Evropská silnice
Evropská mezinárodní silnice (někdy též nepřesně označována jako eurosilnice; zkráceně E-silnice, anglicky E-road) je silnice či dálnice zařazená do evropské sítě mezinárodních silnic. Tyto trasy mají jednotné číslování, začínající písmenem E. Označují se zelenou tabulkou s bílým číslem, standardně ve formátu Exx, v některých zemích s mezerou nebo spojovníkem (např. E-20).
Velká většina evropských silnic vede přes území více států, což byl hlavní účel jejich založení, kterým je přehledné očíslování hlavních silničních tahů na kontinentě. Evropské silnice se dělí na silnice 1. třídy (páteřní a mezilehlé) a silnice 2. třídy (odbočné a propojovací). Toto rozdělení nesouvisí s označením silnic v jednotlivých zemích, ale zpravidla jsou evropské silnice vedeny po silnicích nejvyšší kategorie. Vzhledem k tomu, že slouží primárně pro dálkový tranzit, je snaha je v co nejvyšší míře vést po dálnicích nebo rychlostních silnicích a mimo obytnou zástavbu.
Síť E-silnic prochází všemi evropskými státy kromě některých ostrovních a ministátů (Andorra, Island, Lichtenštejnsko, Malta, Monako, San Marino, Vatikán). Původně nezahrnovala ani Albánii, která se k systému připojila až roku 2000. Na východě síť přesahuje poměrně hluboko do Asie, zejména do bývalých sovětských republik na Kavkaze a ve Střední Asii, pokrývá také celé Turecko včetně jeho asijské části. Zde na ně někdy navazují mezinárodní silnice systému asijských dálnic (AH) nebo mašrecké silnice (M). Asijská síť se s evropskou částečně překrývá.
Přes Česko prochází 13 evropských mezinárodních silnic, z toho čtyři páteřní (E50, E55, E65 a E75), pět mezilehlých a čtyři doplňkové. Jedna z nich (E551) vede pouze českým územím.
Číslování E-silnic má pevný systém založený na síti severojižních a západovýchodních páteřních silnic (podrobněji níže). Za ideálních podmínek by byla pravoúhlá, její podoba je ale ovlivněna geografickými podmínkami (moře, pohoří, státní hranice) a rozmístěním metropolí. Proto zejména páteřní silnice nejsou vždy nejkratší nebo nejrychlejší spojnicí svých koncových bodů, ale jsou trasovány tak, aby propojovaly více hlavních měst.
Komunikace, po kterých se vedou evropské silnice, musejí splňovat přísnější parametry než běžné silnice první třídy; to se týká především rekonstrukcí a novostaveb silnic. Přednostně jsou evropské trasy vedeny po dálnicích a rychlostních silnicích. Oficiální trasování má ale zároveň jistou setrvačnost, takže po vybudování dálnice podél dosavadní staré silnice je E-číslo často ještě řadu let vedeno a značeno po ní, případně je číslo přeznačeno v terénu, aniž by byla změna ještě formálně schválena.
Síť mezinárodních silnic má na starosti Evropská hospodářská komise OSN (UNECE). Nejedná se o systém vytvořený Evropskou unií, existoval již před jejím založením. Používané číslování se od národního číslování odlišuje předponou „E-“ (E01 a výše). Ve většině evropských zemí mají mezinárodní silnice zároveň své vnitrostátní číslo. V několika zemích (Švédsko, Norsko, Belgie) však mezinárodní označení slouží jako jediné číslo a žádné jiné se nepoužívá. Naopak v některých jiných zemích (např. Spojené království) je evropské číslování prakticky ignorováno a na značkách se vůbec neuvádí.
Varianty značení v různých zemích
editovatEvropské silnice bývají v jednotlivých zemích značeny poněkud odlišně podle místního standardu (tvar a velikost tabulky, odstín, font písma, oddělovač písmene a čísla), vždy je ale dodrženo pravidlo zeleného pozadí a bílého textu.
-
Obecné označení silnice E1
-
Obecné označení silnice E1 s vloženou nulou
-
Označení silnice E1 v Irsku
-
Označení silnice E1 v Portugalsku
-
Označení silnice E1 ve Španělsku
-
Označení silnice E5 ve Francii
-
Označení silnice E6 v Norsku
-
Označení silnice E40 v Belgii
-
Označení silnice E45 ve Švédsku
-
Označení silnice E47 v Dánsku
-
Označení silnice E47 v Německu
-
Označení silnice E50 v Rusku
-
Označení silnice E50 v Ukrajině
-
Označení silnice E55 v Rakousku
-
Označení silnice E67 v Litvě
-
Označení silnice E67 v Lotyšsku
-
Označení silnice E67 v Polsku
-
Označení silnice E70 v Rumunsku
-
Označení silnice E71 v Chorvatsku
-
Označení silnice E90 v Itálii
-
Označení silnice E90 v Turecku
Systém číslování
editovatSystém číslování mezinárodních silnic vznikal od 60. let, přesněji byl definován v roce 1975 komisí UNECE a původně měl v seznamu jen několik desítek čísel, později rozšířených zhruba na stovku. V té době českým územím procházely např. silnice E7, E12 nebo E14, a neexistovaly tzv. spojovací trasy (2. třída). Koncem 80. let 20. století prošel systém zásadní změnou, seznam se rozrostl, byl celý přepracován a nyní má tuto podobu:
- Páteřní a mezilehlé silnice, nazývané silnice 1. třídy, mají jedno- nebo dvojciferná čísla (E1 až E99). Silnice číslo 1 až 9 jsou někdy uváděny s předřazenou nulou (E01 atd.)
- Odbočné, propojovací a připojovací silnice, nazývané silnice 2. třídy, mají vždy trojciferná čísla (E130 až E999, avšak mimo řadu E001 až E129, viz níže).
- Páteřní silnice ve směru sever–jih (tedy přibližně ve směru poledníků) mají dvojciferná čísla končící číslicí 5. Tato čísla směrem k východu narůstají o 10. V oblasti pobřeží Atlantiku tedy vede první severojižní E05 a čím dále na východ se čísla zvyšují (E15, E25 atd.).
- Páteřní silnice ve směru západ–východ (tedy přibližně ve směru rovnoběžek) mají vždy dvojciferná čísla končící číslicí 0, která směrem k jihu narůstají o 10. V polárních oblastech Skandinávie vede nejsevernější E10, zatímco u Středozemního moře na jihu Evropy E90.
- Mezilehlé silnice mají dvojciferná lichá (sever–jih) a dvojciferná sudá (západ–východ) čísla s hodnotou v intervalu daném čísly páteřních silnic, mezi nimiž se nacházejí. Například sudá silnice E48 musí začínat anebo převážně vést mezi silnicemi E40 a E50 a např. lichá E49 mezi E45 a E55.
- Silnice 2. třídy mají vždy trojciferná čísla: první cifru mají shodnou s první cifrou nejbližší páteřní silnice severně od ní (např. E40), druhou cifru shodnou s první cifrou nejbližší páteřní silnice západně od ní (např. E65) a třetí cifru řadovou. Touto kombinací vznikne např. E461, E462 až E469. U silnic 2. třídy není určen směr podle poledníků nebo rovnoběžek.
Jelikož dvouciferná čísla pro severojižní silnice byla vyčerpána již na západním okraji Ruska, nebylo zde možné dodržet výše popsaná pravidla číslování. Proto zde systém pokračuje výjimečně i nad 100:
- Silnice 1. třídy ve směru sever–jih situované východně od silnice E99 mají trojciferná lichá čísla od 101 do 129. Páteřní vždy E105, E115 a E125. Pro mezilehlé silnice platí pravidla popsaná v odstavcích výše, tedy např. E107, E127 apod.
- Silnice 2. třídy situované východně od E99 mají trojciferná čísla začínající vždy 0–, od 001 do 099 (např. E001, E019).
Výjimky
editovat- Dvě evropské silnice první třídy, jmenovitě E47 a E55, zůstávají ve Švédsku a Norsku označeny starými čísly, E6, resp. E4. Tyto výjimky byly uděleny, aby se ušetřily enormní výdaje, které by si výměna značek na těchto mimořádně dlouhých úsecích vyžádala. Od Dánska na jih jsou však tyto silnice označeny novými čísly. Nové označení se vztahuje i na ostatní evropské silnice ve Skandinávii, většinou se ale jedná o nízká sudá čísla, takže výjimka E4 a E6 nepůsobí v tomto kontextu rušivě.
- Silnice E63 a E67 jsou trasovány převážně východně od páteřní silnice E75 (E67 dokonce zčásti i východně od E85).
- Silnice E82 se oproti pravidlu celá nachází mezi silnicemi E70 a E80.
Zvláštnosti
editovat- Na trasování některých silnic měla vliv existence tzv. Železné opony, která omezovala prostupnost státních hranic mezi Západem a Východem. Nebylo žádoucí, aby dálková trasa překračovala Železnou oponu víckrát než jednou, a pokud to bylo možné, vedla celá buď západní, nebo východní částí Evropy. Nejvýraznějším příkladem je silnice E65, která z Prahy do Chorvatska místo kratší cesty přes Vídeň vede oklikou výhradně tehdejšími státy východního bloku (přes Slovensko a Maďarsko). U mezilehlých silnic tato snaha nebyla tak důsledná, takže některé přecházely z jedné na druhou stranu opakovaně, např. E59 (Československo – Rakousko – Jugoslávie).
- Přes Albánii se až do pádu komunistického režimu nedalo projíždět. Proto Albánie do tohoto systému nebyla vůbec zařazena a tudy směrované páteřní evropské silnice E65 a E80 byly trasovány složitou oklikou. Ačkoliv se Albánie roku 2000 k evropskému číslování silnic připojila a bylo by možné tyto trasy zkrátit vedením přes její území, přečíslování bylo vyhodnoceno jako příliš nákladné. Přes Albánii tak bylo pouze zavedeno několik evropských silnic 2. třídy, v terénu navíc neoznačených.
- Především páteřní silnice často přecházejí i přes moře, obvykle tak, že úsek skončí v nějakém přístavu a číslo pokračuje od protějšího pobřeží dál. Většinou existuje reálné trajektové spojení mezi těmito body, ale jsou i situace, kdy mezi konci úseků určité E-silnice žádná pravidelná doprava provozována není a řidiči musí úsek objet nebo využít spojení odjinud.
- Některé evropské trasy jsou z různých, často historických důvodů slepě ukončeny na hraničním přechodě nebo v nějakém městě a nepokračují dál, i když silnice dál vede. Např. E675 nebo E761.
- Čísla E2 a E93 nejsou vůbec použita.
- Silnice E13, E24 a E32 procházejí pouze Spojeným královstvím, kde E-silnice obecně nejsou nijak značeny, takže tato čísla se v terénu také nevyskytují.
- Silnice E31 a E33 byly původně označeny obráceně. Přečíslování E33 na E31 v Nizozemsku a Německu aplikováno bylo, zatímco na dosavadní E31 (nově E33) v Itálii označení zůstalo. Prakticky se tak E31 vyskytuje ve dvou různých částech Evropy, zatímco E33 není značena nikde.
- Silnice E69 v nejsevernější části Norska je vůbec nejsevernější silnicí na světě zapojenou do silniční sítě. Původně mělo jít o koncovou část silnice E47 (viz výše Výjimky).
Staré číslování silnic
editovatDo 80. let bylo číslování vedeno méně systematicky a méně rovnoměrně a koncentrovalo se na západní Evropu. Páteřní tahy se vyznačovaly jednociferným číslem a jednotlivé silnice byly trasovány přirozeně, bez snahy dodržovat poledníkový nebo rovnoběžkový směr. Na českém území byla síť číslovaných evropských silnic oproti dnešku podstatně řidší, v základu však existovala.
Silnice 1. třídy
editovatV následujícím přehledu se pomlčkou (–) označuje silniční spojení mezi městy po souši (včetně mostu nebo podmořského tunelu). Třemi tečkami (…) se značí vedení trasy přes vodu, pokud existuje trajektové spojení (přímo nebo alespoň z dosažitelného přístavu). Nový odstavec znamená, že mezi úseky použitelné spojení neexistuje.
Páteřní silnice ve směru východ–západ
editovatMezilehlé silnice ve směru východ-západ
editovatPáteřní silnice ve směru sever–jih
editovatMezilehlé silnice ve směru sever-jih
editovatPáteřní silnice východně od E99
editovatSilnice 2. třídy
editovatSilnice východně od E99
editovatoznačení | délka | státy | trasa |
---|---|---|---|
117 km | GE, AM | Tbilisi – Bagrataše – Vanatzor | |
481 km | AZ, AM | Mehgri – Aljat | |
1 120 km | UT, TM | Učkuduk – Daşoguz – Ašchabad – Gaudan | |
700 km | KZ, UZ | Kyzylorda – Učkuduk – Buchara | |
154 km | UZ | Guza – Samarkand | |
298 km | TJ, UZ | Ajni – Kokand | |
590 km | UZ, KG | Taškent – Kokand – Andižan – Oš – Irkeštam | |
970 km | TJ | Chorog – Murghab | |
666 km | TJ | Jirgatal – Chorog – Iškašim – Ljanga – hranice s Čínou | |
650 km | KG | Oš – Biškek | |
179 km | KZ, KG | Almaty – Kegen – Kokpek – Tjup | |
360 km | KZ | Chorgos – Čundža – Kokpek | |
180 km | KZ | Sary-Ozek – Chorgos | |
182 km | KZ | Ušaral – Dostyk | |
193 km | KZ | Taskesken – Bachty | |
495 km | KZ | Esil – Astana | |
320 km | RU | Jelabuga – Naberežnyje Čelny – Ufa | |
1 071 km | KZ | Jezkazgan – Karaganda - Pavlodar - Uspenovka | |
289 km | KZ | Petropavl – Toqsan bi |
Bývalé evropské silnice
editovatoznačení | délka | státy | trasa |
---|---|---|---|
960 km | RU, UA | (Orel) – Chomutovka – Kyjev – Oděsa | |
UA, RUS | Kyjev – Orel | ||
E580 | RO, MD, UA | Mărășești – Tecuci – Kišiněv – Tiraspol – Oděsa | |
672 km | CY | Girne (Kyrenia) – Nikósie – Lemesos |
Mezinárodní silnice v Česku
editovatČeskem procházejí tyto mezinárodní silnice (na konci uveden stav při starém číslování):
- : Karlovy Vary (silnice I/13) – Teplice – Děčín – Liberec (silnice I/35) – Turnov – Jičín – Hradec Králové – Olomouc – Hranice – Bumbálka – [SK], dříve E85 (pouze v úseku Hranice – SK)
- : Svitavy (silnice I/43) – Brno (silnice I/52) – Mikulov – [A], dříve E7 (pouze v úseku Brno – A)
- : Brno (dálnice D1) – Vyškov (silnice I/46) – Olomouc (dálnice D35) – Lipník nad Bečvou (dálnice D1) – Bělotín (silnice I/48) – Frýdek-Místek – Český Těšín – Chotěbuz – [PL], dříve E7
- : [D] – Pomezí nad Ohří (silnice I/6) – Cheb (souběh s E49) – Karlovy Vary – Praha, dříve nečíslována
- : [D] – Vojtanov (silnice I/21) – Cheb (silnice I/6, souběh s E48) – Karlovy Vary (silnice I/20) – Plzeň – České Budějovice (silnice I/34, souběh s E551) – Třeboň (silnice I/24) – Halámky – [A], dříve nečíslována
- : [D] – Rozvadov (dálnice D5) – Plzeň – Praha (dálnice D1, souběh s E65) – Brno (silnice I/50) – Uherské Hradiště – Starý Hrozenkov – [SK], dříve E12 v úseku D – Praha, E15 v úseku Praha – Brno, dále nečíslována
- : Plzeň (silnice I/27) – Klatovy – Železná Ruda – [D], dříve nečíslována
- : [A] – Dolní Dvořiště (silnice I/3) – České Budějovice (dálnice D3) – Mezno (silnice I/3) – Mirošovice (dálnice D1, souběh s E50 a E65) – Praha (Brněnská, 5. května, Spořilovská, Jižní spojka, Štěrboholská radiála, dálnice D0, Novopacká, Kbelská, silnice I/8, dálnice D8) – Lovosice – Krásný Les – [D], dříve E14 v úseku A – Praha a E15 v úseku Praha – D
- : České Budějovice (silnice I/34) – Jindřichův Hradec – Humpolec, dříve nečíslována
- : (Praha -) Jihlava (silnice I/38) – Znojmo – Hatě – [A], dříve E84
- : [PL] – Harrachov (silnice I/10) – Turnov (dálnice D10) – Praha (dálnice D1, souběh s E50) – Brno (dálnice D2) – Břeclav – [SK], dříve E14 v úseku PL – Praha a E15 v úseku Praha – SK
- : Praha (dálnice D11) – Hradec Králové (silnice I/33) – Náchod – [PL], dříve E12
- : [PL] – Chotěbuz (silnice I/11) – Třinec – Mosty u Jablunkova – [SK], dříve E16
Nejvýznamnějším evropským dopravním tahem v Česku je z tohoto hlediska dálnice D1 mezi Prahou a Brnem, po níž je společně vedena páteřní silnice ve směru západ–východ (E50) i sever–jih (E65), na úseku Praha – Mirošovice dokonce i další páteřní silnice sever-jih (E55; bude výhledově odvedena na plánovanou dálnici D3).
Oproti starému číslování byl snížen význam moravské tranzitní trasy Vídeň – Brno – Olomouc – Český Těšín – Krakov, která byla z dřívější páteřní E7 přečíslována na evropské silnice II. třídy E461 a E462.
Odkazy
editovatSouvisející články
editovatExterní odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Síť evropských mezinárodních silnic na Wikimedia Commons
- Seznam E tahů v Česku na webu Ředitelství silnic a dálnic
- Dokument ECE/TRANS/SC.1/384 Road Transport Infrastructure obsahující seznam všech evropských silnic (PDF)
- UNECE (anglicky)