Expresionismus (hudba)

Expresionistická hudba je hudební směr vzniklý ve 20. století. Pojem byl prvně použit roku 1918, v souvislosti s hudbou Arnolda Schoenberga, která se svým novátorstvím a rozbitím tradičních forem zdála být souputníkem expresionismu výtvarného a literárního. Vrcholné projevy expresionismu v hudbě jsou spjaty s léty 1910–1925. Byl pěstovaný zejména německými a rakouskými skladateli. Typickým je krajní subjektivismus, který nebere ohled na tradiční způsoby hudebního vyjadřování a má co nejméně zprostředkovaně vyjádřit autorovy emoce a pocity. Hudební projev se tak může jevit vypjatý, až násilný. Oblíbeným expresionistickým syžetem jsou postavy bez perspektivy, naděje a životního smyslu (zejména Bergova opera Wojcek). Technicky patří k expresionistické hudbě nástroje jako atonalita, dodekafonie, čtvrttónová hudba, vzrušená melodika či disonantní harmonie. Hlavní osobností expresionismu je Arnold Schoenberg a poté jeho žáci: Anton Webern a Alban Berg. Avšak omezit expresionismus na tuto konkrétní hudební školu (tzv. druhou vídeňskou školu) nelze, k dalším expresionistům patří vídeňský Čech Ernst Křenek, Němec Paul Hindemith, Rus Alexandr Skrjabin, jež dospěl k atonalitě nezávisle na Schoenbergovi, Maďar Béla Bartók i Čech Alois Hába.[1] Hudební expresionismus je nicméně muzikologický pojem, sami autoři se jím neoznačovali a nehlásili se k žádnému společnému programu.

Periody, etapy a hnutí západní klasické hudby
  • Období pratica comune (melodicko-harmonická perioda)
  • Od konce 19. století do 20. a 21. století
Arnold Schoenberg, ústřední postava hudebního expresionismu

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. expresionismus, hudba, směr z počátku 20. století (mezi lety 1910-25) - CoJeCo.cz - Vaše encyklopedie. www.cojeco.cz [online]. [cit. 2017-05-14]. Dostupné online. (česky) 

LiteraturaEditovat

  • Crawford, John C., and Dorothy L Crawford. 1993. Expressionism in Twentieth-Century Music. Bloomington: Indiana University Press. ISBN 0-253-31473-9.
  • Poirier, Alain. 1995. L'Expressionnisme et la musique. Paris: Fayard. ISBN 2-213-59243-8.