Fajsal bin Abd al-Azíz

třetí král Saúdské Arábie

Fajsal bin Abd al-Azíz (14. dubna[1] 190625. března 1975) byl třetím králem Saúdské Arábie. Vládl zemi v letech 19641975. Zemřel na následky atentátu.

Fajsal ibn Abdul al-Azíz
saúdskoarabský král
Portrét
Král Saúdské Arábie
Období2. listopadu 196425. března 1975
PředchůdceSaúd bin Abd al-Azíz
NástupceChálid bin Abd al-Azíz
Předseda vlády Saúdské Arábie
Období31. října 196225. března 1975
PředchůdceSaúd bin Abd al-Azíz
NástupceChálid bin Abd al-Azíz
Období16. srpna 195421. prosince 1960
PředchůdceSaúd bin Abd al-Azíz
NástupceSaúd bin Abd al-Azíz
Ministr zahraničních věcí Saúdské Arábie
Období16. března 196225. března 1975
Období19. prosince 193022. prosince 1960
Předchůdcenikdo, funkce vytvořena

Narození14. dubna 1905
Rijád
Úmrtí25. března 1975 (ve věku 69 let)
Rijád, Saúdská ArábieSaúdská Arábie Saúdská Arábie
PohřbenHřbitov Al Oud v Rijádu
26. března 1975
PotomciMohammed bin Faisal Al Saud, Lolowah bint Faisal Al Saud, Turki bin Faisal Al Saud, Abdullah bin Faisal Al Saud, Khalid bin Faisal Al Saud, Saud bin Faisal bin Abdulaziz Al Saud, Haifa bint Faisal, Sara bint Faisal Al Saud a Saad bin Faisal Al Saud
DynastieSaúdové
OtecAbd al-Azíz ibn Saúd
MatkaTarfah bint Abdullah Al Sheikh
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kolem roku 1958, za vlády krále Saúda, vyvrcholila v zemi finanční a politická krize. Uvnitř královské rodiny tak vznikly dvě opoziční skupiny proti Saúdovi, jedna chtěla nastolit konstituční monarchii, druhá zdůrazňovala nutnost ekonomických reforem. V jejím čele stál princ Fajsal. Na nátlak svých bratrů předal v roce 1958 král Saúd Fajsalovi široké pravomoci a 2. listopadu 1964 Fajsal usedl na trůn.

Během své vlády skutečně provedl několik ekonomických reforem, stát se významně modernizoval, investovány byly velké částky do infrastruktury, zdravotnictví a školství. Modernizace byla umožněna prudkým růstem příjmů z ropy. Ekonomický život se významně přiblížil kapitalismu, přesto Fajsal roku 1970 též zavedl plánování na pětiletky typické pro socialistické státy. Roku 1962 oficiálně zrušil otroctví.

Politický systém se za Fajsala nezměnil, moc krále zůstala takřka absolutní, volání po ústavě Fajsal odmítl známým výrokem „naší ústavou je Korán“. Ideologický důraz byl kladen na panislamismus (jímž chtěl vytlačit z regionu socialismus a arabský nacionalismus), antikomunismus a podporu Palestinským Arabům. Fajsal odmítl navázat jakékoli vztahy se Sovětským svazem a státy východního bloku, jeho základním názorem bylo, že komunismus a islám jsou neslučitelné ideologie. Často zdůrazňoval rovněž podobnost komunismu a sionismu. Za své nepřátele považoval panarabské politiky v regionu, zejména egyptského prezidenta Gamála Násira a libyjského vůdce Muammara Kaddáfího. Sblížil se naopak s Násirovým nástupcem Anvarem Sadatem, na jehož odklon od Sovětského svazu měl zřejmě vliv. V roce 1973 patřil k hlavním strůjcům celosvětové ropné krize, kterou vyvolal na protest proti západní podpoře Izraeli v Jomkipurské válce. Začal poté také masivně financovat palestinské organizace, což velmi zvýšilo jeho prestiž v arabském světě. Velmi rozšířil svůj vliv též v Pákistánu, kde po něm pojmenovali několik měst a mešit.

Uvnitř státu vůči němu rostla opozice mezi islámskými duchovními a v armádě. Roku 1969 Fajsal nechal pozatýkat stovky důstojníků, když za jeho vlády pečlivě budovaná tajná služba údajně odhalila přípravy na vojenský státní převrat. Král Fajsal byl 25. března 1975 zavražděn svým synovcem Fajsalem ibn Musájdem. Šlo pravděpodobně o pomstu za smrt ibn Musájdova otce, který byl zastřelen na demonstraci proti zavedení televize v Saúdské Arábii. Fajsal ibn Musájd byl odsouzen k smrti a veřejně popraven. Na trůn pak nastoupil král Chálid.

Vyznamenání editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. King Faisal Ibn Abdul Aziz Al Saud, Saudi Arabia. www.the-saudi.net [online]. [cit. 2019-09-20]. Dostupné online. 
  2. Boletín Oficial del Estado. 22. dubna 1952, čís. 113, s. 1826. Dostupné online. 
  3. Otras disposiciones. Boletín Oficial del Estado. 4. července 1966, čís. 158, s. 8406. Dostupné online. 
  4. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-09-20]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat