Ernest Wilimowski
Ernest Wilimowski (23. června 1916, Katovice — 30. srpna 1997, Karlsruhe) byl slezský[1] fotbalista, který reprezentoval Polsko i Německo. Byl výjimečný technik a obávaný kanonýr, údajně vstřelil za svoji kariéru 1175 branek.[2] Patřil k hráčům, jejichž nejlepší fotbalová léta zmařila druhá světová válka, podobně jako Josef Bican.
| Ernest Wilimowski | |
|---|---|
 | |
| Narození | 23. června 1916 Katovice |
| Úmrtí | 30. srpna 1997 (ve věku 81 let) Karlsruhe |
| Povolání | fotbalista |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jeho otcem byl německý voják Ernst Roman Prandella, který padl za první světové války. Jméno Wilimowski dostal od druhého manžela své matky, který byl Polák; doma se ovšem mluvilo hlavně hornoslezským nářečím. S fotbalem začínal v etnickém německém klubu 1. FC Kattowitz, v roce 1934 přestoupil do Ruchu Wielkie Hajduki (dnešní Ruch Chorzów). Získal s ním čtyři ligové tituly, dvakrát byl králem střelců. 21. 5. 1939 vstřelil v zápase s mužstvem Union Touring Lodž, který skončil 12:1, deset branek, což je dosud platný polský rekord. V polské reprezentaci odehrál 22 zápasů a vstřelil v nich 21 gólů. Na Olympiádu 1936 nejel kvůli údajnému porušení životosprávy, zato se zúčastnil mistrovství světa ve fotbale 1938: v utkání s Brazílií, které Poláci prohráli 5:6 po prodloužení, vstřelil jako první hráč v dějinách světových šampionátů čtyři branky.
Když Němci zabrali Polsko, nabídli obyvatelům Horního Slezska občanství Třetí Říše. Wilimowski (zřejmě i ze strachu, že by mu okupanti mohli spočítat jeho někdejší odchod z německého klubu do polského) podepsal Deutsche Volksliste a hrál za 1. FC Katowitz, pak byl jako policista převelen do PSV Chemnitz a v roce 1942 přešel do TSV Mnichov 1860, s nímž vyhrál Německý pohár (zaznamenal v soutěži 14 branek, což je dosavadní pohárový rekord). Nastoupil také za německou reprezentaci v osmi přípravných zápasech, v nichž skóroval třináctkrát.
Po válce zůstal Wilimowski v Německu, Polsko ho zavrhlo jako zrádce. Hrál za FC Augsburg, Racing Strasbourg a VfR Kaiserslautern, ale jeho výkonnost již klesala, na vině byl i jeho sklon k pití.[3] Když polský tým přijel na mistrovství světa ve fotbale 1974, chtěl Wilimowski hráče navštívit, ale funkcionáři to zakázali. Trenér Kazimierz Górski, který byl v mládí velkým Wilimowského obdivovatelem, se s ním alespoň setkal soukromě v jednom hotelu v Murrhardtu.
Zajímavosti
editovatMěl šest prstů na pravé noze.[4]
Wilimowského spoluhráč Fritz Walter o něm řekl: „Neměl žádné nervy, v zápase dal víc gólů, než měl šancí.“[5]
Je jediným hráčem v historii, který dal gól za Německo i proti Německu (9. 7. 1934 ve Varšavě).
Reference
editovat- ↑ www.alfa.com.pl [online]. [cit. 25-09-2013]. Dostupné v archivu pořízeném dne 07-10-2007.
- ↑ Karl-Heinz Haarke, Georg Kachel, Fußball – Sport ohne Grenzen. Die Lebensgeschichte des Fußball-Altnationalspielers Ernst Wilimowski, Laumann-Verlag (Dülmen), 1996
- ↑ Archivovaná kopie. www.klubkibicarp.pl [online]. [cit. 2013-09-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-09-28.
- ↑ Archivovaná kopie. pilkanozna.pl [online]. [cit. 2013-09-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-09-27.
- ↑ http://www.noz.de/archiv/vermischtes/artikel/19288/ernst-willimowski-aus-kattowitz-war-ein-weltklassesturmer-vier-tore-gegen-brasilien
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ernest Wilimowski na Wikimedia Commons - http://www.fifa.com/worldfootball/statisticsandrecords/players/player=44754/index.html Archivováno 28. 9. 2013 na Wayback Machine.
