Fabergého vejce

Fabergého vejce jsou zlaté klenoty ve tvaru velikonočního vejce, které vytvořil ruský zlatník a klenotník Carl Fabergé z rodiny původem hugenotských uprchlíků z Německa a jeho spolupracovníci (zlatníci a glyptici) v původně rodinné klenotnické dílně v Petrohradu v období let 18851917.

Fabergého vejce – „Pelikán

Slovní spojení «Vejce Fabergé» se stalo především synonymem nádhery a symbolem bohatství klenotů ruského carského dvora a předrevolučního Ruska; kromě toho také obecně výrazem pro druh klenotů v podobě vajec s překvapením uvnitř.

Odhaduje se, že bylo vyrobeno kolem sedmdesáti těchto klenotů (zdokumentováno 71), z toho padesát dvě na zakázku carské rodiny (tzv. carská velikonoční vejce), další pak pro Fabergého stálé nebo prominentní zákazníky. Nápady a výtvarné provedení kromě Fabergého obstarávali tři zlatničtí mistři, zde uvedení v chronologickém pořadí práce: 1. Erik August Kollin, 2. Michail Perchin, 3. Henrik Wigström. Do současnosti se dochovalo 43 exemplářů.

Historie vznikuEditovat

První vejce objednal roku 1885 car Alexandr III. jako dar pro svou ženu, carevnu Marii Fjodorovnu k 20. výročí jejich zasnoubení a až do konce svého života († 1894) své manželce každý rok u příležitosti velikonoc věnoval další takový klenot. Jeho syn Mikuláš II. v otcem započaté tradici pokračoval s tím, že obdarovával jak svou matku, tak svou manželku. Každé další vejce bylo pro dárce i obdarovaného překvapením. Z období rusko-japonské války v letech 1904–1905 nejsou známy identifikovatelné exempláře. Poslední dvě vejce z roku 1917 se již v důsledku dramatických převratných událostí Ruské revoluce k carské rodině nedostala, protože byla dokončena až po její internaci a následné popravě.

Sedm vajec si objednal majitel zlatých dolů Alexander Kelch z Moskvy, který již po roce 1905 přišel o veškerý majetek. Po jednom vejci koupili mj. anglická vévodkyně z Marlborough, ruský kníže Jusupov, bankéř Rothschild a petrolejářský magnát švédského původu Emmanuel Nobel.

Brzy po roce 1917 byl větší počet Fabergého vajec z carských a jiných sbírek odvezen z Ruska. V roce 1927 bylo několik vajec z finančních důvodů na Stalinův příkaz prodáno do ciziny a dostalo se do majetku soukromých osob. První sbírku vajec i jiných Fabergého klenotů po druhé světové válce shromáždil americký tiskový magnát Malcolm S. Forbes; sbírku po Forbesově smrti jeho dědicové nabídli do aukce a již v únoru 2004 ji koupil ruský oligarcha Viktor Vekselberg; v současnosti jsou nejatraktivnějšími exponáty Vekselbergem založeného Muzea Fabergé v Petrohradu. Další z těchto vajec byla v posledních letech vydražena za vysoké částky v různých aukcích, zejména v londýnské aukční síni Sotheby's.

Historikům umění jsou známi majitelé či známo místo uložení 43 vajec. K nim patří kromě objektů ve Vekselbergově majetku dále mj. deset vajec uložených v klenotnici Moskevského kremlu (Oružejnaja palata). Tři vejce jsou v uměleckých sbírkách britské královské rodiny (Royal Collection) v Londýně, kam se dostala jako dary Alexandře Dánské (v letech 1901–1910 britská královna), sestře Marie Fjodorovny, matky cara Mikuláše II.

Fabergého vejce jsou (až na výjimku – „Vojenské ocelové vejce“) zhotovena zásadně ze zlata, drahých kamenů nejvyšší gemologické kvality a jiných drahocenných materiálů (slonovina, perleť) s využitím technik pestrobarevného opakního či translucidního emailu a gravírování. Každé z vajec je otevírací a každé skrývá jiné překvapení. Některá jsou pojízdná na kolečkách, jiná se dají rozebrat, jedno v sobě ukrývá lokomotivu, několik jich má vyklápěcí stojánky na portrétní miniatury členů rodiny cara Mikuláše II. Některá vejce v sobě skrývají důmyslný mechanismus pro pohyb, figurku nebo stavbu. Pro svou vysokou uměleckou hodnotu, špičkovou kvalitu výroby, důmyslné technické řešení a vysokou cenu použitých materiálů patří tato šperková vejce k nejvzácnějším klenotům na světě a dodnes jsou celosvětově uznávána jako symbol klenotnického umění doby historismu a synonymum luxusu.

Napodobeniny a padělkyEditovat

Brzy po ukončení původní výroby, již ve 20. letech 20. století se začaly šířit padělky vajec i jejich miniaturní napodobeniny. Nepřehlednosti situace nahrávali Fabergého synové, kteří se pokoušeli uspokojit trh. Druhá velká vlna padělatelství i s perfektními puncy nastala počátkem 21. století s nástupem 3D skenování do klenotnictví.[zdroj?]

LiteraturaEditovat

  • Alexander von Solodkoff, Masterpieces from the House Fabergé. New York 2006.
  • Gerard Hill, G.G. Smorodinova, B.L. Ulyanova, Fabergé and the Russian Master Goldsmiths.

Externí odkazyEditovat