Fed Cup

(přesměrováno z Fed cup)

Fed Cup je ženská týmová soutěž v tenise, do roku 1995 známá jako Pohár federace (Federation Cup), kterou pořádá Mezinárodní tenisová federace. Jedná se o největší mezinárodní týmovou soutěž v ženském světovém sportu[3] hranou v podobě světového poháru v tenise (The World Cup of Tennis). Premiérový ročník se uskutečnil v roce 1963. Celkem jedenáct výběrů získalo trofej. Nejvícekrát triumfovaly Spojené státy americké, které vyhrály 18 ročníků a 11krát odešly jako poražený finalista.[4] Od roku 2016 je předsedkyní výboru Fed Cupu, řídícího orgánu soutěže, Američanka Katrina Adamsová.[5]

Fed Cup
Aktuální ročník:
Fed Cup 2020
Pohár pro vítězky Fed Cupu
Pohár pro vítězky Fed Cupu
Sport tenis
Založeno 1963
Předchozí názvy Pohár federace (1963–1994)
Vlastník Mezinárodní tenisová federace
Rozpočet 18 milionů USD (2020)[1]
Počet týmů 12 (finále)
16 (kvalifikační kolo)
116 v roce 2020[2]
Poslední vítěz Francie Francie (3. titul)
Nejvíce titulů USA Spojené státy (18)
Sponzoři BNP Paribas
Příbuzné soutěže Davis Cup
Web fedcup.com

Od února do června 2020 probíhá 58. ročník. Obhájkyněmi titulu jsou tenistky Francie, které v perthském finále 2019 porazily hráčky Austrálie 3–2 na zápasy. Získaly tak třetí trofej.[6]

Od roku 2020 Fed Cup navázal na změny herního schématu v Davis Cupu. Dvě světové skupiny byly nahrazeny jednotýdenním finálovým turnajem pro dvanáct týmů na neutrální půdě. V letech 2020–2022 jej hostí antukové dvorce maďarské metropole Budapešti. Zavedeno bylo také kvalifikační kolo s osmi vzájemnými duely, jejichž vítězové hrají finálový turnaj. Osm vítězů šestnáctičlenné baráže postupuje do kvalifikačního kola následujícího ročníku. Na poražené pak čeká účast v 1. skupinách tří kontinentálních zón, jejichž formát se základními bloky a barážemi o postup a sestup byl zachován.[1]

Mužskou obdobou je týmová soutěž Davis Cup, jejíž první ročník proběhl v roce 1900. Třetí a méně prestižním kolektivním turnajem je Hopmanův pohár, určený pro smíšené páry. Pouze Spojené státy, Austrálie a Česká republika vyhrály Fed Cup a Davis Cup v jednom kalendářním roce. Jediné Česko pak v konkrétní sezóně přidalo i triumf na Hopman Cupu.[7][8]

HistorieEditovat

 
Logo Fed Cupu by BNP Paribas

Historie Fed Cupu sahá do roku 1963, kdy byla k 50. výročí založení Mezinárodní tenisové federace (ITF) uvedena soutěž, jež měla být obdobou mužského Davis Cupu. Založení tehdy ještě Federation Cupu (Poháru federace) odráželo vzrůstající popularitu ženského tenisu a s tím související poptávku po podobném typu soutěže.

V roce 1995 došlo ke změně názvu na Fed Cup a nově se také začala pořádat utkání světových skupin systémem domácí–hosté, kdy se nadále nehrálo na předem vybraném, často neutrálním hřišti. V soutěži startovaly tenistky z čela žebříčku jako Billie Jean Kingová, Chris Evertová, Virginia Wadeová, Martina Navrátilová nebo Steffi Grafová. V roce 2000 se do poháru zapojilo 100 zemí celého světa.

V roce 2012 proběhl jubilejní 50. ročník. V listopadovém finále Světové skupiny se v pražské O2 areně střetly obhájce titulu Česká republika a Srbsko. Český tým vyhrál 3:1 na zápasy a získal sedmý titul.

