FN FAL

útočná puška

FAL (francouzsky Fusil Automatique Léger, "Lehká Automatická Puška") je bitevní puška navržená konstruktérem Dieudonném Saivem a vyráběná belgickou zbrojovkou FN Herstal.

FN FAL
TypBitevní puška
Místo původuBelgie
Historie služby
Ve službě1953 — dodnes
Používánapřes 90 zemí světa
VálkyViz konflikty
Historie výroby
KonstruktérDieudonné Saive, Ernest Vervier
Navrženo1947–1953
Výrobce
Výroba1953–dosud
Vyrobeno kusůpřes 7 mil.[1]
Základní údaje
Hmotnost4,324 kg (bez zásobníku)
Délka1090 mm
1143 mm (L1 A1 SLR)
Délka hlavně533 mm
Typ náboje7,62 × 51 mm NATO
.280 British[2]
Kadence650 - 700 ran/min
jednotlivé rány (L1 A1 SLR)
Úsťová rychlost840 m/s
Maximální dostřel650 m
Zásobování municíschránkový zásobník na 20 nábojů

Během studené války byla přijata do výzbroje mnoha armád Severoatlantické aliance (NATO), s výjimkou Spojených států. Jedná se o jednu z nejpoužívanějších pušek v historii, která se dostala do služby ve více než 90 zemích.[3] Kvůli svému rozšíření a nasazení mezi mnoha armádami NATO a tzv. „prvními zeměmi“ během studené války získala titul „pravá ruka svobodného světa“.[2]

Komorována je pro náboj 7,62 × 51 mm NATO (i když původně byla navržena pro náboj střední balistické výkonnosti .280 British). Varianta pro Commonwealth byla přepracována z metrických hodnot na britské imperiální jednotky a vyráběna na základě licence jako samonabíjecí puška L1A1.

 
Jeden z prvních modelů FN FAL s bajonetem
 
Izraelská FALO; předpažbí je charakteristické pro FAL produkovaný firmou IMI.
 
Rakouský Sturmgewehr 58

V roce 1946 byl dokončen první prototyp FAL. Navržen byl pro náboj střední balistické výkonnosti 7,92 × 33 mm Kurz, vyvinutý a používaný německými silami během druhé světové války u útočné pušky StG 44. Po vyzkoušení tohoto prototypu britská armáda v roce 1948 vyzvala FN, aby vyrobila další prototypy, včetně jednoho v konfiguraci Bullpup, komorovaného pro nový náboj střední balistické výkonnosti .280 British [7 x 43 mm].[4] Po vyhodnocení jediného prototypu se systémem bullpup se v FN místo toho rozhodli vrátit se k původnímu konvenčnímu návrhu pro budoucí výrobu.[4]

V roce 1950 představilo Spojené království přepracovanou pušku FN a britskou pušku EM-2 v britské ráži .280 Spojeným státům pro srovnávací testy s v USA favorizovaným návrhem Earla Harveye T25.[5] Předpokládalo se, že by mohl být standardizován společný náboj a pušku by přijaly všechny armády členských zemí NATO. Poté, co toto testování skončilo, navrhli představitelé americké armády, aby v FN přepracovali svou pušku pro americký prototyp náboje „0,30 Light Rifle“. FN se rozhodla uzavřít s USA dohodu a v roce 1951 se dokonce dohodli, že v USA mohou vyrábět FAL bez licenčních poplatků, jelikož se zdálo, že Spojené království upřednostňuje jejich vlastní pušku EM-2.

Toto rozhodnutí se zdálo být správné, když se britská armáda rozhodla přijmout pušku EM-2 (pod označením Rifle No.9 Mk1) a britský náboj 0.280.[4] Přijetí pušky EM-2 bylo později zrušeno, když Labouristická strana v roce 1951 prohrála volby a Winston Churchill se vrátil na místo předsedy vlády. Předpokládá se, že mezi Churchillem a americkým prezidentem Harry Trumanem došlo v roce 1952 k dohodě quid pro quo, že Britové přijmou náboj 0.30 Light Rifle jako standard NATO výměnou za americké přijetí pušky FN FAL jako standardu NATO.[6] Náboj 0,30 Light Rifle byl ve skutečnosti později standardizován jako 7,62 mm NATO; Spojené státy však trvaly na pokračujících testech pušek. FAL komorovaná pro náboj .30 Light Rifle se utkala s přepracovanou T25 (nyní přeznačenou na T47) a T44 - variantou pušky M1 Garand. Nakonec zvítězila T44, ze které vznikla M14. Mezitím však většina ostatních zemí NATO vyhodnocovala a vybírala FAL.

Ve zbrojovce FN tak vznikla klasická poválečná bitevní puška. Formálně ji představil její konstruktér Dieudonné Saive v roce 1951 a sériová výroba začala o dva roky později. Byla popsána jako „Pravá ruka svobodného světa.“[7] Bojová puška FAL měla u Varšavské smlouvy protějšek v podobě pušky AK-47, resp. AKM, z nichž je každá ve výzbroji desítek zemí a v mnoha z nich i vyráběna. Některé země, například Izrael a Jižní Afrika, vyráběly a používaly v různých dobách obě zbraně. Na rozdíl od sovětské útočné pušky AKM používala FAL těžší plnohodnotný puškový náboj.

 
Systém s krátkým plynovým pístem, používaný u pušky FAL.

Zbraň funguje na principu odběru prachových plynů z hlavně, které působí na krátký píst uložený nad hlavní (píst není pevně spojen se závorníkem). Uzamykání závěru je pomocí výkyvné závory (podobně jako u ZB.26 nebo SVT-40).

Puška je odolná, spolehlivá a přesná. Střelba je možná jak dávkou, tak i jednotlivými ranami. Britské a australské pušky byly upraveny jako samonabíjecí s vyloučením střelby dávkami, kdy se zbraň při použití tohoto výkonného střeliva špatně ovládá. Vyrábí se v mnoha variantách, od výsadkářské s krátkou hlavní a sklopnou ramenní opěrkou až k lehkému kulometu s těžkou hlavní a sklopnou dvojnožkou.

L1 A1 SLR

editovat

L1 A1 SLR (Self Loading Rifle - Samonabíjecí puška) byla již od padesátých let 20. století ve výzbroji britské armády. Tato varianta, na rozdíl od belgického vzoru, střílí pouze jednotlivými ranami. U prvoliniových jednotek byla ve službě až do konce 80. let 20. století a později byla ve výzbroji záložních a druhosledových jednotek. Nahrazována je útočnou puškou SA80 (L 85).

Konflikty

editovat
 
Hlídka britské armády překračující vodní tok během povstání Mau Mau. Vedoucí vojáci mají FN FAL (X8E1) belgické výroby ráže 7,62 mm.[8]
 
Dva západoněmečtí kadeti na společném cvičení v roce 1960. Západní Německo používalo FN FAL pod označením G1.

Za více než 60 let služby se FAL zúčastnila konfliktů po celém světě. Během války o Falklandy FN FAL používaly obě strany. FAL byla nasazena argentinskými ozbrojenými silami a samonabíjecí puška L1A1 (SLR), jediná poloautomatická verze FAL, byla používána ozbrojenými silami Velké Británie a dalších národů Commonwealthu.[9]

50. léta

editovat

60. léta

editovat

70. léta

editovat

80. léta

editovat

90. léta

editovat

2000-2010

editovat

2010-2020

editovat

Po 2020

editovat

Reference

editovat
  1. ALDIS, Anne. Soft Security Threats & Europe. [s.l.]: Routledge, 2005. S. 83. 
  2. a b c d Bishop, Chris. Guns in Combat. Chartwell Books, Inc (1998). ISBN 0-7858-0844-2.
  3. Hogg, Ian (2002). Jane's Guns Recognition Guide. Jane's Information Group. ISBN 0-00-712760-X.
  4. a b c FN FAL (Belgium) [online]. [cit. 2012-07-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 17 November 2014. 
  5. Earl Harvey's T-25 [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 March 2012. 
  6. BORING, War Is. The FN FAL Was Almost America's Battle Rifle [online]. 5 October 2014 [cit. 2019-04-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 May 2018. 
  7. Cashner 2013, s. 5.
  8. a b Cashner 2013, s. 15.
  9. Top Ten Combat Rifles [online]. Military Channel [cit. 2013-02-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 January 2013. 
  10. Encyclopédie des armes : Les forces armées du monde. Contre les Mau Mau. [s.l.]: Atlas, 1986. S. 2764–2766. (francouzsky) 
  11. Cashner 2013, s. 66.
  12. Cashner 2013, s. 41-42.
  13. Cashner 2013, s. 46.
  14. MCNAB, Chris. 20th Century Military Uniforms. 2nd. vyd. Kent: Grange Books, 2002. ISBN 1-84013-476-3. S. 196. 
  15. Cashner 2013, s. 43.
  16. McNab 2002, s. 204.
  17. a b Cashner 2013, s. 47.
  18. McNab 2002, s. 140.
  19. McNab 2002, s. 185.
  20. SCHROEDER, Matt. Small Arms Survey 2013: Everyday Dangers. [s.l.]: Cambridge University Press, 2013. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-03-21. ISBN 978-1-107-04196-7. Kapitola Captured and Counted: Illicit Weapons in Mexico and the Philippines, s. 303. 
  21. Arms for freedom. www.thedailystar.net. 29 December 2017. Dostupné online [cit. 2019-08-31]. 
  22. Šablona:Cite thesis
  23. FITZSIMMONS, Scott. Mercenaries in Asymmetric Conflicts. [s.l.]: Cambridge University Press, November 2012. Dostupné online. ISBN 978-1-107-02691-9. DOI 10.1017/CBO9781139208727.005. Kapitola Callan’s Mercenaries Are Defeated in Northern Angola, s. 155. 
  24. SICARD, Jacques. Les armes de Kolwezi. La Gazette des armes. November 1982, s. 25–30. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-10-19. (francouzsky) 
  25. Cashner 2013, s. 66-68.
  26. a b Šablona:Cite av mediaŠablona:Full citation needed
  27. ROTTMAN, Gordon L. Armies of the Gulf War. [s.l.]: Osprey Publishing, 1993. (Elite 45). ISBN 978-1-85532-277-6. S. 58. 
  28. Small Arms Survey. The Small Arms Survey 2007: Guns and the City. [s.l.]: Cambridge University Press, 2007. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-08-27. ISBN 978-0-521-88039-8. Kapitola Armed Violence in Burundi: Conflict and Post-Conflict Bujumbura, s. 204. 
  29. Small Arms Survey 2005, s. 318.
  30. ADMIN. Mexican Drug War Fighters [online]. Dostupné online. 
  31. Up Close With Mustafa Abud Al-Jeleil, Leader Of Libyan Rebels [online]. [cit. 2021-04-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-04-03. 
  32. Gaddafi forces 'intercept arms from Qatar' [online]. 2011-07-05 [cit. 2011-07-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-08-18. 
  33. The FN FAL in Syria [online]. 2014-06-08 [cit. 2018-10-02]. Dostupné online. 
  34. BAKER, Aryn. A Nightmare Returns. Time Magazine. 20 January 2014, s. 31. 
  35. Ukrainian military received FN FAL PARA rifles [online]. Ukrainian Military Center, 2022-10-07 [cit. 2023-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

editovat
  • BISHOP, Chris. Příruční encyklopedie pěchotních střelných zbraní. Brno: Books, s. r. o., 1998. ISBN 80-7217-064-3. S. 42, 52. 

Související články

editovat
  • FN-49, předchůdce pušky FAL
  • L1A1, britská verze FN FAL
  • FN CAL, neúspěšná puška FN ráže 5,56mm NATO
  • FN FNC, úspěšnější nástupce FN CAL
  • Heckler & Koch G3, německá puška ráže 7,62, současník FN FAL

Externí odkazy

editovat