Erich Hoepner
Erich Hoepner (14. září 1886, Frankfurt nad Odrou – 8. srpna 1944, Berlín) byl generálplukovníkem německého Wehrmachtu.
| Erich Hoepner | |
|---|---|
 Erich Hoepner jako General der Kavallerie | |
| Narození | 14. září 1886  Frankfurt nad Odrou, Německé císařství |
| Úmrtí | 8. srpna 1944 (ve věku 57 let)  Berlín, Třetí říše |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | generálplukovník |
| Doba služby | 1905–1942 |
| Sloužil | .svg){kind=small} Německé císařství (do roku 1918).svg){kind=small} Výmarská republika (do roku 1933).svg){kind=small} Třetí říše |
| Složka | .svg){kind=small} Reichsheer (do roku 1918).svg){kind=small} Reichswehr (do roku 1933)Wehrmacht |
| Velel | 1. prapor 17. pěšího pluku (1930-1932) 4. pluk horských myslivců (1932-1933) náčelník štábu 1. pěší divize(1933-1934) náčelník štábu I. armádního sboru (1934-1935) náčelník štábu velitelství 1. skupiny (1935-1937) 1. lehká brigáda (1937-1938) 1. lehká divize (1938) XVI. armádní sbor (motorizovaný, 1938-1941) 4. tanková skupina (1941-1942) 4. tanková armáda (1942) |
| Války | První světová válka Druhá světová válka |
| Bitvy | Invaze do Polska (1939) Bitva o Francii (1939-1940) Operace Barbarossa (1941) Obležení Leningradu (1941) Bitva před Moskvou (1941-1942) |
| Vyznamenání | Rytířský kříž Domácí řád Hohenzollernů s meči |
 multimediální obsah na Commons | |
Život editovat
Do Německé císařské armády vstoupil v březnu 1905. V první světové válce sloužil jako nižší důstojník u jezdectva, posléze působil ve štábech sborů a koncem války ve štábech armád. Po válce zůstal v Reichswehru, kde sloužil v nižších štábech. Od dubna 1930 velel pěšímu praporu a v říjnu 1932 se stal velitelem 4. horského pluku. Od února 1933 opět sloužil ve vyšších štábech jako náčelník. V říjnu 1937 byl jmenován velitelem 1. lehké brigády, kterou v říjnu následujícího roku reorganizoval na 1. lehkou divizi. V listopadu 1938 již velel XVI. motorizovanému sboru.
S tímto sborem se účastnil polské kampaně i bitvy o Francii. V rámci chystané Operace Barbarossa, mu bylo svěřeno velení nad 4. tankovou skupinou , která spadala pod Skupinu armád Sever (von Leeb). Během pár dnů po začátku operace, se jeho tankové jednotky převalily přes Litvu a dosáhly mostů přes řeku Daugavu u Dvinsku v Lotyšsku, čímž se jim podařilo rozštěpit sovětskou Rudou armádu v Pobaltí. V následujících letních měsících, jeho tanková skupina postupovala přes Pskov do nitra Ruska, ale rostly i její problémy dané zvětšující se vzdáleností, tedy logistikou a opotřebováním techniky, ale i rozšiřující se frontou a tudíž rozmělňováním jednotek a nedostatkem posil na zaplnění utrpěných ztrát. Přes tyto problémy pronikly v září jeho jednotky až k Ladožskému jezeru.
Na podzim 1941, byla jeho tanková skupina přesunuta ke Skupině armád Střed (von Bock), aby podpořila útok na Moskvu. Když přešla v prosinci německá vojska do defenzívy a následně čelila sovětské ofenzívě, byl Hoepner jeden z mála německých velitelů, který si dokázal udržet chladnou hlavu a na vlastní odpovědnost začal provádět organizovaný ústup svojí 4. tankové skupiny a nově svěřené 3. tankové skupiny od „Moskevských bran“ ke Vjazmě, v souladu se sousední 9. armádou, čímž obě tankové skupiny uchránil od obklíčení a zničení. Ale díky opakovanému ignorování rozkazu od OKW (tedy od Hitlera) a jeho otevřenosti vůči nadřízeným, byl 8. ledna 1942 zbaven velení nad 4. tankovou armádou (přejmenovanou z jeho 4. tankové skupiny), propuštěn z Wehrmachtu spolu s odebráním práva nosit uniformu, práva na pobírání penze, bydlením ve služebním domě a zákazem nošení obdržených vyznamenání. Byl velmi přísně potrestán, snad nejpřísněji jako jeden z tzv. obětních beránků bitvy u Moskvy.
Nikdy nebyl příznivcem NSDAP a s postupem času se jeho odpor k vládě zvětšoval. Byl jedním ze spiklenců zasvěcených do atentátu na Hitlera 20. července 1944. Po nezdařeném atentátu byl zatčen gestapem, v berlínské věznici byl mučen a následně na rozkaz Hitlera popraven.
Válečné zločiny editovat
Na výstavě, která se uskutečnila v lednu 2009 v Mnichově, bylo uvedeno že generál Hoepner před útokem na Sovětský svaz, uložil podřízeným jednotkám zastřelení zajatých politických důstojníků Rudé armády, jak to požadoval Adolf Hitler ve svém rozkaze z 6. června 1941, ale z vlastní iniciativy požadoval po svých jednotkách i zastřelení civilních komunistických komisařů.
Na přelomu let 1941 a 1942 nedaleko Moskvy byly u vojáka z Hoepnerovy tankové skupiny nalezeny fotografie z masakru ve městě Kovnu a na území Litvy a Lotyšska, který se uskutečnily pár dní po napadení SSSR, při kterých byli stříleni komunisté a obyvatelé židovského původu. Tyto fotografie následně byly v SSSR i v zahraničí zveřejněny jako jedny z prvních důkazů německých zvěrstev na okupovaném území.
Povýšení a vyznamenání editovat
Data povýšení editovat
- Fähnrich - 18. listopad 1905
- Poručík - 18. srpen 1906
- Nadporučík - 17. únor 1914
- Kapitán - 18. červen 1915
- Major - 1. únor 1926
- Podplukovník - 1. duben 1930
- Plukovník - 1. únor 1933
Generálmajor - 1. leden 1936
Generálporučík - 30. leden 1938- Generál jezdectva - 20. duben 1939
Generálplukovník - 19. červenec 1940
Vyznamenání editovat
Rytířský kříž - 27. říjen 1939
Domácí řád Hohenzollernů s meči (1. sv. válka)
Železný kříž II. třídy (1. sv. válka)
Železný kříž I. třídy (1. sv. válka)
Spona k železnému kříži II. třídy
Spona k železnému kříži I. třídy
Kříž cti
| 
| 
| 
Služební vyznamenání wehrmachtu od I. do IV. třídy
Řád Fridrichův, II. třídy s meči (1. sv. válka)
_4Jahre_BAR.svg){kind=small}
_12Jahre_BAR.svg){kind=small}
_18Jahre_BAR.svg){kind=small}
_25Jahre_BAR.svg){kind=small}
Odkazy editovat
Literatura editovat
- Hitlerovi generálové - Christopher Chant, Wiliam Fowler, Richard Humble, Jenny Shawová
- Ztracená Vítězství - Erich von Manstein
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Erich Hoepner na Wikimedia Commons
