Ferdinand Alfons z Trauttmansdorffu
Ferdinand Alfons z Trauttmansdorff-Weinsbergu (německy celým jménem Ferdinand Alfons Maria Joseph Hilarius Erbgraf von und zu Trauttmansdorff-Weinsberg; 13. ledna 1871 Oberwaltersdorf[3][4] – 18. září 1915 Bialowiecz, Ruské impérium[4][5])[2] byl česko-rakouský šlechtic z knížecí linie rodu Trauttmansdorffů a politik německé národnosti z Čech, na počátku 20. století poslanec Říšské rady.
| Ferdinand dědičný hrabě z Trauttmansdorff-Weinsbergu | |
|---|---|
 Rodový erb Trauttmansdorffů | |
| Poslanec rakouské Říšské rady | |
| Ve funkci: 17. listopadu 1903 – 30. ledna 1907[1] | |
| Panovník | František Josef I. |
| Tajný rada | |
| Ve funkci: 1912 – 18. září 1915 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Císařský komorník | |
| Ve funkci: 1895 – 18. září 1915 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Strana ústavověr. velkostatku |
| Narození | 13. ledna 1871 Oberwaltersdorf  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 18. září 1915 (ve věku 44 let)  Ruské impérium |
| Příčina úmrtí | úplavice |
| Choť | (1895) Marie ze Schwarzenbergu (1869–1931) |
| Rodiče | Karel Jan Nepomuk z Trauttmansdorff-Weinsbergu (1845–1921) a Josefína Pallavicini (1849–1923) |
| Děti | 1. Karel (1897–1976) 2. Ferdinand Jan (1897–1958) 3. Maxmilián Karel (1900–1965) 4. Bedřich (1905–1905) |
| Ocenění | rytíř řádu Železné koruny 2. třídy (1910)[2] |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie editovat
Byl starším synem knížete Karla Jana z Trauttmansdorffu (1845–1921) a jeho manželky Josefy Pallaviciniové (1849–1923).
Navštěvoval Skotské gymnázium (Schottengymnasium) ve Vídni (do roku 1890), v letech 1890–1894 studoval právo na Německé univerzitě v Praze.[1] Po dokončení studií působil ve státní službě. Stal se okresním komisařem. Byl činný i sociální oblasti. Podporoval vídeňský ústav na ochranu dětí. Byl členem Katolického národního svazu pro Rakousko.[4] Od roku 1912 měl titul tajného rady.[6]
Působil i jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl v doplňovacích volbách roku 1903 za kurii velkostatkářskou v Čechách. Nastoupil 17. listopadu 1903 místo Františka Gabriela z Hartigu.[7] Ve volebním období 1901–1907 se uvádí jako hrabě Ferdinand Trauttmansdorff, velkostatkář.[8] Na Říšské radě patřil do Strany ústavověrného velkostatku.[6][9]
Po vypuknutí první světové války se dobrovolně přihlásil do služby. Nejprve vedl špitál ve vídeňském Pötzleinsdorfu, brzy ale nastoupil přímo do bojových jednotek a zúčastnil se četných válečných operací v prostoru Polska. Zemřel v září 1915 na úplavici v ruské části Polska.[4][5]
Manželství a rodina editovat
V Praze se 23. ledna 1895 oženil s princeznou Marií (2. 10. 1869 Orlík – 20. 3. 1931 Horšovský Týn), nejmladší dcerou knížete Karla III. ze Schwarzenbergu (1824–1904) z orlické sekundogenitury a jeho manželky Vilemíny Marie z Öttingen-Öttingenu (1833–1910).[10] Manželé měli čtyři syny:
- 1. Karel Josef (10. 3. 1897 Kadaň – 3. 6. 1976 Vídeň), 5. kníže z Trauttmansdorff-Weinsbergu, manž. 1921 hraběnka Johana Kinská z Vchynic a Tetova (24. 8. 1902 Moravský Krumlov – 16. 11. 1964 Vídeň)[11]
- 2. Ferdinand Jan (10. 3. 1897 Kadaň – 14. 5. 1958 Klagenfurt am Wörthersee), manž. 1921 hraběnka Hanna Kinská z Vchynic a Tetova (2. 4. 1891 Vídeň – 15. 5. 1984 Feldkirch)[11]
- 3. Maxmilián Karel (13. 9. 1900 Vídeň – 25. 6. 1965 Innsbruck), čtyřikrát ženatý, bezdětný[11]
- 4. Bedřich (10. 5. 1905 – 22. 5. 1905)[11]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b Trauttmansdorff, Ferdinand Alfons Erbgraf [online]. Parlament der Republik Österreich [cit. 2023-12-21]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 395.
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Oberwaltersdorf Dolní Rakousko
- ↑ a b c d Erbgraf Ferdinand Trauttmansdorff. Der Tiroler. Září 1915, roč. 34, čís. 219, s. 3. Dostupné online.
- ↑ a b Ferdinand Erbgraf zu Trauttmansdorff. Salzburger Chronik. Září 1915, čís. 216, s. 5. Dostupné online.
- ↑ a b Neue Geheime Räte. Reichspost. Prosinec 1912, čís. 601, s. 6. Dostupné online.
- ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0017&page=3046&size=45
- ↑ Neues Wiener Tagblatt, 17. 11. 1903, s. 3.
- ↑ Trauttmansdorff 2. w.genealogy.euweb.cz [online]. [cit. 2023-06-25]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Trauttmansdorff 3. w.genealogy.euweb.cz [online]. [cit. 2023-06-25]. Dostupné online.
