Felix Holzmann

český komik

Felix Holzmann (8. července 1921 Teplice13. září 2002 Saská Kamenice) byl český komik německé národnosti.

Felix Holzmann
Busta Felixe Holzmanna
Busta Felixe Holzmanna
Narození8. července 1921
Teplice
Úmrtí13. září 2002 (ve věku 81 let)
Saská Kamenice
Povoláníherec a televizní herec
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ve svých scénkách se proslavil postavou s výraznými kulatými brýlemi a slaměným kloboukem, tzv. tralaláčkem.[1] Jeho vystoupení mělo většinou charakter dialogu, výjimečně monologu. Vytvořil typ natvrdlého chlapíka, kterému všechno dochází nezvykle dlouho, se zvláštním tázavým zpěvavým protahováním koncovek.[2] Jeho texty byly precizně vystavěné, humor zpravidla těžil z nečekaného uchopení významu slov a slovních spojení (podobný styl měly scénky s Hlustvisihákem z pera Bedřicha Zelenky).

Životopis

editovat

Narodil se v Teplicích, ale již v mládí se s rodiči přestěhoval do Litoměřic. Vystudoval obchodní školu v Ústí nad Labem, ale nakonec se začal věnovat divadlu. V severozápadní části Mírového náměstí v Litoměřicích se nachází dům jeho rodiny, kde prožil dětství. Dnes je na tomto domě umístěna jeho busta s malou pamětní deskou.[3] Ve scénce Akvárium uvádí, že bydlí v Litoměřicích v ulici Máchova 44 (taková adresa tam ale neexistuje, ve skutečnosti bydlel na Mrázově 28).

V Ústí nad Labem se seznámil s Františkem Budínem, účetním a příležitostným konferenciérem, který se stal jeho dlouholetým jevištním partnerem. Pro Budínovu vytíženost v zaměstnání, kterého se nechtěl vzdát[1], přesídlil Holzmann později do Prahy, kde ve svých komických scénkách vystupoval i s profesionálními umělci, jako byli Viktor Maurer, Lubomír Lipský, Milan Neděla, Miloslav Šimek, Jan Borovička, Jiří Bruder, Zdeněk Dítě, ale i Karel Gott nebo Iva Janžurová.

V roce 1970 spáchala jeho žena sebevraždu.[1] Po této události začal působit také v Německé demokratické republice, kde se seznámil se zpěvačkou a konferenciérkou Barbarou „Bärbel“ Greifovou, která se stala jeho druhou ženou. Po sňatku s ní žil trvale v Německu, ale do Československa se stále vracel a příležitostně vystupoval v Československé (později České) televizi. Roku 1993 si zahrál v televizní komedii Deset malých běloušků. V roce 1997 vystoupil na rockovém festivalu v Trutnově[4] a několik let před svou smrtí ještě působil s manželkou v angažmá na zaoceánském parníku.[1] Těsně před smrtí obdržel platinovou desku Supraphonu.[5]

Je pohřben na hřbitově v Litoměřicích.[6]

Po smrti

editovat

Až po jeho smrti se veřejnost dozvěděla, že během druhé světové války sloužil v německé armádě v západní Evropě, a po válce proto strávil rok v sovětském zajetí, ale k těmto tvrzením chybějí upřesňující dokumenty.[7] V roce 2008 vyšla literární koláž o životě Felixe Holzmanna, která je připomínkou Holzmannova osobitého humoru a popularity. Je nedokončeným rozhovorem Ondřeje Suchého s Felixem Holzmannem, doplněným vzpomínkami dcery a přátel, dopisy, fotografiemi z jeho soukromí, novinovými výstřižky a úryvky z estrádních vystoupení.

