hluboké podzemní město a pevnost Nargothrond. Jeho země se pak rozprostírala mezi řekami Teiglinem a Nenningem a byla největší ze všech noldorských říší.

Setkání s lidmi editovat

Nedlouho po roku 300 Prvního věku se Finrod setkal v Ossiriandu s prvními Atani, s Bëorovým lidem, pocítil k nim lásku, naučil se jejich řeči a učil je pravému poznání. Pomáhal pak Třem domům lidí v hledání zemí, kde se usadit a při vyjednávání s jinými elfími knížaty.

Setkání s Barahirem editovat

Když Morgoth Bauglir prolomil Obklíčení Angbandu Bitvou náhlého plamene, spěchal na pomoc svému strýci Fingolfinovi a také svým bratrům Angrodovi i Aegnorovi. Byl však odříznut od svého vojska a bojoval jen s malou družinou svých nejvěrnějších elfů, očekávaje hrdinskou smrt. Tehdy však přispěchal z víru bitvy pán Bëorova domu Barahir se svými nejvěrnějšími bojovníky a za cenu mnohých ztrát dokázal krále elfů vysvobodit. Za to mu Felagund daroval svůj prsten jako záruku a připomínku trvalého přátelství celému jeho domu. Prsten je znám jako Barahirův prsten a později byl jedním ze znaků Dúnadanů. Barahir odmítl po prohrané bitvě opustit svou zemi. Jeho lid pronásledovaný skřety se tenčil, až jej nakonec zradil přítel Gorlim, Barahir byl přepaden skřety a se všemi svými společníky usmrcen.

Prsten po něm zdědil Beren.

Finrodova výprava s Berenem editovat

Finrod se s Berenem setkal v lesích Doriathu a když zjistil, že nosí jeho nádherný bývalý prsten a zjistli kdo Beren je, stali se z nich přátelé. Společně putovali do síní Menegrothu kde na ně čekal Král Thingol a jeho manželka Melian. Jejich krásu však předčila jejich dcera Luthien do které se Beren okamžitě zamiloval. Když se s ní poprvé potkal nazval ji Tinúviel a až později se dozvěděl kdo je. Když se o jejich lásce dozvěděli rodiče Luthien, tak byli rozhořčeni, jelikož se podle nich neměli brát Elf s člověkem a chtěli Berena vyhostit. Ten, ale z lásky k Tinúviel požádal Thingola ať mu ji dají pokud dokáže vzít Silmarill z koruny od Morgotha. Thingol i Melian souhlasili, jelikož se mise zdálá nemožná.

To se však nelíbilo Fëanorovým synům Celegormovi a Curufinovi, kteří v Nargothrondu pobývali pod ochranou krále. Vázáni přísahou svého otce, tvrdě vystoupili proti Berenovi a každému, kdo se pokusí uchvátit silmaril. Tehdy Finrod spatřil, že srdce jeho lidu se od něho odvracejí, a proto smetl z hlavy stříbrnou korunu krále Nargothrondu a našel deset věrných, kteří byli ochotni jej následovat až do temnoty velké pevnosti Angband. Poté Felagund předal svou korunu bratru Orodrethovi, kterého ustavil správcem království.

Výprava vedená Finrodem Felagundem a Berenem putovala dlouho krajinou zaplněnou skřety. Přes důmyslné přestrojení za skřetí válečníky je však Sauron, Morgothův přisluhovač, poznal, když procházeli okolo jeho věže, a zápasil s králem Felagundem v mocných písních, jak to tom vypráví Zpěv Leithian. Přes svou velikou moc byl nakonec král elfů poražen a spolu s celou družinou uvržen do temných kobek Tol-in-Gaurhoth, Sauronovy pevnosti, kterou dal kdysi zbudovat sám Finrod jako strážní věž elfů Minas Tirith.

Sauron, dychtící po odhalení tajemství výpravy, vymyslel důmyslnou lest, kterak přivést členy výpravy k šílenství a vyzradit vše, co ví - každou noc poslal do kobky vlkodlaka, který vždy jednoho z vězňů zabil. Věrnost Finrodových druhů však sahala až za hrob, a tak nakonec k velké Sauronově zuřivosti zůstali v kobce živi jen Beren a Finrod. Sauron věděl, že elfský zajatec je jeden z nejmocnějších Noldor, kteří kdy chodili po Středozemi, a chtěl si jej nechat až nakonec, ale předposlední noc, kdy vlkodlak přišel zbavit života posledního z rodu Bëorova, Finrod s použitím veškeré síly přetrhl pouta a dal se s vlkodlakem do boje. Ač jej nakonec rukama a zuby zabil, sám byl smrtelně raněn. Tehdy naposled promluvil k Berenovi a pravil:

„Odcházím nyní k dlouhému odpočinku v bezčasých síních za mořem a za Amanskými horami. Dlouho potrvá, nežli mě opět uvidí mezi Noldor, a možná se již podruhé nesetkáme v životě ani ve smrti, protože osudy našich plemen jsou rozděleny. Buď zdráv!“

Pak, ve tmě kobky Sauronovy pevnosti Tol-in-Gaurhoth, zemřel. Splnil tak svou přísahu danou Barahirovi a zároveň naplnil vlastní věštbu, kterou pronesl ke své sestře Galadriel, a ve které pravil, že z jeho říše nezbude nic, co by mohl zdědit syn.

Externí odkazy editovat