Exotica

hudební žánr

Exotica je hudební žánr pojmenovaný po albu Exotica z roku 1957 od Martina Dennyho, které bylo populární v 50. letech a první polovině 60. let 20. století, převážně mezi obyvateli amerických předměstí, kteří dospívali během druhé světové války.[1] Hovorový výraz pro žánr exotica představuje jakousi náhražku tropů, pseudoprožitek ostrovní Oceánie, Jihovýchodní Asie, Havaje, Amazonie, Andách a kmenové Africe. Denny popsal hudební styl jako „kombinaci Jižního Pacifiku a Orientu... jak si mnoho lidí představovalo, jak to na ostrovech vypadá... ale je to čirá fantazie.“[2] Zatímco jádrem stylu jsou jižní moře, exotica odráží „hudební dojmy“ všech míst, od klasických turistických destinací po mytická „Šangri-la“.

Exotica
Původ ve stylech
Kulturní pozadíUSA, 50. léta 20. století
Typické nástroje
Regionální scény
  • Havaj
  • Polynésie
  • Afrika
  • Karibik

HistorieEditovat

Album Ritual of the Savage (Le Sacre du Sauvage) Lese Baxtera bylo vydáno v roce 1952 a stalo se základem exoticy.[3] Na albu figurovala svěží orchestrální aranžmá spolu s polyrytmy a objevují se na něm klasiky jako Quiet Village, Jungle River Boat, Love Dance či Stone GodRitual je klíčovou exoticovou skladbou, která ovlivnila veškerou následující tvorbu. V průběhu padesátých let se Baxter v žánru našel a postupně vydal spoustu alb v tomto stylu, včetně Tamboo! (1956), Caribbean Moonlight (1956), Ports of Pleasure (1957) nebo The Sacred Idol (1960). Za své profesní vzory Baxter označil Ravela a Stravinského.[4]

V roce 1957 Martin Denny vydal coververzi baxterovy Quiet Village, na které figuroval zpěv exotických ptáků a vibrafon namísto smyčců a která položila základy Polynéskému stylu hudby. Skladba se dostala na druhé místo žebříčku časopisu Billboard, přičemž samotné album Exotica se dostalo na první místo.[5] Nová technologie stereo brzy rozšířila hudební záběr jak Dennyho, tak i dalších významných interpretů exoticy, jako Arthura Lymana či Juana Garcíi Esquivela.

Charakteristický zvuk exotických skladeb se opírá o řadu nástrojů: konga, bonga, vibrafony, indonéské a barmské gongy, boobamy (bambusové tyče), tahitské perkuse, čínský bell tree či japonské koto. Atmosféru exoticových skladeb dokresluje ptačí zpěv, řev kočkovitých šelem a dokonce i křik primátů, které mají představovat rizika džungle. Přestože některé písně mají text, zpěv se v žánru objevuje vzácně. Běžné jsou popěvky, abstraktní kvílení nebo zvuky zvířat.[6]

Za předchůdce exoticy bývá považována hudba amerického skladatele Raymonda Scotta, neboť některé jeho skladby byly psány s úmyslem přesunout posluchače do exotických lokalit skrze moderní nástroje a zvukové efekty.

Díky popularitě exoticy v druhé polovině 50. let bylo vydáno velké množství nosičů, na kterých figurovaly coververze nedávno vydaných exoticových skladeb (hlavně od Lese Baxtera) a havajské a easy listeningové standardy. Nosiče obsahují skladby Exotica od Teda Auletty, Exotic Percussion od Stanleyho Blacka a jeho orchestru, Orienta od Geralda Frieda, Taboo a Taboo 2 od Arthura Lymana a The Sounds of Exotic Island od The Surfmen. Nicméně někteří skladatelé posouvali hranice žánru vydáváním alb s originálním obsahem a často neobvyklou instrumentací. Jde například o skladby Voodoo od Roberta Drasnina, Africana od Chaina, Pagan Festival od Dominica Frontierea a jeho orchestru nebo White Goddess od Franka Huntera. V roce 1959 většina amerických nahrávacích společností jako Columbia, RCA či Warner Brothers vydala minimálně jedno album s tématem exoticy.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Exotica na anglické Wikipedii.

  1. BORGERSON, Janet. Designed for hi-fi living : the vinyl LP in midcentury America. Schroeder, Jonathan E., 1962-. Cambridge, Massachusetts: [s.n.], 2017. ISBN 9780262036238. OCLC 958205262 (anglicky) 
  2. HAYWARD, Philip. Widening the horizon: exoticism in post-war popular music. [s.l.]: Southern Cross University, 1999-09-01. ISBN 978-1-86462-047-4. S. 76. (anglicky) 
  3. FORD, Phil. Taboo: Time and Belief in Exotica. Representations. 2008-07-16, s. 107–135. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-07-09. (anglicky)  Archivovaná kopie. musicology.typepad.com [online]. [cit. 2017-12-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  4. Skip Heller on LES BAXTER [online]. [cit. 2011-12-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-12-26. (anglicky) 
  5. SISARIO, Ben. Martin Denny, Maestro of Tiki Sound, Dies at 93. The New York Times. 2005-03-05. Dostupné online [cit. 2009-08-07]. (anglicky) 
  6. Exotica. www.hipwax.com. Hip Wax, 1997. Dostupné online [cit. 2008-01-07]. (anglicky)