Diskografie

editovat

CD disky

editovat
  • 10× Felix Holzmann. Supraphon, 1997. (71:10). Obsahuje: Ukulele, Svačina, Hřbitovní rozhovor, Křížovkáři, Náhodné setkání, Seznamka, Šachová koncovka, Statistika, V kině, Skleróza.
  • Ještě 10× Felix Holzmann. Supraphon, 2002. (70:43). Akvárium, Vaše žena je podobná mé známé, Vzorný vrchní, Domácí úkol, Kolegové, Alibi, Rozvod, Astrologie, Židle, Reportáž s nakupujícím v Kotvě.
  • Ztracený a nalezený. Supraphon, 2004. (54:21) Obsahuje: Anekdoty úvodem, Divácká soutěž, Anekdoty podruhé, Klíček, Ještě jednou anekdoty, Tak si na tom jevišti zůstaňte sám, Anekdoty nakonec.
  • Huhulák a další známé i neznámé scénky a anekdoty. Praha: Supraphon, ℗2006. (58:17). Obsahuje: Dotazník – neviděli jste tu Františka Joudu?, Anekdoty 1–4, O manželce, Ryba, Rozhovor Zdeňka Podskalského s Felixem Holzmannem, Ukulele (Huhulák).
  • Všechny šplechty. Praha: Supraphon, ℗2010. 5 CD.
  • Včera, dnes a zítra. Praha: Česká televize, ℗2011. 3 CD. Edice České televize. Zábava.
  • Šprechty Felixe Holzmanna: scénky a anekdoty. Praha: Supraphon, ℗2011. (71:24). Obsahuje: Ukulele (Huhulák), Svačina, Hřbitovní rozhovor, Křížovkáři (Průkopník), Náhodné setkání, Anekdoty 1–7.
  • Nové scénky Felixe Holzmanna, aneb, Včera, dnes a zítra…: záznam představení Davida Šíra a Miroslava Reila z divadla Semafor. [Praha]: Popron music & publishing, ℗2015. 2 CD. (77:02; 62:05).

Zvukové kazety

editovat
  • Humoriády Felixe Holzmanna. Praha: Supraphon, ℗1991. (39:19).
  • Humoriády. Kvíz. Rušený program. [Praha]: Supraphon, ℗1991.
  • Felix Holzmann. 1. Praha: Supraphon, ℗1995. (37:15). Vybral a sestavil producent Jiří Tušl. Edice Nestárnoucí smích. Obsahuje: Ukulele, Kolegové, Vzorný vrchní, Svačina, Křížovkáři.
  • Felix Holzmann. 2. Praha: Supraphon, ℗1995. (37:59). Obsahuje: Náhodné setkání, Akvárium, Hřbitovní rozhovor, Domácí úkol, Alibi.
  • Felix Holzmann. 3. Praha: Supraphon Records, ℗1995. (66 min.). Výběr a sestava producent Jiří Tušl. Edice Nestárnoucí smích. Obsahuje: Skleróza, Židle, Seznamka, Šachová koncovka, Statistika, V kině, Astrologie, Rozvod.

Reference

editovat
  1. a b c d Životopis Felix Holzmann. www.ceskatelevize.cz [online]. Česká televize [cit. 2018-12-01]. Dostupné online. 
  2. Felix Holzmann. FDb.cz [online]. [cit. 2018-12-01]. Dostupné online. 
  3. Dům Felixe Holzmanna - Litoměřice. www.turistika.cz [online]. Turistika.cz [cit. 2018-12-01]. Dostupné online. 
  4. GÖTH, Jindřich. Felix Holzmann: Tak mně teda řekněte.... Instinkt. 2011, čís. 15. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-02.  Archivováno 2. 10. 2015 na Wayback Machine.
  5. BAROCH, Pavel. Smutný komik Felix Holzmann: wehrmacht, gulag i sebevražda ženy. TÝDEN.cz [online]. 2017-12-10 [cit. 2018-12-01]. Dostupné online. 
  6. Felix Holzmann. litomericky.denik.cz [online]. Litoměřický deník [cit. 2018-12-01]. Dostupné online. 
  7. ŠTEFEK, Jiří. Holzmann rozdával smích plnými hrstmi, svou službu u Wehrmachtu však tajil. Reflex.cz [online]. Reflex, 2016-07-08 [cit. 2018-12-01]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • SUCHÝ, Ondřej. Aluminový klíček Felixe Holzmanna. Praha: Modrý Stůl, 2008. ISBN 978-80-903471-6-8. S. 154. 

Externí odkazy

editovat