Pouze tři tenistky Margaret Courtová, Chris Evertová a Billie Jean Kingová vyhrály soutěž jako aktivní hráčky i jako nehrající kapitánky týmu.[9] Petr Pála dosáhl v roce 2016 jako první nehrající kapitán na pět titulů.[10]

V roce 2019 se mohlo poprvé součástí družstva stát pět hráček a poprvé byl zaveden tiebreak za stavu her 6–6 ve třetí, rozhodující sadě.[11] Finanční odměny šestnácti týmům při posledním ročníku ve formátu dvou světových skupin dosáhly výše 7,5 milionů dolarů, což znamenalo téměř zdvojnásobení z částky 3,7 milionů dolarů v roce 2018.[12]

Vývoj herního formátuEditovat

 
Český tým s jubilejním desátým pohárem po vítězství v roce 2016

Významné změny struktury vstoupily v účinnost roku 1995, se změnou názvu soutěže. Z šestnáctičlenné světové skupiny bylo vyčleněno osm týmů, které vytvořily druhou světovou skupinu. K oběma nově osmičlenným úrovním byly zavedeny baráže. Transformoval se i model pořadatelství, když v prvních dvou skupinách zaniklo konání v jednom datu a dějišti. Namísto toho se zápasy odehrávaly na místě jednoho ze vzájemných soupeřů, se střídáním domácího družstva. V roce 2000 došlo opět ke sloučení v jedinou světovou skupinu o třinácti zemích s finálovou fází v jediném areálu. Následující ročník měla světová skupina dva čtyřčlenné bloky. V sezóně 2002 se vrátil systém pavouka s 16 týmy i pořadatelstvím jednoho z duelistů. Roku 2005 pak byly obnoveny dvě světové skupiny po osmi družstvech.

Herní formát do roku 2019 tvořily dvě světové skupiny s barážemi a tři kontinentální zóny s výkonnostními skupinami, když každá z nich byla rozdělena na bloky a závěrečnou baráž.[2][13]

Od roku 2020 Fed Cup navázal na změny schématu v Davis Cupu. Dvě světové skupiny byly nahrazeny jednotýdenním finálovým turnajem na neutrální půdě v dubnovém termínu. Finále se účastní dvanáct týmů, z nichž osm do něj postupuje z 16členného kvalifikačního kola. Poražení v kvalifikaci hrají baráž. Zbylá čtyři místa pro finále jsou přidělena finalistům předchozího ročníku, hostitelské zemi a pro jeden tým je určena divoká karta. Z šestnáctičlenné baráže postupují vítězové do kvalifikačního kola následujícího ročníku a na poražené čeká sestup do 1. skupin zón. Zachována byla skupinová struktura tří kontinentálních zón, s barážemi o postup a sestup. Utkání kvalifikačního kola a baráže probíhají na domácí půdě jednoho z dvojice týmů. Finále a skupiny zón se konají na neutrální půdě.[2]

Mezistátní zápasy finále a zonálních skupin jsou hrány jediný den do dvou vítězných bodů, s dvěma dvouhrami a závěrečnou čtyřhrou. Mezistátní utkání kvalifikačního kola a baráže probíhají do tří vítězných bodů v rámci dvou dnů, se čtyřmi dvouhrami a závěrečným deblem.[1][2]

Úroveň
1. Finále
12 týmů
2. Kvalifikační kolo
16 týmů
Baráž
16 týmů
3. 1. skupina Americké zóny 1. skupina zóny Asie a Oceánie 1. skupina zóny Evropy a Afriky
4. 2. skupina Americké zóny 2. skupina zóny Asie a Oceánie 2. skupina zóny Evropy a Afriky
5. 3. skupina zóny Evropy a Afriky

Přehled fináleEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam vítězek Fed Cupu.
 
Členky amerického výběrů při oslavě druhého titulu v roce1966. Zleva: Carole Caldwell Graebnerová, Julie HeldmanováBillie Jean Kingová.
 
Ana Ivanovićová během 1. zápasu čtvrtfinále II. světové skupiny Srbsko–Japonsko v únoru 2009, v němž porazila Ai Sugijamovou 6–4, 6–4
 
Slovinka Polona Hercogová ve dvouhře druhé Světové skupiny 2011, kde podlehla Němce Andree Petkovicové
 
Američanka Serena Williamsová ve dvouhře baráže Světové skupiny 2012, v níž porazila Ukrajinku Lesju Curenkovou
Rok Vítěz Finalista Výsledek
1963   Spojené státy   Austrálie 2–1
1964   Austrálie   Spojené státy 2–1
1965   Austrálie   Spojené státy 2–1
1966   Spojené státy   Západní Německo 3–0
1967   Spojené státy   Velká Británie 2–0
1968   Austrálie   Nizozemsko 3–0
1969   Spojené státy   Austrálie 2–1
1970   Austrálie   Západní Německo 3–0
1971   Austrálie   Velká Británie 3–0
1972   Jihoafrická republika   Velká Británie 2–1
1973   Austrálie   Jihoafrická republika 3–0
1974   Austrálie   Spojené státy 2–1
1975   Československo   Austrálie 3–0
1976   Spojené státy   Austrálie 2–1
1977   Spojené státy   Austrálie 2–1
1978   Spojené státy   Austrálie 2–1
1979   Spojené státy   Austrálie 3–0
1980   Spojené státy   Austrálie 3–0
1981   Spojené státy   Velká Británie 3–0
1982   Spojené státy   Západní Německo 3–0
1983   Československo   Západní Německo 2–1
1984   Československo   Austrálie 2–1
1985   Československo   Spojené státy 2–1
1986   Spojené státy   Československo 3–0
1987   Západní Německo   Spojené státy 2–1
1988   Československo   Sovětský svaz 2–1
1989   Spojené státy   Španělsko 3–0
1990   Spojené státy   Sovětský svaz 2–1
1991   Španělsko   Spojené státy 2–1
1992   Německo   Španělsko 2–1
1993   Španělsko   Austrálie 3–0
1994   Španělsko   Spojené státy 3–0
1995   Španělsko   Spojené státy 3–2
1996   Spojené státy   Španělsko 5–0
1997   Francie   Nizozemsko 4–1
1998   Španělsko   Švýcarsko 3–2
1999   Spojené státy   Rusko 4–1
2000   Spojené státy   Španělsko 5–0
2001   Belgie   Rusko 2–1
2002   Slovensko   Španělsko 3–1
2003   Francie   Spojené státy 4–1
2004   Rusko   Francie 3–2
2005   Rusko   Francie 3–2
2006   Itálie   Belgie 3–2
2007   Rusko   Itálie 4–0
2008   Rusko   Španělsko 4–0
2009   Itálie   Spojené státy 4–0
2010   Itálie   Spojené státy 3–1
2011   Česko   Rusko 3–2
2012   Česko   Srbsko 3–1
2013   Itálie   Rusko 4–0
2014   Česko   Německo 3–1
2015   Česko   Rusko 3–2
2016   Česko   Francie 3–2
2017   Spojené státy   Bělorusko 3–2
2018   Česko   Spojené státy 3–0
2019   Francie   Austrálie 3–2

Přehled vítězství a fináleEditovat

Stát Vítězství Finále
počet roky počet roky
  Spojené státy 18 1963, 1966, 1967, 1969, 1976, 1977, 1978, 1979, 1980, 1981, 1982, 1986, 1989, 1990, 1996, 1999, 2000, 2017 12 1964, 1965, 1974, 1985, 1987, 1991, 1994, 1995, 2003, 2009, 2010, 2018
  Česko
  Československo
11 2011, 2012, 2014, 2015, 2016, 2018
1975, 1983, 1984, 1985, 1988
1
1986
  Austrálie 7 1964, 1965, 1968, 1970, 1971, 1973, 1974 11 1963, 1969, 1975, 1976, 1977, 1978, 1979, 1980, 1984, 1993, 2019
  Španělsko 5 1991, 1993, 1994, 1995, 1998 6 1989, 1992, 1996, 2000, 2002, 2008
  Rusko
  Sovětský svaz
4 2004, 2005, 2007, 2008
  
7 1999, 2001, 2011, 2013, 2015
1988, 1990
  Itálie 4 2006, 2009, 2010, 2013 1 2007
  Francie 3 1997, 2003, 2019 3 2004, 2005, 2016
  Německo
  Západní Německo
2 1992
1987
5 2014
1966, 1970, 1982, 1983
  Jihoafrická republika 1 1972 1 1973
  Belgie 1 2001 1 2006
  Slovensko 1 2002 0
  Velká Británie 0 4 1967, 1971, 1972, 1981
  Nizozemsko 0 2 1968, 1997
  Srbsko 0 1 2012
  Švýcarsko 0 1 1998
  Bělorusko 0 1 2017

Žebříček ITFEditovat

Žebříček ženských týmů ITF
Poř. země body změna
1.   Francie 25 280,00 2
2.   Česko 22 700,00 1
3.   Spojené státy 20 115,00 1
4.   Austrálie 14 160,00
5.   Bělorusko 11 880,00
6.   Rumunsko 7 562,50
7.   Německo 6 822,50
8.   Španělsko 5 532,50
9.   Švýcarsko 4 735,00
10.   Belgie 4 050,00
vydán 11. listopadu 2019[14]
Poř. země body změna
11.   Velká Británie 4 035,00
12.   Lotyšsko 3 782,50
13.   Kanada 3 630,00
14.   Japonsko 3 455,00
15.   Slovensko 3 417,50
16.   Rusko 3 080,00
17.   Kazachstán 2 482,50
18.   Brazílie 2 280,00
19.   Nizozemsko 2 095,00
20.   Paraguay 2 047,50

Týmy na 1. místě žebříčku ITFEditovat

Na 1. místě žebříčku ITF od jeho zavedení v listopadu 2002 se vystřídalo pět týmů.

Č. stát nástup odchod kol v jednom období kol celkem
1.   Slovensko 20021104a4. listopadu 2002 20031123a23. listopadu 2003 4 4
2.   Francie 20031124a24. listopadu 2003 20050918a18. září 2005 7 7
3.   Rusko 20050919a19. září 2005 20091108a8. listopadu 2009 12 12
4.   Itálie 20091109a9. listopadu 2009 20120422a22. dubna 2012 8 8
5.   Česko 20120423a23. dubna 2012 20131103a3. listopadu 2013 4 4
  Itálie (2) 20131104a4. listopadu 2013 20140420a20. dubna 2014 2 10
  Česko (2) 20140421a21. dubna 2014 20191110a10. listopadu 2019 16 20
  Francie (2) 20191111a11. listopadu 2019 úřadující 1 8
Aktualizováno k 3. březnu 2020.[14]
tučně je uvedena rekordní hodnota

Systém přidělování bodů do roku 2019Editovat

 
Petra Kvitová s pohárem v Moskvě, 2011

Po každém odehraném kole je žebříček aktualizován.

Body každého týmu ve Fed Cupu byly kumulovány ze čtyř posledních ročníků. Větší váhu měly body získané nověji a naopak váha bodů dosažených dříve se snižovala.[15] V celkové sumě tak měly 100% váhu body získané v posledním, předešlém roce, počítané k datu daného kola. Do součtu pak byly přičteny i body získané před dvěma, třemi a čtyřmi lety k danému datu, a to se sníženou váhou, přičemž platilo, že váha bodů dosažených před 2 lety byla 75 %, před 3 lety 50 % a před 4 lety 25 % z jejich původní hodnoty.

