Otevřít hlavní menu

Emu hnědý (Dromaius novaehollandiae), česky někdy i emu australský je druh běžce a zároveň také druhým největším nelétavým ptákem světa a největším původním ptákem Austrálie.[2] Je také jediným žijícím druhem rodu Dromaius.

Jak číst taxoboxEmu hnědý
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Řád kasuárové (Casuariiformes)
Čeleď kasuárovití (Casuariidae)
Rod emu (Dromaius)
Binomické jméno
Dromaius novaehollandiae
(Latham, 1790)
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Vejce emua hnědého

Váží 20–55 kg, měří 150–190 cm.[3]

Emuové jsou hojní na většině území australského kontinentu, ale v Tasmánii byli vyhubeni. Jeho hejna mohou mít i desítky členů.[4] Také se chovají ve farmových chovech, pro maso, olej a kůži.

PopisEditovat

  • Potrava v přírodě: stejně jako pštrosi jsou i emuové všežraví, rádi se živí především bobulemi a semeny[2].
  • Rozmnožování: Do společného hnízda snáší několik samic, inkubace je cca 49–52 dnů. Vejce jsou zelená a váží až 900 gramů. Patří mezi nejmenší vejce u ptáků k poměru těla. Na hnízdě sedí samec, který pak mláďata vodí. Mláďata jsou nekrmivá (nidifugní). V přírodě se dožívá deseti let, v zajetí až 35 let.
  • Nároky na chov: Jsou otužilí, stačí jim výběh a nevytápěná ubikace nebo podestlaný přístřešek. Tohoto využívají zoologické zahrady a je tedy možné tohoto nelétavého ptáka spatřit například v Zoo Praha, Zoo Hodonín, Zoo Tábor, Zoo Brno, Zooparku Zájezd nebo také v Bioparku gymnázia Teplice.
  • Rychlost běhu: Podle počítačových modelů dokážou zástupci tohoto druhu běžet rychlostí asi 13,3 m/s, tedy 47,9 km/h.[5]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]
  2. a b http://www.biolib.cz/cz/taxon/id8317/
  3. Archivovaná kopie. www.zoobrno.cz [online]. [cit. 2019-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-23. 
  4. http://www.biolib.cz/cz/taxon/id8317/
  5. Sellers, W. I. & Manning, P. L. (2007). "Estimating dinosaur maximum running speeds using evolutionary robotics". Proc. R. Soc. B. The Royal Society. 274 (1626): 2711–6. doi:10.1098/rspb.2007.0846

Externí odkazyEditovat