Eugen Alfons Czernin

Narozen 3. 1. 1892 v Praze, zemřel 16. 6. 1955 ve Vídni. Šlechtic, pocházel z vrchlabské (morzinské) větve rodu Černínů, v roce 1927 jej adoptoval bezdětný prastrýc František Jaromír Evžen z Chudenic (1857-1932).

Eugen Alfons Czernin, též Evžen Alfons Černín (3. ledna 1892 Praha16. června 1955 Vídeň),[1] celým jménem Eugen Alfonsus Maria Josef Graf Czernin von und zu Chudenitz, byl český šlechtic a hrabě z rodu Černínů z Chudenic. Byl c. a k. komoří a velký stoupenec Rakousko-uherské monarchie.

Evžen Alfons Černín z Chudenic
Erb Černínů z Chudenic
Erb Černínů z Chudenic

8. vladař domu hradeckého a chudenického
Ve funkci:
9. duben 1932 – 16. červen 1955
Předchůdce František Jaromír Evžen Czernin
Nástupce Rudolf Czernin

C. a k. komoří
Ve funkci:
? – 1918
Panovník František Josef I.

Narození 3. ledna 1892
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 16. června 1955 (ve věku 63 let)
Vídeň
RakouskoRakousko Rakousko
Choť 1919: Josefína Gabriela Schwarzenbergová (1895–1965)
Rodiče Rudolf Alfons Czernin (1855–1927)
Emma Orsini-Rosenberg (1858–1905)
Děti 1. Karel Evžen (1920–1940)
2. Terezie, provdaná Spannocchiová (1921–2000)
3. Rudolf Czernin (1924–2004)
Příbuzní adoptivní otec: František Jaromír Evžen Czernin (1857–1932)
sestra: Marie, provdaná Bronn-Weikersheimová (1879–1963)
bratr: Rudolf Czernin z Chudenic a Morzinu (1881–1928)
bratr: Artur Czernin (1882–1886)
bratr: František Czernin (1885–1954)
bratr: Karel Czernin (1886–1978)
sestra: Ida, provdaná Thun-Hohensteinová (1888–1965)
vnuk: Karl-Eugen Czernin (* 1956)
vnučka: Caroline, provdaná Laussnerová (* 1956)
Profese sběratel umění
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

 
Zámek Krásný Dvůr, který byl ve vlastnictví Evžena Alfonse Černína

Studoval v Etonu[2] a v říjnu 1919 se oženil s Josefínou, princeznou ze Schwarzenbergu.[3][1] Svatba se konala na zámku v Hluboké nad Vltavou.[1] Zdědil několik zámků, na Lounecku zámek v Petrohradě a zámek Krásný Dvůr. V jižních Čechách pak zámek v Jindřichově Hradci. Přičinil se o zlepšení hospodaření na těchto panstvích a splatil zděděné dluhy. Během 2. světové války zůstal s rodinou na zámku v Petrohradě, tedy na území Říše (zabraných Sudet). Tím se stal jejím občanem, i když o občanství nikdy nepožádal.[3] Během války několikrát pomohl Čechům, za což mu byl nacisty zámek v Krásném Dvoře zabaven a přidělen říšskému ministrovi zahraničí Joachimovi von Ribbentropovi.[3] Během okupace nikdy nevstoupil do NSDAP.[4] V roce 1945 mu byl na základě Benešových dekretů zabaven veškerý majetek a on sám byl zatčen a vyslýchán na Ruzyni. Nakonec byl propuštěn, protože kolaborace mu nebyla soudně prokázána,[5] přesto mu majetek nebyl vrácen. Později odešel za svou rodinou do Rakouska. Za svého pobytu v Rakousku si zažádal o československé občanství.[4] Zemřel ve Vídni v roce 1955. Jeho syn Rudolf a vnuk Karl v roce 1990 požádali o návrácení majetku v restituci a žádosti bylo z části vyhověno.[zdroj?] Jeho potomci dnes vlastní pozemky u Velichova na Karlovarsku, Třeboně a zámek Lázeň u Chudenic.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 91. 
  2. VOTÝPKA, Vladimír, ed. Příběhy české šlechty. Praha a Litomyšl: nakladatelství Ladislav Horáček, Paseka, 1995, 2001, 200213.. S. 408. (česky) 
  3. a b c Dědicové Rožmberků, pánů z Hradce. jindrichohradecky.denik.cz [online]. [cit. 2019-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-06-24. 
  4. a b VOTÝPKA, Vladimír, ed. Paradoxy české šlechty.. Praha a Litomyšl: nakladatelství Ladislav Horáček, Paseka, 2005, 2013.. S. 371. (česky) 
  5. Archivovaná kopie. www.novadomus.cz [online]. [cit. 2015-08-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-03-14. 

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat