Evangelikalismus

křesťanské hnutí, větev protestantismu
(přesměrováno z Evangelikálové)

Evangelikalismus označuje konzervativní větev protestantismu, která se vyznačuje důrazem na fakt, že Bible je pro ně jediným zdrojem víry a Božího zjevení; mimoto je pro evangelikály velmi podstatný důraz na evangelizaci, pokání a duchovní znovuzrození člověka. Evangelikalismus má silnou pozici zejména v anglicky mluvících zemích (v USA se k němu hlásí asi čtvrtina obyvatel[1]) a obecně je ve světě na vzestupu. V České republice se k evangelikálním církvím hlásí jen asi 0,3 % obyvatel; evangelikální společenství jsou zde obvykle malá a roztříštěná, ale na druhé straně poměrně živá a rychle rostoucí. To, co se dnes označuje slovem evangelikalismus, bylo dříve v českém prostředí nazýváno probuzenectví.

Církev Božího království v Rusku

Vývoj a charakteristika editovat

Ve své nejpřísnější podobě je evangelikalismus původně protestantským hnutím, jež klade důraz na reformační učení, že spása přichází s vírou v Ježíše Krista. Důraz je kladen na bibli, s evangeliem jako jediným základem víry. Zdůrazňují se osobní zkušenosti konverze (tzv. svědectví) a aktivní domácí i zámořská misijní činnost spíše než bohoslužby či církevní tradice. Předpokládaný fyzický návrat Krista, tvrzení o hluboké hříšnosti lidstva a následném usmíření s Bohem jsou evangelickými pravdami.

Náboženská obroda 18. a 19. století zahrnuje pietismus v Evropě, metodistickou obnovu v Británii a Velké probuzení v USA, jež obecně hlásalo, že je obnovou evangelismu, a mělo hluboký účinek na protestanty na obou stranách Atlantiku. Od počátku století se projevovalo rozštěpení mezi liberálním a fundamentalistickým křídlem, ale v 70. letech a později se stal evangelikanismus silně fundamentalistickým, biblicky (a často i politicky) konzervativním a antiekumenickým. V poslední době se však někteří neoevangelíci přiblížili k ekumenismu. Dnes kazatel Billy Graham (1918–2018), jenž pochází z tradiční americké baptistické rodiny, vede početnou americkou protestantskou skupinu. Jeho vyslanci celosvětového šíření evangelia měli značný vliv a inspirovali mnoho následovníků. Evangelické hnutí je celosvětově organizováno Světovým evangelickým společenstvím a Lausannským výborem pro světové šíření evangelia.

Bebbingtonovo vymezení evangelikalismu editovat

K nejrozšířenějším vymezením evangelikalismu patří vymezení britského historika Davida Bebbingtona, které uveřejnil ve studii Evangelicalism in Modern Britain (1989); evangelikalismus je charakterizován čtyřmi prvky:

  1. konverzionismus (důraz na potřebu obrácení každého člověka);
  2. aktivismus (vyjádření víry činy);
  3. biblicismus (zvláštní vztah k Bibli, která je nejvyšší normou ve věcech víry a mravů);
  4. krucicentrismus (zdůraznění významu Kristovy oběti na kříži).

Evangelikalismus v Česku editovat

Podle ČEA vykazovaly evangelikální církve v roce 2000 v ČR dle svých vlastních statistik 17 272 členů, v roce 2001 se k nim při sčítání lidu přihlásilo asi 31 300 (asi 0,3%) obyvatel ČR.[2] Největší českou evangelikální církví je Církev bratrská, k níž se v roce 2001 přihlásilo 9 931 (asi 0,1%) obyvatel ČR a která zároveň vychází ze srovnání dvou posledních sčítání lidu (1991 a 2001) jako nejrychleji rostoucí církev v ČR (přírůstek 260% věřících).[3]

Seznam českých evangelikálních církví editovat

Evangelikální organizace v Česku editovat

Klíčové dokumenty evangelikálního hnutí editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. www.uakron.edu [online]. [cit. 08-12-2007]. Dostupné v archivu pořízeném dne 29-03-2009. 
  2. http://www.ea.cz/Rozvoj_cirkve/statistika Archivováno 20. 8. 2009 na Wayback Machine. Analýza dat o evangelikálních křesťanech v ČR (projekt ČEA)
  3. ČSÚ: Obyvatelstvo podle náboženského vyznání v letech 1991 a 2001

Literatura editovat

  • (anglicky) David W. Bebbington, Evangelicalism in Modern Britain: A History from the 1730s to the 1980s, London: Routledge, 1989.

Související články editovat

Externí odkazy editovat