Otevřít hlavní menu

Expresivita či expresivnost je označení pro citové zabarvení výpovědi; citově zabarvená slova se pak označují jako expresiva. Je to pragmatická složka významu slova (obecně příslušné jazykové jednotky), která vyjadřuje hodnotící vztah, postoj nebo rozpoložení mluvčího.

Expresivního zabarvení lze dosáhnout na všech jazykových rovinách (hláskoslovné, tvaroslovné, syntaktické i lexikální), kde mají zvláštní postavení frazémy, lexikální jednotky, které jsou velmi často expresivní. Na morfologické úrovni se emocionálního (hodnotícího) zabarvení dosahuje v češtině například pomocí přípon -oun (krkoun, hamoun, vrahoun), -isko (chlapisko) a -ák (chudák, mrzák, (mor. varianta)), přičemž rozsah užití přípony -ák se rozšiřuje i do neexpresivní vrstvy jazyka. Tato přípona tak pozvolna ztrácí příznak expresivnosti, přičemž příznak hovorovosti si ponechává (např. univerbizace toponym jako Karlák (Karlovo náměstí), Ípák (stanice I. P. Pavlova) a podobně) nebo jiných dvouslovných termínů – náklaďák (nákladní auto), uherák (uherský salám), tuzemák (tuzemský rum) a mnohé další.

V lexikální rovině se v rámci expresiv vydělují vulgarismy, eufemismy, pejorativa, dětská slova, hypokoristika, deminutiva.[1]

Příbuzné pojmy jsou emocionálnost, evaluativnost.

ReferenceEditovat

  1. Encyklopedický slovník češtiny. Praha, NLN 2002.

LiteraturaEditovat

Encyklopedický slovník češtiny. Praha, NLN 2002.

Související článkyEditovat