Body byly přidělovány pouze vítězným týmům daného kola soutěže. Vítězové ve světových skupinách byli bodováni štědřeji než v kontinentálních zónách, stejně tak i následná kola měla vzestupnou bodovou gradaci. Bonusové body náležely družstvům, která porazila výše postaveného soupeře, ale pouze tehdy, jestliže byl soupeř umístěn do 75. místa žebříčku. Při volném losu družstvo získalo standardní počet bodů za postup do dalšího kola. Žádné body také nebyly přidělovány z eventuálních turnajů útěchy.[15]

V 1., 2. a 3. skupinách tří kontinentálních zón byly body každého týmu vytvořeny na základě jeho výsledného postavení ve skupině. Suma bodového ohodnocení závisela na počtu týmů, které se daný rok soutěže zúčastnil. Nicméně maximální bodový strop byl v každé skupině neměnný.[15]

Skupina fáze předešlý rok – 2 roky – 3 roky – 4 roky
Světová skupina I finále 8 000 6 000 4 000 2 000
semifinále 6 000 4 500 3 000 1 500
čtvrtfinále 4 000 3 000 2 000 1 000
baráž 2 000 1 500 1 000 500
Světová skupina II 1. kolo 1 500 1 125 750 375
baráž 1 000 750 500 250
1. skupina zóny základní blok a baráž maximálně 1 000 bodů
2. skupina zóny základní blok a baráž maximálně 400 bodů
3. skupina zóny základní blok a baráž maximálně 160 bodů
Žebříček soupeře bonus
1. 200
2.–5. 180
6.–10. 150
11.–20. 100
21.–30. 80
31.–50. 50
51.–75. 30

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz, Luboš Zabloudil. Fed Cup následuje Davis Cup. Od příštího roku se v šestidenním finále utká 12 zemí [online]. 2018-06-27 [cit. 2019-07-07]. Dostupné online. 
  2. a b c d Fed Cup Format [online]. International Tennis Federation [cit. 2020-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Fed Cup History, Fed Cup, přístup 4.5.2011
  4. Fed Cup History [online]. ITF [cit. 2017-11-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. FED CUP COMMITTEE [online]. Fed Cup [cit. 2018-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Francie díky třem bodům Mladenovicové vyhrála po 16 letech Fed Cup [online]. TenisPortal.cz, 2019-11-10 [cit. 2019-11-14]. Dostupné online. 
  7. Stepanek leads Czech Republic to victory, Davis Cup Web, 18.11.2012
  8. Třetí den finále: Berdych Ferrerovi podlehl, Španěly dorazil Štěpánek. iDNES.cz [online]. 2012-11-18 [cit. 2020-03-04]. Dostupné online. 
  9. Fed Cup Final #Trivia [online]. Twitter /Fed Cup account/, 2016-10-26 [cit. 2016-10-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. TenisPortal.cz, ČTK, Ondřej Jirásek. Splněný fedcupový sen: Češky slaví hattrick! [online]. Tenisportal.cz, 2016-11-13 [cit. 2016-11-13]. Dostupné online. 
  11. Mezinárodní tenisová federace. ITF announces record Fed Cup investment for 2019 [online]. Tenisportal.cz, 2018-08-24 [cit. 2019-02-08]. Dostupné online. 
  12. Mezinárodní tenisová federace. ITF announces record Fed Cup investment for 2019 [online]. Tenisportal.cz, 2018-08-24 [cit. 2019-02-08]. Dostupné online. 
  13. Fed Cup Rules & Regulations [online]. International Tennis Federation, 13-01-2016 [cit. 2016-01-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. a b Fed Cup Ranking [online]. Fed Cup [cit. 2019-11-13]. Dostupné online. 
  15. a b c How the Rankings Work [online]. International Tennis Federation. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat