Ernst Adolf Waldstein-Wartenberg

(1925-2019), český a rakouský šlechtic, hlava rodu Waldstein-Wartenberg (1985-2019)

Ernst Adolf Waldstein-Wartenberg (česky Arnošt Adolf Waldstein-Wartenberg, celým jménem německy Ernst Adolf Maria Lapidata Quirinus Hugo Antonius Felicitas Bonaventura Hubertus Graf von Waldstein-Wartenberg; 30. března 1925 Doksy[1]21. ledna 2019 Vídeň)[2] byl český a rakouský šlechtic z mnichovohradišťské linie rodu Waldstein-Wartenberg. V letech 1985–2019 byl hlavou rodu.[3] Stal se obedienčním rytířem Maltézského řádu.[1] V roce 1945 byl jeho rodičům v Československu zkonfiskován majetek na základě Benešových dekretů.

Dr. rer. oec. Ernst Adolf
Waldstein-Wartenberg
Hlava rodu Waldstein-Wartenberg
Ve funkci:
4. srpna 1985 – 21. ledna 2019
PředchůdceKarl Ernst Waldstein-Wartenberg
NástupceCarl Albrecht Waldstein-Wartenberg
Předseda Evropského laického fóra
Ve funkci:
1988 – 1992
Prezident Katolické laické rady Rakouska
Ve funkci:
1986 – 1990
(poté čestným prezidentem až do své smrti)
Prezident katolické sekce laiků v diecézi Gurk
Ve funkci:
1972 – 1985
Vojenská služba
SlužbaNěmecká říšeNěmecká říše Německá říše

Narození30. března 1925
Doksy
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí21. ledna 2019 (ve věku 93 let)
Vídeň
RakouskoRakousko Rakousko
Místo pohřbeníWaldsteinská hrobka na hřbitově v Doksech
TitulHodnostní korunka náležící titulu hrabě hrabě (podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení tyto tituly neuznává)
Choť(1954) Maria Wilhelmine Henckel-Donnersmarck (* 1929)
RodičeKarl Ernst Waldstein-Wartenberg (1897–1985) a Marie Johanna, roz. Kinská (1900–1976)
Děti1. Maria Theresia (1957–1967)
2. Carl Albrecht (* 1958)
3. Lazarus (* 1960)
Příbuzníbratr: Karl Albrecht Waldstein-Wartenberg / Páter Angelus (1931–2023)
strýc: Josef Alfred Waldstein-Wartenberg (1899–1952)
děd: Adolf Arnošt Waldstein-Wartenberg (1868–1930)
babička: Sophie z Hoyos-Sprinzensteinu (1874–1922)
vnuk: Ferdinand Ernst Waldstein-Wartenberg (* 1987)
vnučka: Maria Josephine Waldstein-Wartenberg (* 1989)
vnuk: Heinrich Adam Waldstein-Wartenberg (* 1990)
vnuk: Maximilian Wenzel Waldstein-Wartenberg (* 1993)
praděd: Arnošt František z Waldstein-Wartenbergu (1821–1904)
prababička: Marie Leopoldina ze Schwarzenbergu (1833–1909)
Náboženstvířímskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Původ a kariéra editovat

 
Erb Waldsteinů (Valdštejnů)

Narodil se jako syn JUDr. Karla Ernsta Waldstein-Wartenberga (1897–1985) a jeho manželky Marie Johanny, roz. Kinské (1900–1976). Jeho bratr Karl Albrecht (1931–2023) působil jako benediktinský mnich s řeholním jménem páter Angelus v bavorském klášteře Ettal.

Pocházel ze zámožné rodiny, která ve 20. a 30. letech 20. století aktivně vystupovala proti pozemkové reformě v Československu a která si zvolila německou národnost. Jeho otec byl členem Sudetoněmecké strany a po odstoupení československého pohraničí nacistickému Německu získal říšskoněmeckou státní příslušnost.[4][5]

Jeho rodným jazykem byla němčina, česky se učil soukromě u ředitele gymnázia v Doksech.[6] V České Lípě chodil na německé gymnázium, ale kvůli válce ho nemohl dokončit.[7]

Ernst Adolf musel jako říšský Němec narukovat do wehrmachtu. S vojskem působil v Itálii, Transylvánských Alpách, Maďarsku, Štýrsku a Salzburgu.[7] Dne 28. října 1944 byl postřelen do nohy a převezen do Vídně.[8] Na frontu se už nevrátil. S matkou a sestrou našel útočiště v Tyrolsku. Pracoval u tamějšího statkáře, stal se totiž prozatímním živitelem rodiny, protože otec byl v České Lípě odsouzen za kolaboraci a na rok uvězněn. V Československu byl rodině majetek zkonfiskován na základě Benešových dekretů. Po propuštění z vězení v roce 1946 se otec za rodinou přestěhoval do Rakouska.[2]

Vystudoval Vyšší obchodní školu ve Vídni.[8] Přestěhoval se do Korutan. Zapojil do činnosti církevních organizací. Byl stoupencem reformního hnutí, které v Rakousku nastalo po II. vatikánském koncilu počátkem 70. let. Podporoval myšlenku otevřenosti církve a vstupu laiků (nevysvěcených členů církve) do církevního života.[2]

V roce 1962 se spolupodílel na přípravě rakouského katolického dne (Österreichischer Katholikentag). V 70. letech sehrál klíčovou roli v procesu usmíření mezi německými a slovinskými etnickými skupinami v Korutanech. V letech 1972–1985 byl prezidentem katolické sekce laiků v diecézi Gurk (Katholische Aktion der Diözese Gurk) a následně až do roku 1990 prezidentem Katolické laické rady Rakouska (Katholischer Laienrat Österreichs – KLRÖ). Jejím čestným prezidentem zůstal až do své smrti. V letech 1988–1992 působil také jako předseda Evropského laického fóra (European Laity Forum, Europäisches Laienforum.[2][9]

Po Sametové revoluci se pokusil o podnikatelský projekt na severu Čech v místech, které si do roku 1991 uzurpovala sovětská armáda.[10] Usiloval také o restituce.[11][12]

Úmrtí a pohřeb editovat

Zemřel 21. ledna 2019 ve Vídni. Poslední rozloučení se zesnulým se uskutečnilo v katedrále sv. Štěpána ve Vídni 31. ledna. Zádušní mše se konala také v katedrále sv. Víta 17. února, celebroval ji kardinál Dominik Duka společně s bratrem zemřelého, páterem Angelem. Ještě téhož dne v 16. hodin byly jeho ostatky v souladu s jeho přáním uloženy v hrobce na hřbitově v Doksech u Valdštejnské kaple, kterou nechal zbudovat jeho otec v letech 1931–1933. Byl tak pochován v blízkosti svých prarodičů Adolfa Arnošta Waldstein-Wartenberga (1868–1930), Sophie, rozené z Hoyos-Sprinzensteinu (1874–1922) a bratra Franze, který zemřel v kojeneckém věku.[2] V Klagenfurtu se zádušní mše konala 24. února 2019 v katedrále sv. Petra a Pavla.[9]

Rodina editovat

Ve švýcarském Badenu se 11. listopadu 1954 oženil s Marií Wilhelminou (hraběnkou) Henckel (von) Donnersmarck (* 17. listopadu 1929 Náklo), dcerou Lazara hraběte Henckel von Donnersmarck (1902–1991) a Franzisky hraběnky von und zu Eltz (1905–1997). Narodily se jim tři děti:[1]

Syn Carl Albrecht Waldstein-Wartenberg se vrátil s rodinou po listopadu 1989 zpět do Česka, získal české občanství a v letech 1997–2005 měl sídlo na zámku v Zalužanech.[13]

Ocenění editovat

Za své aktivity byl několikrát oceněn. Byl nositelem komturského kříže s hvězdou papežského řádu sv. Řehoře, komturského kříže papežského řádu sv. Silvestra, velkého zlatého čestného vyznamenání Korutan, zlaté medaile Hemma diecéze Gurk a plakety Andreje Einspielera Lidové rady korutanských Slovinců.[9]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b c POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 431. 
  2. a b c d e MAUSEROVÁ, Renata. V Doksech našel svůj poslední odpočinek Ernst Waldstein-Wartenberg. Zpravodaj města Bělá pod Bezdězem. Roč. 2019, čís. 3, s. 8. Dostupné online [cit. 2021-11-24]. 
  3. Waldstein – základní údaje [online]. Historická šlechta [cit. 2021-11-23]. Dostupné online. 
  4. NAČERADSKÁ, Petra. Po stopách Valdštejnů. Praha: Národní památkový ústav, Územní památková správa v Praze, 2020. 168 s. ISBN 978-80-7480-152-5. S. 152. Dále jen Po stopách Valdštejnů. 
  5. UHLÍKOVÁ, Kristina (ed.); JELÍNKOVÁ HOMOLOVÁ, Dita; CÍSAŘOVÁ, Jitka; UHLÍK, Jan. Šlechtická sídla ve stínu prezidentských dekretů. Praha: Artefactum, 2017. 232 s. ISBN 978-80-86890-96-8. S. 166. Dále jen Šlechtická sídla ve stínu prezidentských dekretů. 
  6. VOTÝPKA, Vladimír. Křižovatky české aristokracie. Praha – Litomyšl: Paseka, 2014. 280 s. ISBN 978-80-7432-441-3. S. 162. Dále jen Křižovatky české aristokracie. 
  7. a b Křižovatky české aristokracie, s. 163–164
  8. a b PFEFFER, Martina. Muž s nonšalancí aristokratům vlastní [online]. Pozitivní noviny, 2007-06-20 [cit. 2021-11-24]. Dostupné online. 
  9. a b c Trauer um Ernst Waldstein-Wartenberg [online]. Katholishce Kirche Kärnten, 2019-01-29 [cit. 2021-11-24]. Dostupné online. (německy) 
  10. MAŠEK, Petr. Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. 3. upravené. vyd. Praha: Mladá Fronta, 2003. 332 s. ISBN 80-204-1049-X. S. 296. 
  11. KUCHYŇOVÁ, Zdeňka. Ernst Waldstein-Wartenberg se chce soudit o majetek na Mostecku [online]. Český rozhlas, 2004-09-28 [cit. 2021-11-18]. Dostupné online. 
  12. Stát vyhrál spor s potomkem Valdštejnů o pozemky na Malé Straně [online]. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, 2016-10-07 [cit. 2021-11-23]. Dostupné online. 
  13. Zámek [online]. Obec Zalužany [cit. 2021-11-23]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat